Dcera Temnoty

26) Jamie

Utíkala jsem z toho klubu pryč. Mávala jsem rukama jako smyslů zbavená. Vztek mě přešel stejně rychle, jako přišel. Myslela jsem na Jamieho. Představovala jsem si jeho tvář, vůni každý detail. Za chvilku se mi v hlavě mihl obraz malého bytu. I tento krátký obraz stačil mé mysli, ačkoliv byla v dezolátním stavu, k tomu, abych věděla, kde ho hledat. Snažila jsem se soustředit. Do bytu. Vydala jsem rozkaz. Samotnou mne překvapilo, že se to podařilo. Ocitla jsem se v malém, skromně zařízené místnosti. Na stěnách byla nalepena stará, časem ohlodaná tapeta. Nábytek zastupovala skříň a postel, ve které ležel do půl těla svlečený, rozvalený... Kyle? Asi jsem myslela na špatnýho kluka. „Promiň, Kyle, nechtěla jsem tě přepadnout. Chtěla jsem za Jamiem." Řekla jsem omluvně a připravovala se na odchod. „Adriano, počkej. Já jsem Jamie, jen jsem si obarvil vlasy,abych zapadal mezi upíry." Zamračila jsem se a přemýšlela. Mírně jsem se zakymácela na místě, zvedla ruku se vztyčným ukazováčkem a řekla: „ Počkat, takže to si mě škrtil ty? Žádnej Kyle neexistuje? Nemáš dvojče?" Musela jsem se zasmát nad tím, že jsem mu na to skočila. No zasmát hýkala jsem jako osel a málem skončila na zemi. Zachytila jsem se sloupku postele. „Cože Kyle tě škrtil? Jak ses dostala k takovým upírům? Kyle existuje. Kvůli tomu jsem se obarvil. Chtěl jsem se mu ve městě podobat." Odpověděl. No, musela jsem uznat, že vypadali naprosto stejně. Dala jsem si své ruce ke krku a začla sama sebe rdousit. „Nějak takhle mě držel a mačkal ke zdi. Přijde ti to, jako že mě chtěl uškrtit?" vysoukala jsem ze sebe přiškrceným hlasem. Pustila jsem svůj krk a rozkašlala se. Jamiemu se udělala mezi obočím vráska. „Můžeš mi vysvětlit, co se s tebou děje? Chováš se divně." Pronesl a vylezl z postele. Šel ke mně. Na jeho těle bylo jasně vidět, který sval zrovna pracuje. Skousla jsem si ret. „Nejradši bych tě zulíbala. Netušila jsem, že pod tím pláštěm jsi tak..." Zarazil se. „Ty jsi opilá." Obvinil mě. Zamyšleně jsem našpulila pusu a pak prohlásila: „Ne, to by se ke mně vůbec nehodilo." Hrozně jsem toužila mu to dokázat. Pokusila jsem se dojít k posteli a posadit se, jenže mi to zkazila podlaha. Ta svině se ke mně naklonila a pleskla mě do čela. „Možná trošku." zakňourala jsem. V odpověď mi přišel povzdech. „A tebe mám nějak dostat do politiky." Ucítila jsem ruce na mém pase. Baz problémů mě zvedl a postavil na nohy. Otočil mě čelem k sobě a opět mi položil ruce na pas, abych nespadla. „Náhodou, já pracovala na politice." Bránila jsem se a škytla. On se jen pousmál a oznámil: „Měla by ses vyspat. Promluvíme si ráno." Vykulila jsem oči. „Moje taška, všechny věci... nechala jsem je tam." Vyhrkla jsem zděšeně. Protočil oči. „Koupíme ti nové." Strčil mě k posteli a donutil mě se posadit. Přešel ke skříni, chvilku se v ní prohrabával a nakonec po mě něčím mrštil. Chytila jsem to. Byli to šedé tepláky a bílé tričko se složitým potiskem. „Převlékni se, já si zatím dojdu do sprchy." Oznámil a zamířil ke dveřím. Ihned, jak se zavřely, jsem začala bojovat se šaty. Myslím, že ten, kdo je vymyslel, byl velmi krutý sadista. Konečně jsem je ze sebe nějak sesoukala. Vděčně jsem si natáhla tepláky s tričkem a vyčerpaná se zhroutila do postele. Netrvalo to dlouho a objevil se Jamie. Stál u dveří jako bůh spásy (zkázy). Sušil si své dlouhé vlasy ručníkem, tričko opět někde zapomněl a černé tepláky mu vyseli z boků. Měl je tak nízko, že jsem přemýšlela, jak je možné, že mu nespadnou. „Proč tak zíráš?" zeptal se, když odložil ručník. „Já nezírám. Přemýšlím. Však to znáš" odpověděla jsem a mávla rukou. „Tak to jo." Řekl tónem, ze kterého bylo jasně patrné, co si o tom myslí. Přešel opět ke skříni. Vytáhnul dvě tlusté deky z nejvyšší poličky. Se zájmem jsem ho sledovala. Jednu rozklepnul a položil jí na zem. „Co to tady šaškuješ?" vyzvídala jsem a zvedala se z postele. To točení hlavy byla značná přítěž, ale podařilo se. „Chystám si spaní." Šla jsem k němu a chtěla ho plácnou do ramena. Moje ruka proletěla vzduchem asi patnáct centimetrů vedle. Zatřepala jsem hlavou. „To je nesmysl máš tady dost velkou postel. Každej z nás může mít jednu polovinu. Neboj, já se nebojím, že bys byl nějak.. noo..." řekla jsem. Jamie se z hluboka nadechl. „Ty se možná nebojíš ale já jo. Takže koukej zalíst zpátky do postele." Vypadlo z něj upřímně. Našpulila jsem rty a založila si ruce na prsou. „Ne, nepůjdu." Rozhodla jsem. „Já se tady s tebou nebudu párat. Jsi oproti mě malá holka." Zavrčel opřel se do mě silou a dotlačil mě do postele. Nedařilo se mi ho zastavit. Nohy se mi podlamovaly. Dopadla jsem na postel. „Líbí se ti, že máš na de mnou konečně převahu,? Je to vzrušující?" zeptala jsem se, když byl nade mnou sloněný a přikrýval mě přikrývkou. Nepromluvil, jeho kamenný výraz zmizel. Posadila jsem se. Připravoval si druhou dekou, kterou měl v plánu se přikrýt. „Promiň," zakňourala jsem. Do očí se mi hrnuly slzy. „s tou postelí jsem to myslela vážně. Nemusíš se bát, nic nevyvedu." Oznámila jsem a popotáhla. Zacukalo mu v obličeji. Nakonec přeci jen přišel k posteli s jednou z dek. „Fajn, ale každý zůstane na svojí půlce. Abys věděla, nejsem pedofil." Lehnul si a otočil se ke mně zády. Plácla jsem sebou a zavřela oči.

Tak sice trošku krátká a zvláštní ale tak, já bych nikdy nic normálního nenapsala ;) Na obrázku je Jamie/Kyle :D... momentálně nevím jak často budu přidávat části protože jsem šílená a chci stíhat všechno najednou, tak nevím co psát dřív ;)