Posadila jsem se vedle něj na menší pohovku, jež tu měl a pohledem shlédla k jeho dlani, kde se nacházel tentýž náhrdelník, který jsem mu přinesla ukázat. Byl ale trošku jiný. Pírko, jež bylo na řetízku, bylo světle zelené, za to chlapcovo bylo šedé.
,,Ještě než se narodil tvůj taťka, byla zde dvě království, jež zastupovala nějaká barva. První se nazývalo Paeso, které mělo barvu šedou a druhé bylo Yeorsu s barvou zelenou.
Mezi lidmi se říkalo, že každý z královské rodiny má nějakou schopnost, ale nikdo nikdy nic doopravdy neviděl.
Království měla mezi sebou velmi dobré vztahy, a proto válka zde nikdy nebyla, až do jednoho dne.
Obyvatelstvo zemí se rozzuřilo, že jejich vládci nejsou stejní jako jejich poddaní, a proto členy královské rodiny nechali zavraždit, pokud byli odlišní, což byli skoro všichni až na dva.
Království se tedy na konec spojila a stvořila jednu zemi nazývanou Harp, jež vládnou poslední královské krve, ale bez jakékoliv nadlidské schopnosti."
Tupě jsem na něj hleděla a střebávala všechno, co mi právě pověděl. Jednu věc jsem, ale stále nechápala. Proč zrovna on měl u sebe náhrdelník Yeorsu? Proč ho neměl někdo jiný?
,,Dědo?" optala jsem se, na což jsem získala jeho pozornost od práce, do kterou se pustil mezitím, co jsem byla mimo.
,,Proč zrovna ty máš ten náhrdelník?" položila jsem mu otázku, kterou on pravděpodobně nečekal, jelikož jeho výraz se velmi rychle změnil. Nevěděl totiž, jestli mi to říct či ne.
,,To ti teď nemohu povědět, ale zítra až odtud odejdeš, vydej se na východ, kde nalezneš svou odpověď" řekl a vyndal celkem dost starou mapku. ,,Vem si ji, dobře ti poslouží" usmál se, na což jsem si ji od něj hned převzala.
,,A jak mám vědět, kde přesně to místo najdu?" řekla jsem už z malé části naštvaně. ,,Najdeš, to mi věř. Víc ti říct nemohu" vzal psa, jež tu byl celou dobu s námi, a odešel.
Krátká kapitola, ale budu se snažit, aby příští byla delší.
~Jemun
