Dorazili jsme na místo. Dívala jsem se okolo a nemohla jsem uvěřt svým očím. Všechno bylo šedivé, ale i barevné. Pod koly auta byla šedá rovná hladká plocha. Chci se jí dotknout. Kolem té šedé čáry se tyčili obrovské budovy. Nikdy jsem o takových neslyšela. Tyčily se k nebesům, až se setkávaly s mraky. Hlava mi šla z toho kolem. Nedokázala bych popsat to, jak jsem se cítila. Musel na mě být komický pohled. Seděla jsem napláclá na skle a rozhlížela se okolo. Ani lidi tu nebyli stejní. Každý vypadal zvláštně. Měli kovové kroužky zapíchané do kůže, která byla i zdobená kresbami. Bylo pro mne nepříjemné vidět tolik odhalené kůže a ženy v kalhotách. To se u nás nesmělo. "Neboj, zvykneš si." řekla mi Kentra s úsměvem na tváři. Nemohla jsem ani odpovědět.
Zastavili jsme u monumentální budovy. Byla postavena z tmavého kamene. Vchod byl zdoben tmavým dřevem, do kterého byly vyrity různé tvary. Stejně na tom byla okna rozesetá po zdech. Vypadalo to jako královský hrad v Umurii. "Zpátky ve vězení." pronesl Sebastian a prošel bránou dovnitř. Keitra už opět startovala auto. Ani se nerozloučila. Stála jsem tu s Alexem a Davem. "Co máme dělat?" zeptala jsem se. "Asi jít dovnitř, tak pojď" řekl Dave a vykročil. My šli za ním. Jakmile jsem vešla do budovi, cítila jsem, že můj starý život zkončil, už ho nikdy nedostanu zpět. Zároveň s tím začal i můj život studentky.
ČTEŠ
Dcera Temnoty
FantasyJe to jiný svět. Takový kde nemáte možnost volby. Během sedmnáctého roku je možné, že projdete změnou. Buď si vás vybere zlo, nebo dobro, ale můžete říct, že jste ihned z podstaty zlí? Kdo učuje, co je dobré a co špatné? Nyní již ona!! Adriana, dívk...
