Rychle jsem za sebou zavřela dveřmi a pomalinku se poté po nich svezla k zemi. Ruce se mi nepřetržitě třásly a před očima se mi nadále přehrával moment umírajícího chlapce přede mnou.
,,Jsi v pohodě?" optala se vyděšeně mamka, na což hned odložila nůž a přišla ke mně. Na odpověď jsem neměla sílu a tak jen přkývla na souhlas.
,,Jseš si tím jistá? Nevypadáš na to" řekla starostlivě a znovu jsem přikývla. Nechtěla jsem, aby o tomhle věděla, jelikož by si dělala zbytečně starosti.
,,Dobře" odmlčela se a podívala se na chvíli z okna ven, kde zahlédla právě přicházejícího tátu. ,,Ale kdyy jsi si to rozmyslela, řekneš mi to, viď?" chtěla se ujistit, ale to už do místnosti vešel, již zmiňovaný otec a tak na odpověď nezbyl čas.
,,Dobré poledne, děvčata" usmál se a výzbroj, jež měl sebou v lese, odložil vedle dveří. ,,Dobré" odpověděli jsme společně s mamkou naráz a potichu se tomu zasmáli.
Na chvíli jsem na všechno zapomněla, ale i přes to vzpomínka a vědomí mi šeptali, že něco skrývá sama v sobě. Čemuž jsem nechtěla uvěřit, ačkoli realita byla jiná.
,,Yumi?" optal se táta, který mezi tím přešel do místnosti, kde vždy ponechává ulovenou zvěřinu z lesa či luk, na nichž vždy chytá společně se svými přáteli.
,,Ano?" zvědavě jsem k němu nakoukla a hned se zpět odvrátila. Zvíře, jež právě stahoval z kůže, mi připadalo celkem nechutné, tak jako vždy.
,,Po obědě zajdeš k tvým prarodičům odnést maso" oznámil a na malou vteřinu se podíval na mě, stojící výrazem, jež napovídal blížící se zvracení, ve dveří.
,,Dobře" odpověděla jsem rychle a hned na to vyběhla z místnosti do svého pokoje, kde jsem rovnou navštívila svou postel, čekajíc jen na mě a mé objetí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
