Ginger Curse

20.

Sedím na posteli a přemýšlím. Je pátek odpoledne, zítra žádná škola, takže nemám co dělat. Aaron slíbil mamce, že s ní a s Mattem zajdou do kina a udělají si hezký večer a tak jsem jim to nechtěla narušovat svou přítomností. Stanley taky není doma, vyrazil ven s Benjim, tak mu tady teď říkáme. A tak jsem zůstala doma sama jen s Blackeym. Ten spí na okně rozvalený na slunci. Za chvíli to bude půl roku, co se mi stala ta nehoda a já si pořád nevzpomínám na žádné detaily. Celé prázdniny jsem si na to ani nevzpomněla, až teď. Už půl roku žiju znovu. A mám se fajn. Co takhle další změnu? Pousmála jsem se a sáhla po notebooku.

Rodiče nám měsíčně posílají spousty peněz, asi aby nám vynahradili jejich nepřítomnost. Nikdy bych nezvládla všechny peníze za měsíc utratit, to jen pokud bych se fakt snažila. Takže mám našetřeno opravdu hodně peněz. A tak toho konečně využiju. Vzpomínám si, že když jsme byli s bráškou ještě na základce, měli jsme chůvu. Bydlela s námi v domě a hlídala nás. Nebyla vůbec stará, nemám tušení, kolik jí tak mohlo být, snad kolem 20 let. Jmenovala se Jessie, měla jsem ji opravdu ráda. Jenže jednoho dne se odstěhovala za lepší prací někam do Německa. No a od té doby vlastně dostáváme navíc její plat.

,,Hope!" uslyším známý hlas a tak zaklapnu notebook a pomalu jdu dolů. Naši se vrátili, dlouho nebyli doma, vlastně od té doby, co jsme se pohádali jsme je neviděla.

,,Čau," pozdravím tak nějak radši bez emocí. Hned za mnou přiběhne mamka a vlepí mi pusu na tvář.

,,Ahoj zlatíčko, tak jak se máš? Kde je Stanley?" hah, najednou se zajímá.

,,Je u JBho, brzy by se měl vrátit,"

,,Ahoj zlato! Přivezli jsme pizzu!" zajásá táta od dveří s několika krabicemi v ruce. V obličeji mu hrál ten jeho veselý tón, který jako by křičel ,jsem doma děti!'.

,,Doobře, tak jo," odpoví mi konečně mamka. Nezní nijak naštvaně, spíš úplně normálně. Všichni se vydáme do obýváku a rozsadíme se různě po gauči.

,,Tak jo, tak nám pověz novinky," táta se pořád usmívá. Tohle je divný, ty dva mají něco za lubem. Hlavou mi to šrotuje, moc novinek nemám, všechno jde při starým.

,,Měli jsme první vystoupení, bylo to fajn, všem jsme se moc líbili," usmála jsem se. Opravdu to bylo moc fajn, první pořádný vystoupení před Aaronovým zápasem. Lidi nám moc tleskali.

,,To jsem moc ráda," zareagovala mamka a podala mi krabici s mojí oblíbenou pizzou. Můj pohled se zastavil na té kupě zbytku krabic. Proč jich je šest?

,,No, mysleli jsme si, že tu třeba bude Aaron nebo JB a tak jsme jich přivezli víc, aby si mohli dát s námi," odpověděl mi táta na můj zvědavej pohled. No to mě podělej na holý záda, to se mi snad zdá tohleto. Kousek pizzy se mi zasekl v krku a já se zadusila. Kdo jsou tihle lidi a co udělali s našima rodičema. No já se nestíhám divit.

,,Doufám teda, že je všechno v pořádku s Aaronem, že jste pořád.." díky bohu nestihla dopovědět větu, vyrušilo ji odemykání dveří. No sláva, Stan je doma.

,,Zlatíčko!" začal probíhat úplně stejný proces jako se mnou. I Stanley měl stejně udivený výraz. Nechápu to, oni se vždycky jen tak objeví jako překvápko a čekají, že je všechno skvělý a my bychom si z toho měli pomalu utírat slzy štěstí. Jo, je fajn, že jsou doma, chyběli mi, ale čím častěji jsem u Aarona a bavím se s jeho mamkou, tak zjišťuji, jak fajn je být jako rodina pohromadě, jak moc mi moje máma chyběla při dospívání, jak moc mě mrzí, že se nepřišli podívat na moje vystoupení.

Celá naše rodinka se tedy sešla na gauči v obýváku. Ticho, které zde panovalo se dlouho nikdo neodvážil přerušit. Všichni jedli svou pizzu a vyměňovali si pohledy předstíraného štěstí. Nakonec to zkusila mamka, prohrábla si její kudrnaté vlasy, které jsem po ní zdědila, nadechla se a spustila. ,,Hope, Stanley, oba jsem se vám s tátou chtěli omluvit za ten minulý výstup, oba nás to moc mrzí. Jsme oba moc šťastní, a pyšní, že se máte v životě dobře, ať už je to jakkoli. Budeme si jen muset zvyknout na novinky, které jste na nás vybalili jen tak, bez přípravy, to musíte oba pochopit," zakončila větu pozitivním úsměvem.

,,Ehm, zároveň jsme se tu rozhodli zůstat na delší dobu, došlo nám, že vás vůbec neznáme jako dospívající teenagery. Oba nás to moc mrzí," přidal se táta. Nějak nevím, co si o tom mám myslet, asi si to jen budu muset nechat uzrát v hlavě. Koukla jsem na Stana, jaký má na to názor on a přišlo mi, že se mnou sdílí ten samý. Pořád se nestíhám divit.

,,Myslím, že si to oba musíme nechat uležet v hlavě, každopádně děkujeme," usmál se i Stanley, ano sdílíme. Na souhlas jsem kývla.

,,Děkujeme," ještě jsem radši dodala a znovu se zakousla do pizzy. Jak tohle bude probíhat?

Taky jste si nemysleli, že se dočkáte další epizody? Hah, já taky ne, tak doufám, že text neztratil na kvalitě xddd

Jako vždycky budu ráda za hlasování a nějaký pěkný komentář, ať mám další motivaci příběh dokončit. Můžu vám prozradit, milí čtenáři, že se blížíme ke konci! Mám vás tu moc ráááda. <3

-Niklína