Ginger Curse

16.

Škola byla opravdu náročná, každou chvíli jsem myslela, že usnu. Po ní ale následoval trénink a ten mě docela probral, byla to zábava, tvrdá zábava. Trénovaly jsme výskoky a posilovaly nohy a břicho. Bylo to fajn, ale už jsem se těšila na konec, až někam zajdeme s Aaronem.

,,Děkuju, že jsi mi nabídla sem jít," usměju se na Grace v šatně. 

Ona mi úsměv oplatí. řekne ,,Není za co, potřebovaly jsme tě," a dál si skládá oblečení do tašky. Grace na sobě fakt maká, je hodně silná. Je ve spodu pyramidy, musí být. Usměju se. 

,,Jinak, moc ti to přeju s Danem," zapnu batoh a mrknu na ni. 

,,Jo, to, moc děkujeme, je moc hodný kluk, ale to ty určitě víš," taky se usměje. Má pravdu, je moc hodnej. Někdy až příliš. 

,,Jo, to on je," kývnu. Pak se rozloučíme a já se vydám ze šatny. Jen co vyjdu, všimnu si Aarona opírajícího se o stěnu vedle dveří. Hned vzhlédne od mobilu a vycení na mě ty jeho rovné zoubky. Špičáky má trošku delší, než ostatní zuby. Svým způsobem mi připomíná upíra. Ohromně se mi to líbí. Mám ráda jeho úsměv. Taky se zasměju, on přistoupí a políbí mě. Znovu jakoby se čas zastavil a byli jen my dva. Všechno kolem se vždycky jako kdyby rozpije. Když tato kouzelná chvilka skončí, dostanu ještě pusinku na nos. Malinko ho nakrčím.

,,Ahoj králíčku," zakření se. Má pro mě tolik přezdívek, to je neuvěřitelný. Trošinku zčervenám.

,,Ahoj," špitnu a zadívám se do těch jeho dokonalých oříškových očí. On pak proplete naše prsty a vydáme se směrem k městu. No spíš k centru města.

,,Co by sis dala?" zeptá se mě po chvilce. 

,,Zmrzlinu," odpovím mu bez váhání. Jop, dneska bylo docela horko a já bych si moc ráda dala něco na zub. 

,,Dobře, tak teda směr zmrzlina," a tak se vydáme ruku v ruce pro zmrzlinu. Cestou si povídáme o všem možným, smějeme se a je nám prostě krásně. Vlastně si uvědomuju, jak moc je pro mě teď Aaron důležitý, jak moc mi na něm záleží a že ho potřebuju. Potřebuju, aby byl jen můj a nejlíp jen se mnou. On ve mně vyvolává pocit chamtivosti. Jsem lakomec, že ho chci jen pro sebe, já vím, ale je mi s ním tak moc hezky. Moc hezky. 

Když dojdeme ke zmrzlinovému okénku a já si řeknu o čokoládový kopeček, Aaron se na mě zaujatě podívá a pak si dá to samé. Usměvavý zmrzlinář dá Aaronovi oba kornoutky a on dá jeden mně. Asi bych nedosáhla pro ten svůj sama. 

,,Jíš ty vůbec něco jiného, než čokoládové věci," zasměje se Aaron a oblízne dokola kopeček. Ne, nejím, miluju čokoládu a věci z ní. Usměju se a odpovím mu zavrtěním hlavy. Jsem spokojená, mám teď svou zmrzlinu a to je momentálně můj střed vesmíru. Aaron se uchechtne a znovu zaboří jazyk do čokoládového kopce.

,,Jsi moc roztomilá, když jsi spokojená," dívá se na mě stále tím krásným pohledem. Já zrudnu, nemám mu na to co říct. Pípne mi mobil. Rychle se podívám. Píše mi Stanley. 

,,Přijď prosím hned domů, naši jsou doma..." zdvihnu pohled od obrazovky. 

,,Děje se něco?"

,,Naši jsou doma, musím jít, promiň mi, já..." omluvně se na něj podívám. 

,,To je v pořádku Hope, za takový věci se nemusíš omlouvat," usměje se a lehounce mě pohladí po tváři. Pak spojí naše rty a celý svět se opět rozpije. 

,,Já, děkuju moc, za hezké odpoledne a zmrzlinu a...za všechno," usměju se na něj hned co se svět opět doostří. Pomalu couvám. 

,,Není za co, zavolám ti," usměje se a ublízne zmrzlinu. Zamávám mu a rychlou chůzí se vydám domů.

---

,,Hope, zlato!" uvítá mě mamka hned co otevřu dveře. Táta se přijde také přivítat. Ale zdá se mi tu tak trochu hustá atmosféra. Vyzuju si boty a vydám se do obýváku. Na gauči sedí jak zařezaní kluci. Něco se stalo. Oba pozdravím a sednu si k nim na gauč. Táta s mámou si sednou naproti nám do křesel. 

,,Musíme si tady všichni promluvit," mne si táta ruce. Hodím pohledem po klucích. Stanley na mě kouká takovým jakýmsi omluvným pohledem.

,,Co se stalo?" vypadne ze mě nakonec.

,,Naši nás viděli...viděli..." nezvládne bráška větu doříct. Ježiš. takže naši to vědí! No, nevím, jaký mají názor na LGBT+  komunitu, ale ani jeden se netváří nijak nadšeně. Netušila jsem, že budou reagovat takhle.

,,Stanley, zklamal jsi mě," smutně se na něj podívá táta. No tohle snad ne?! Šokovaně po něm hodím pohledem. Dělá si srandu? Máma radši nic neříká. Jen sedí a kouká do země. I Stana to dostalo do rozpaků. Cože? Celá tahle situace mě úplně dostala do kolen.

,,Děláš si srandu tati? Nemůžeš mu cokoli zakazovat co se týče tohodle! Za to nemůže, ani jeden z nich!" naštvaně se postavím. 

,,Mají se rádi stejně tak, jako máš ty rád mámu. A co že je to kluk a má rád kluka?! Není to snad jedno? Vám, jako rodičům, by to mělo být jedno! Mělo by vás tak maximálně zajímat to, že je šťastný!" pokračuju. Jde to samo. Vztekem. 

,,Vy se tady objevíte jednou za dva měsíce a hodláte nám cokoli vyčítat? Hodláš tvýho syna týrat slovy jako zklamal a tak? Haha, to snad nemyslíš vážně," lítá to ze mě úplně samo.

,,Hope! Ty si taky okamžitě sedni," křikne máma. Kluci jsou celou dobu zticha. Jen na mě šokovaně kulí oči. 

,,Ano, sedni si. Ty se teď taháš s Aaronem?" vychrlí na mě táta. Teď vrhnu vražedným pohledem po bráškovi. 

,,Nepřejeme si s mamkou, aby jste se scházeli," dál na nás chrlí nějaký jejich příkazy. To je snad zlej sen tohle! Oni se objeví po dvou měsících a hodlají nám tady něco zakazovat? Haha, no tak tohle ne. Vstanu a oddupu si to k sobě do pokoje. Dost! Už toho bylo dost!

Zdravím!

Mám tu novou kapitolu. Je pro @Confusednakari na poslední chvíli k narozeninám. Tak snad se tobě i všem dalším čtenářům líbí. Zanech komentář a hvězdičku! 

Luv u all!

-Nikolas