Probudila jsem se s rozedněním. Sluneční paprsky si hledaly cestu k mé tváři skrze malé okénko. Obdivovala jsem tu krásu. Poshled mi padl na Alexe. Ležel rozvalený na své posteli a jedna ruka mu padala k podlaze. Zaostřila jsem na něj a všimla si rohu lístečku, který mu vyčuhoval z ruky. Přikradla jsem se k němu. Zadržela jsem dech a co nejopatrněji jsem mu lístek sebrala. Děsil mě text, který byl na něm napsaný:
Do temnoty by měla odejít,
to úděl její se stal,
vždyť každý má možnost se obrátit,
konec sedmnáctého roku nastal.
Jen láska k rodině zachránit ji může,
byť může býti prokletí,
všimnul jsem si blednoucí kůže,
bude chladné její objetí?
Jeden měsíc, ten nám zbývá,
dál nemáme nic
škola temna se ozývá,
neuvidím ji už nikdy víc.
Má pravdu. Jakmile mi bude osmnáct. Musím odsud vypadnout a nikdy už se nevrátím. Jeden měsíc. Přešla jsem k bráškovi a ustlala si na jeho posteli a objala jej. Spojila jsem svou ruku s tou jeho. Lekla jsem se. Má kůže byla o dva odstíny světlejší, než ta jeho. V šoku jsem čekala, až se Alex vzbudí a my se spolu půjdeme (ne)učit do školy. Nemohla jsem si nechat utéct byť jen jediný den, kdy jsem mohla být s ním.
ČTEŠ
Dcera Temnoty
FantasiJe to jiný svět. Takový kde nemáte možnost volby. Během sedmnáctého roku je možné, že projdete změnou. Buď si vás vybere zlo, nebo dobro, ale můžete říct, že jste ihned z podstaty zlí? Kdo učuje, co je dobré a co špatné? Nyní již ona!! Adriana, dívk...
