Ginger Curse

8.

,,Ty malá zrzavá potvoro!" ajééje. Opravdu je naštvanej. Já se mu popravdě ani nedivím, celý den jsem mu nezvedala mobil.

,,Kdes byla a kdo tě to přivezl?!" zakřičel a prudce se opřel o linku v kuchyni. Ruce měl zatnuté v pěst.

,,Ehm, u Aarona...Koukali jsme na film a já usnula, promiň," špitla jsem.

,,U koho žes to byla?!" podíval se na mě šokovaně. 

,,U Aarona, je to můj spolužák..." špitnu znovu. Stan se zhluboka nadechl. Obličej mu vztekem zrudl. Rukou si prohrábl zrzavé vlasy. Teď je ještě naštvanější. 

,,Ehm, Stanley, je mi už 17, dokážu se o sebe postarat," pokusím se ho zklidnit. Podle mě ho rozhodilo to, že jsem byla s klukem. Ano, to bude určitě ono. 

,,A neboj, opravdu jsme jen koukali na film," dodám k tomu pro jistotu.

,,Víš Hope," řekne už klidnějším hlasem a pomalu se vydá ke mně. Když už mi kouká z očí do očí, chytne mě za ramena a povídá dál. ,,Víš, Hope, já...nemyslím si...vím, že se o sebe dokážeš postarat, jsi hrozně šikovná a tak...ale Aaron není kluk pro tebe, neměla by ses s ním scházet..." nechá větu vyznít do ticha. Mně zabuší srdce.

,,Proč?" podívám se na něj zdrceně. 

,,Prostě si to nepřeju," stiskne mi ramena. Proč? Nemá mi co přikazovat s kým se můžu a nemůžu bavit!

,,Nemáš mi co přikazovat s kým se bavit, sakra, jsem už skoro dospělá!" zakřičím na něj a slzy se mi nahrnou do očí.

,,Ano Hope! Jsi SKORO dospělá!" dá naschvál důraz na slovo ,skoro'. 

,,Aghr!" zakřičím a znovu si to vydupkám nahoru po schodech. Víkend teda nezačal zrovna dobře. Achjo, proč se teď pořád hádám s bráškou. Hrozně mě mrzí, že nemá Aarona rád. Sednu si na postel a do uší si strčím sluchátka. Začne mi hrát jeho oblíbená kapela coldplay, písnička A sky full of stars. Tu má nejradši a úplně nejdokonaleji ji umí zahrát na kytaru. Jako naschvál! Vytrhnu si sluchátka z uší a zaposlouchám se do ticha. Tenhle dům je tak prázdný. Naši skoro vůbec nejsou doma a teď se ještě hádám s bráškou. Tohle hrozný ticho mě hrozně irituje. Musím jít pryč. Zavolám Danovi, to je dobrý nápad. 

,,Příjem," ozve se z telefonu. Tak ráda ho slyším.

,,Ahoj Daný, nemáš dneska čas? Já...nechce se mi tu být, co zajít do parku?"  zoufale mu řeknu.

,,Jasně, vezmu Marley. Tak za 15 minut tam? Všechno mi řekneš, dobře?" díky Merline.

,,Jasně, budu tam," zavěsím. Ehm, měla bych se osprchovat. Budu mít zpoždění. No, to nebude žádná novinka, Dan s tím stejně nejspíš počítá. 

***

,,Kam jdeš," uslyším z obýváku. Nazouvám si své old school vansky. Jsem už osprchovaná a vlasy mám stažené do vysokého drdolu, takže je vidět muj undercut se vzorem.

,,Jdu s Danem, neboj, nejdu za Aaronem," odfrknu, vezmu klíče a zabouchnu dveře. Ani moc velký zpoždění nemám. Už se na něj těším. On bude určitě na mojí straně. A tak si to tak ťapkám po silnici a kopu do kamínků, když tu mě vyruší známý hlas. 

,,Zrzavko!" je to JB.

,,Čau JB, jdeš k nám?" tahle věta vyzní fakt jako by mě vůbec nezajímalo, jestli k nám jde.

,,Jdu, co zníš jak kdybys měla vzteklinu," drcne mi pěstí do ramene.

,,Rafla jsem se s bráchou. Nechce, abych se stýkala s určitou osobou, nechápu proč, jsem už skoro dospělá, nemá mi co přikazovat..." odfrkla jsem si.

,,Má o tebe strach, já taky. Nebudu ti do toho mluvit jako on, ale řeknu ti, ať si dáváš pozor," hezky se mi podíval do očí ,,teď už běž a pozdravuj Dana," zasmál se.

,,Moment, neřekla jsem ti, kam jdu," zamyslela jsem se.

,,Ne, neřekla, ale on už tam na tebe čeká i s pejskem a dokonce ještě s nějakou slečnou," mrknul, otočil se a dál pokračovat v cestě k nám.

,,Ježiš," hnulo se ve mně svědomí. Už jdu zase pozdě! Rozeběhla jsem se.

No a opravdu, už z dálky vidím, že na prašné cestě v parku nestojí jen on a jeho pes. Stojí tam s ním slečna v černé mikině a modrých džínách. Je menšího vzrůstu, ale asi bude vyšší jak já. Hah, kdo není. Když jsem blíž, poznám mou novou hnědookou kamarádku Grace. 

,,Hope, nemusíš utíkat, jsem už zvyklej, že chodíš pozdě," zasmál se Dan. 

,,Jo, promiň, ahoj," zasměju se. Pořád vydýchávám svůj běžecký výkon. 

,,Ahooj Marley," podrbu za ušima zlatého retrívra, co spokojeně oddechuje. Je teplo. 

,,Ahoj Grace," kamarádsky se na ni usměju a znovu se podívám na Dana. Vypadá šťastněji než obvykle, zajímavé. Šibalsky se na něj usměju.

,,No, tak co se stalo, že se ti nechtělo být doma s bráchou," drcnul do mě. Všichni jsme se vydali směrem do parku. 

,,Nechce, abych se stýkala s Aaronem," naštvaně jsem si zkřížila ruce na prsou. 

,,Ehm-, mám se ptát, co vás k tomuto tématu dovedlo?" tázavě se na mě podíval, to samé udělala i Grace. Bylo mi jasné, že kdyby nám Marley rozuměl, také by se podíval.

,,Byla jsem s ním na Milkshaku, povídali jsme si a pak šli k němu koukat na film, jenže znáš mě, já-" nestihla jsem ani doříct větu a on mě hned přerušil.

,,To si děláš srandu? A říkáš mi to takhle s klidem?" 

,,Hah, klid, nevyšiluj," zasmála jsem se.

,,Vždycky usneš u filmu..." taky se rozesmál.

,,Nene, vždycky ne, ale zpátky...Aaron mě nechtěl budit a tak jsem se vzbudila až ráno, takže průšvih u Stana, že ano. A asi byl i trochu vytočenej, že mě vzal domů na motorce.."

,,Na motorce?" vyjekli oba.

,,Hele Hope...Já ti to nechci kazit, ale je tohle opravdu dobrý nápad?" to jako fakt?  Tohle mi řekne jen tak?! 

Zdravím vás tu všechny po dlouhé době! 

No nebudu vám lhát, na psaní jsem téměř zapomněla...Když jsem si na něj vzpomněla, tak mi úplně klesla motivace cokoli psát, zklamala mě čísla u mého příběhu. Ale co! Niklínu NIC neodradí! Moc jste mi tu chyběli. Nezapomeňte prosím hlasovat a napsat mi i třeba nějaký hezký komentář. Love u all :3

-Nikolas