Ginger Curse

18.

U Aarona jsem pak už ani nic nejedla. Po tak dlouhém dni jsem byla neskutečně moc unavená a tak už jsem se ani nepokoušela o žádnou aktivitu. Prostě jsem usnula v Aaronově náručí při sledování záznamu fotbalového zápasu. Bylo mi najednou tak ohromně hezky. Oddychovala jsem si to hezky v bezpečném a teplém obětí, které mělo ještě jako bonus nádhernou vůni. Líbilo se mi to. 

Ráno jsem se vzbudila sama. Bylo ještě brzy, to jsem zjistila podle slabého svitu slunce, co dopadal na stěny pokoje skrz velké okno. Opatrně jsem vstala, abych neprobudila svého spícího kluka, kterého bych teď zrovna upusinkovala k smrti, protože vypadá jak malé roztomilé štěňátko. Vzala jsem hygienickou taštičku a vydala se do koupelny. Ještě že se nemusím mýt, to jsem udělala včera po tréninku a za tu dobu jsem se nestihla zpotit. Vyčistím si zuby a upravím se. Mimo vůni větrové pasty jsem ucítila naprosto boží vůni čerstvých lívanců. Mého nejoblíbenějšího jídla. Vrátím taštičku zpátky do pokoje, potichu sejdu schody a nakouknu do kuchyně. U linky stála Aaronova mamka a chystala to dokonale vonící jídlo.

,,Dobré ráno," tiše pozdravím. 

,,Dobré," pozdraví mě a pousměje se. ,,Posaď se, hned ti nějaké přinesu," posadím se na židli u okna. Mrknu na hodiny, je teprve třičtvrtě na sedm. Blonďatá maminka přede mě postaví talíř plný lívanců a javorový sirup. 

,,Děkuju moc," usměju se na ni. Ona si sedne naproti mně.

,,To já bych chtěla moc poděkovat tobě...že tu jsi...pro něj. Měníš ho, k lepšímu, jsme ti za to s Matthem moc vděční..." mluví tiše, ale jistě, jako by měla tuhle větu připravenou už věky. 

,,To neděkujte, jsem s ním moc ráda," znovu se zasměju a strčím kousek lívance do pusy. Jsou stejně dobré, jako voní. 

,,Jsou moc dobré," pochválím jídlo. Netrvá to moc dlouho a začneme rozebírat můj život a pak ten její, Aarona a další věci. Po necelé půlhodině si to dolů přiťapká i Aaron. Je hezky rozespalý, pořád malé štěně. Vlasy mu trčí do všech stran. Vezme z linky talíř, jde se posadit vedle mě a vlepí mu pusu do vlasů. Až pak nás obě pozdraví. Najednou je v místnosti ticho. Obě se díváme na Aarona, jak se cpe lívanci. Musím se nad tím pousmát. 

,,Tak já vás tady nechám, dojdu vzbudit Matthewa," vstane jeho maminka a odejde. Taky bychom se sebou měli začít něco dělat. Škola je odtud sice blíž, ale i tak, za chvilku bude čtvrt na osm. 

,,Tak jak jsi se vyspinkala, je už všechno v pořádku?" zkoumavě si mě prohlíží. Má ještě pořád ospalý chraplák. 

,,Um, jo, vyspala jsem se dobře," usmála jsem se na něj a dojedla poslední kousek snídaně. Mluvila jsem pravdu, v tuhle chvíli jsem se měla nejlíp.

,,To je dobře," pohladí mě po mé pihaté tváři. 

---

,,Moment, cože?" zakřičí Stanley. Jsme už doma ze školy, naši opět odjeli na dobu neurčitou a upřímně mi to opravdu vyhovuje. Sedíme oba na gauči a já si hladím Blackeyho, který mi sedí na klíně. 

,,Ano, jsem oficiálně Aaronova holka," usměju se a soustředím se dál na drbání černé heboučké srsti. 

,,Moc vám to přeju, ale buď...buď prosím opatrná," na tohle už nebudu reagovat špatně. Vím, že má o mě strach a myslí to se mnou dobře. 

,,Neboj se...spíš mi řekni, co se dělo včera u JBho, máš nějaké spicy detaily, o které by ses chtěl podělit se svou sestřičkou?" na tváři mi hrál škodolibý úšklebek. 

,,Spicy jo? Um, no tak přijel jsem tam jako troska, to on samozřejmě věděl. Šli jsme rovnou k němu a nevěděli jsme, co budeme dělat. Na PSku se nám nějak hrát nechtělo a tak jsme prostě jen tak leželi a povídali si," začne vyprávět.

,,Jo, tomu bych moc ráda věřila," zašklebím se. 

,,Dobře, mazlili jsme se u toho," zrudne mu pihatý obličej. Slovo mazlili je stejně strašně divný. Nad mou myšlenkou se pousměju, ale pak čekám, co bude dál. 

,,No, a pak jsme se nějak dostali k detailům, které ti asi nechci popisovat," zasměje se a strčí do mě jako bych byla plyšový medvídek. 

,,Takže?" dál vyzvídám.

,,We kissed for a long time..." vždycky pro něj bylo snazší mluvit cizím jazykem, když jde o city a takovéhle věci.

,,Vážně?" ne tyjo Hope, bude ti o takových věcech lhát. 

,,Jo, bylo to krásný, prostě je mi s ním tak strašně moc...hezky, nemusím přemýšlet nad tím, co dělám špatně, jsem s ním moc moc šťastnej, víš? Vždycky, když jsem s ním, existuje jen on, jeho obličej a jeho dokonalý hlášky, já...promiň, už přestanu," provinile se na mě podívá.

,,Ty moc dobře víš, že to chci slyšet," ano, chci to slyšet, všechno. Hltám každé jeho slovo a blbě se usmívám.

,,Prostě a jednoduše, jsem v tom až po uši, topím se v lásce k němu, jsem šťastnej že ho mám, že mám tebe a jsem pyšný na to, kdo jsem!" usměje se a já ho po těchto slovech obejmu. Jsem na něj tak moc pyšná. 

Zdravím!

Tak, dnešní kapitola není moc zábavná, doufám, že ta další už bude lepší a bude se v ní něco dít, něco opravdu velkolepého. Touhle kapitolou jsem Vám všem jen chtěla říct, že být jakkoli jiný je normální. Můžete být tlustí, moc vysocí nebo naopak moc malý, mít nějakou nedokonalost, být moc tichým nebo moc hlasitým a nebo dokonce i patřit do LGBT komunity, ale i tak, jste každý originál. A to je to krásné! Budu moc ráda za hvězdičku, tak na ni prosím klikni, udělá mi to radost. Stejně jako komentář. 

Bye, see you soon!

-Nikolas