Dcera Temnoty

8) Cesta

"Tak Adriano,abych se představila, jsem Keitra. Pracuji pro jednu z mnoha temných škol. Mám jen dva úkoly: 1) přivést nově nastupující studenty a 2) přivést uprchlíky kteří neukončili studium a přesto zmizeli do světa, například tady Sebastian, že? Můžu ti říct něco o škole, jestli tě to zajímá." Pověděla mi ta žena Keitra. Jeli jsme už nějakou dobu a to rychlostí, ze které se mi dělalo zle. Nebyla jsem na to zvyklá. Kormikin zůstal daleko za námi a ještě delší cesta nás čekala. Nikdo doposud nepromluvil. "Jistě, že mě to zajímá, ale mohla byste mi prozradit odkud pochází vaše jméno? Je nobvyklé." odpověděla jsem. Usmála se a začala povídat: "Nejdřív škoda a až potom něco o mém jméně. Budeš tam celý rok nebo rok a půl a smíš školu opustit, pokud budeš dodržovat pravidla a těch je opravdu spousta. Nebude to mít nic společného se školou, do které si chodila ve městě. Máme tam specifické předměty pro každý druh, neboť na tu školu chodí i upíři, ale to už ti nejspíš došlo.  Lidé tam nejsou vítáni, ale tvůj bratr může žít v nedalekém smíšeném městě, škola mu zaplatí ubytování. nevím co ještě bych ti mohla říct. Je to tam  jako jiná svět. Teď k mému jménu. Není tak neobvyklé, zdá se ti to jen díky tomu, že znáš jen Umurii, ale to ti říkám, až  se dostaneme do Republiky Tarie, bude ti moje jméno připadat  jednoduché a normální."  Ze všech těch informací se mi motala hlava. "Cože? Republika? To budu muset mít hodiny navíc, když jsem démonka a poloupírka k tomu?" Keitra se rozesmála "Ale prosímtě jak by ses mohla stát upírkou i démonku současně?"  Podívala jsem se na Sebastiana. Jeho výraz byl tvrdý. Bylo v něm varování: Jestli něco řekneš, tak tě zabiju. "Kousnul mě upír během přeměny." prohlásila jsem. "To je hloupost Adriano, upíří kousnutí je pro démona jedovaté, byla by si po pů hodině nesnesitelně bolestivých křečí mrtvá." řekla klidně Keitra. Rozčílala jsem se. "Ty-ty bastarde, ty si mě chtěl zabít?!" křičela jsem na Sebastiana. Keitra zastavila auto. Otočila se na mě a její ústa se pootevela v úžasu. Tušila jsem, jaký je na mě pohled. její vlasy také začali získávat jasnější odstín. Zamknout dveře, zabránit tomu aby na mě někdo použil svou moc a zabránit fyzickému napadení. Sebastian se pokusil vzít za kliku od auta, ale nepodařilo se mu dveře otevřít. Byl jako vyděšený králík v kleci lva. "Já jsem myslel, že si mě slyšela, když jsem ti to žíkal u tebe doma." Zakňoural.  Mé vlasy reagovali na mé pocity a získali jasně oranžovou barvu. Auto se začalo plnit horkem.  Keitra ke mě natáhla ruku, ale ta se jí zasekla v půli cestě ke mě. Dál už pokračoval jen téměř neslyšný šepot myšlenek: spát, spát, spát...  "Proč na mě zkoušíte svou moc? M? A ty Sebastiane, už ze sebe vymáčkneš něco jinýho? Tohle tě nijak neospravedlňuje!" Barva se změnila z oranžové na žlutou. " Podívej se na mé vlasy, jsou modré to znamená klid. jsem démon,který uklidňuje a jeho nejsilnější schopnost je, že někoho ochromí. chtěla jsem tě jen uklidnit." Pronesla Keitra. Jo uklidnit, spíš uspat. Sebastian už znovu lomcoval dveřmi. Docházela mi trpělivost.přelezla jsem přes Alexe a ze zadu přimáčkla Sebastiana do sedačky. "Alespoň se omluv, nebo se mám do tebe snad znova zakousnout?" procedila jsem zkrze zuby. Usmál se a mě se vlasy rozžhavili doběla. "Ano, prosím, udělej to. Je to lepší, než když krev sám piju, ale u jiných upírů to nefunguje ani poloupírů, zkoušeli jsme to." Chytla jsem ho pod krkem, pripravená vzít mu jeho nicotný život, ale... Alex mi položil ruku na rameno. "Nech toho Adri." pronesl něžně a srthnul si mě do jeho náručí. barva a teplota se vrátili do normálu a á si užívala jeho blízkost. "Jak tak koukám, ty budeš pořádnej oříšek, když jsi démonka hněvu a vášní. Ta se tu neobjevila od oslední války." pronesla Keitra a na tváři si jí pohrával úsměv. Zbytek cesty jsem ztrávila v náručí spánku pod ochranou mého brášky.