Ginger Curse

6.

"Ahoj...tak co tvůj první den ve škole?" usmála se na mě. Mezi předníma zubama měla malinkou díru. Ale toho si jde všimnout jen, když koukáte fakt z blízka. 

,,Celkem fajn, sice dost pohledů, ale to se dá po pár hodinách ignorovat..."m usměju se na ni zpět, je fakt moc moc milá. Daly jsme se do řeči. 

"Copak tady děláš?" podívala se na mě po chvíli povídání tak zamyšleně. Pak se zahleděla někam za mě. 

"Aaron má trejn, tak se jdu podívat..." podívala jsem se za sebe asi tím směrem, kam se dívala Grace. Přicházel k nám. 

"Ehm, aha, hele, v týmu nám chybí jedna roztleskávačka. Nechtěla bys na sezónu nastoupit? Vííš, prostě nám chybí někdo na vrchol..." 

"Hoope, tohle nemůžeš odmítnou" objal mě zezadu Aaron. 

"Já, já nevím. Dlouho jsem to nedělala..." 

"Myslím, že zrovna ty s tímhle problém mít nebudeš" usmála se Grace a dala ruce v bok. Asi měla pravdu. Však má se mnou tělocvik, takže vidí, že jsem pořád hodně flexibilní a silná. Jo, ale ne tolik, abych šla zas do týmu roztleskávaček.  

"Prosím Hope" podívala se na mě Grace psíma očima. Ještě chviličku jsem se rozmýšlela. Ale tak co dám za pokus? Nic. Tak proč do toho nejít, že? Ještě když potřebují náhradu. Aspoň bych se mohla ulejt z nějakých hodin, když teď začíná sezóna.

"Dobře no, zkusím to," stejně mě kousek svědomí užíral. Nechtělo se mi do toho tolik, co poprvé.

"Jde do toho! Holkyyyy! Máme vrchol!" zaječela Grace a běžela směrem k týmu.

"Tak teď bude fotbal lepší, než kdy dřív" usmál se na mě Aaron. Rázem mi zrudly tváře. 

"Wait...vrchol!?" zaječela jsem, hned co jsem si uvědomila, že vrchol je to nahoře a přesně tam mě chtějí. Na vrcholku pyramidy. Úplně nahoře. 

"Ano, vrchol" ječela z dálky Grace, v ruce trikot se sukní bílo červené barvy. 

"Určitě to zvládneš...já musím běžet" pošeptal mi Aaron. Stále mě objímal. Počkat, objímal? Až teď, když mi mráz projel po krku jsem si uvědomila, že mě stále silně objímá snad ten nejhezčí kluk, kterého jsem kdy viděla. Úsměv na tváři mi nechyběl. Zavřela jsem oči a nasála tu jeho omamnou vůni. 

"Už půjdu" pustil mě a odklusal pryč.

"Uuu, takže ty a Aaron?"

"Eeh, ne nechodíme spolu" skočila jsem do řeči Grace a vzala si od ní trikot. Moc ráda bych řekla jo, chodíme spolu. Eeh, co? 

"Letos to bude skvělá sezóna" prohodila Grace a táhla mě směr tým. Nevím, jestli bude skvělá, ale že se na ni netěším říct nemůžu. 

***
Opravdu mě dostaly zpátky na vrchol. Jsem fakt dobrá. Tenhle pocit si myslím, že jsem dlouho nezažila. Ale těžko říct. 

,,Trikot ti moc sluší" prohodil svůdně Aaron a nechyběl ani ten jeho úšklebek. Šli jsme zrovna z tréninků do kavárny.

,,Děkuju" usmála jsem se a pihaté tváře mi zrudly jako rajčátka.

,,Nečervrnej se," zasmál se tím nádherným úsměvem a šťouchnul do mě loktem.,,I když, jsi takhle ještě roztomilejší než normálně" dodal a koncem mýho zrzavýho copu mi přejel po nose. Já ho nakrčila. Šimralo to. 

,,Nojo, takovej roztomilej zrzavej králíček...kterej poslouchá metal a hraje na bicí," plácnul se do čela. Já se jen usmála, moc jsem nevěděla, co mu na to říct. 

,,Děkuju," odpověděla jsem nakonec. Bylo by to neslušný, neodpovědět. 

,,Za pravdu by se nemělo děkovat," řekl a podržel mi dveře do kavárny jako gentleman. 

,,Děkuju," usmála jsem se na něj, on mi úsměv opětoval. Oh, jeho úsměv je tak nádhernej. Mohla bych se na něj dívat pořád a pořád dokola a dokola. Sedli jsme si ke stolku u okna a objednali si. Já čokoládový milkshake a Aaron banánový. 

