Dcera Temnoty

Počátek

Kráčím ulicí, kterou jsem viděla již tolikrát. Kolem prochází řada lidí, ale po tak dlouhém životě mě již jejich tepoucí srdce tolik nevyrušují. Mám poslání. Pádím stále stejným směrem a hledám to místo. Jsou to už desetiletí, ale musí tu někde být. Támhle. Zamířím k malé budově. Kdysi byla krásná a honosná, nyní vypadá jako nějaká chatrč. Divým se, že ji nezbourali. Dojdu blíž a hledám skrýš. Nic. To není možné dávala jsem to sem. „Hledáte něco slečno?" ozve se za mnou. „Zmiz!" zakřičím a ucítím svůj žár. „Proboha kdo jste?" otočím se a zřím muže s věkem okolo pětadvaceti. Je pohledný. Mohla bych si s ním chvíli hrát. Nemám čas. „Tvoje smrt." Odpovím. Muž již nespatří, co se stalo, jen se hroutí k zemi v agónii. Netuší, že je to z mého kousnutí. Takové plýtvání, ale nemám hlad. Hledám dál. Skrýš jsem našla, ale nic v ní nebylo. Kdo to vzal? Bude litovat! Jsem plná vzteku, potřebuju klid. Dojdu ke svíjejícímu se muži a přiložím svá ústa k jeho krku. Špičáky zanořím do jeho měkkého masa a užívám si ten pocit moci, když jeho životní síla proudí do mého těla. Příjemné rozptýlení od myšlenek na můj deník, jen škoda že už nekřičí.