,,Víš, nevím, jestli si to pamatuješ, ale chodili jsme spolu už na základku...od třetí třídy, kdy jsem nastoupil" nepamatuju. 

,,Víš, už od té doby ses mi líbila, jako hodně líbila. Moc jsme se nikdy nebavili...Já, využil jsem toho, že začínáš odznovu a napsal ti," zase mi hořely tváře a jazyk jako by se zaseknul. Nevěděla jsem, co mu na to říct. Usrkla jsem milkshaku, který nám přinesla mladá slečna. Oba jsme poděkovali. Čekala jsem, že se Aaron podívá, jak odchází, jako to dělá vždycky, ale tentokrát nic. Místo toho se mi zahleděl do očí a usrknul brčkem ze skleničky. 

,,Takže, koukáš na filmy?" asi usoudil, že tohle bude lepší téma. 

,,Jop, mám ráda marvelovky a horory, nejradši mám ale disneyovky" 

,,Takže králíček má rád disney?" zase ten jeho úšklebek. 

,,Jo má" usmála jsem se a napila. 

,,Taky mám rád disneyho a marvel, horory jen s holkama, když se bojí," zasmál se. 

,,Já se u hororů moc nebojím, moc..." 

,,Tak co kdyby jsme někdy dali film? U nás, s popcornem," zve mě k sobě. Hm, dobře proč ne. 

,,Kdy?" 

,,Co dneska? Je pátek, zítra není škola, domů tě pak klidně odvezu, mám svou motorku, tak mi to nevadí... Tobě taky ne, ne?" už dneska? Cože? 

,,Tak na co se podíváme?" zeptala jsem se. On se usmál. To bude skvělý, už se těším.
Když jsme dopili, vydali jsme se tedy k němu domů. Dohadovali jsme se, jestli si pustíme spíš horor nebo disney. Já si chtěla pustit Frozen, on V zajetí démonů. Achjo. 

,,Ty víš, že to vyhraju," drknul do mě loktem. Pomalu se začalo stmívat a s tmou začala přicházet i zima. Ruce jsme si zkřížila na břichu. 

,,Je ti zima?" hned pokračoval.

,,Trošku" jen co jsem to dořekla, sundal si mikinu a dal mi ji. Chvilku jsem se rozmýšlela, ale nakonec jsem si mikinu vzala a oblékla si ji, byla mi ohromná a nádherně voněla Aaronem. 

,,Sluší ti, snad ještě víc než mně," řekl, když mě viděl. Vytáhla jsem si zrzavé copy z mikiny. Nebudu vám lhát, bála jsem se. Vlastně moc nevím, kdo Aaron je. Třeba není tak hodný, jako se ke mně chová teď. Ale svoje myšlenky jsem hned zahnala, teď mi bylo krásně. Začalo zapadat slunce a my si to šinuly směrem k němu domů. Podívala jsem se na růžové červánky. Zhluboka jsem se nadechla.  

,,Počkej..." řekl tiše. Zastavil mě a postavil se přede mě. Vzal jednu mou ruku a vyhrnul mi rukáv. To samé udělal i s druhým rukávem. 

,,Jsi tak roztomile maličká, menší holku v mém věku jsem snad ještě neviděl," usmál se. Přehání to, nejsem zas tak malá. Mám 155 centimetrů, což je tak akorát. Když mi ohrnul i druhý rukáv, zahleděl se mi do očí. Je tak krásnej!  Ne!  Snažila jsem se zahnat své hlasité myšlenky. Jeho dlaň se dotýkala té mé. 

,,I ruce máš malinké..." usmál se a propletl naše prsty. Jakoby nic se vydal dál. Jakoby nic! Mně tělem projel proud tam a zpět, ruku mi lechtalo miliony motýlků a v břiše mě žrali pterodactilové. Bylo mi prostě nádherně. Co na tohle asi řekne Dan. Nevermind. Teď mi to je jedno. Dál jsem držela Aarona za ruku a šla s ním k němu domů, kde jsme si měli pustit film. Už se tak těším. Není to všechno moc uspěchané?

Zdravím všechny čtenáře!

Po delší době je tu úplně nová kapitola. Teď už snad budu vydávat pravidelně. Jsem pořád doma a mám čas. Mimochodem, ráda bych v mém kolektivu čtenářů pozdravila (konečně!!!) mou sestru, která se ke čtení mého příběhu tak dlouho odhodlávala. No nic, mějte se krásně. Mám vás ráda. 

-Nikolas