Ginger Curse

10.

Pomalu otočím klíčem a vejdu do domu. Rozhlédnu se, ale nikde nikdo. Beztak budou v pokoji hrát. Protočím očima. Mrknu na Aarona jakože, jo pojď dál. Potichu jsem si sundala boty, on udělal to samé. Poté jsem se pomalu vydala do obýváku. Oba jsem je tam našla. JB byl vzhůru, seděl na pohovce a díval se na film. Ale co mě udivilo, byl Stan. Seděl v tureckým sedu a zádama byl opřený o ruku jeho kamaráda. Hlava mu zapadla někde do jamky mezi ramenem a gaučem. Oči měl sice zakryté vlasama, ale byla jsem si fakt jistá, že spí.

,,JB?" špitnu. Ten se hned otočí, ale stále je klidný, asi aby nevzbudil spícího brášku.

,,Hope? Já myslel, že jsi šla ven," odpoví mi stejně potichu.

,,Šla, ale volala mi mamka, že se bojí o Stanleyho," podívala jsem se na něj. Upřímně, vlastně jsem si nevšimla, jak za poslední dobu vypadá špatně.

,,Jo, no volal ji, protože se chtěl zeptat na něco kolem jejich návratu, jenže pak se zadíval na film a usnul...ano, spadl mi na rameno," zazubil se.

,,Vysvobodím tě," taky jsem se zazubila. On jen kývnul a opatrně se posunul. Stan si automaticky lehnul. JB mu pod hlavu strčil polštář a já ho přikryla jeho oblíbenou dekou. On na něj pak hodí starostlivým pohledem. ,,Achjo bráško, co se děje..." povzdychnu si, když na něj tak koukám. Vypadá jako spící štěně. Bojím se o něj. JB pomalu opouští místnost a tak mi dojde, že asi narazí na Aarona. Jdu rychlejším krokem za ním. Když se potkají, pozdraví se kývnutím hlavy. Aspoň že tak, žádné vražedné pohledy ani nic podobného.

,,Nezahrajem něco?" špitnu do trapného ticha. Ani jeden se netváří, že by se jim nechtělo.

,,Tak běžte ke Stanovi, já hned přijdu, jen si udělám něco k jídlu. Zatím můžete vybrat hru," mrknu a zmizím v kuchyni. Tam se opřu o linku a vydejchávám, co se právě děje. Takže, můj bratr spí v obýváku na gauči a vypadá to, že ho jen tak něco neprobudí. Mezi tím jsou jeho nejlepší kámoš a jeho největší nepřítel v jeho pokoji a vybírají hru na PS4. Jen připomínám, že je to u něj v pokoji. Uff, jak tohle dopadne. Vyndám z lednice sýr s máslem a připravím si rohlík. Do džbánku připravím ředěný džus, popadnu skleničky a s tímhle vším se vydám nahoru do pokoje mého bratra.

,,Ukaž, pomůžu ti," nabídne se Aaron jen co mě uvidí.

,,Děkuju," zakřením se a podám mu skleničky. Všechno položíme na stůl a já pak hupsnu do postele za JB. To vážně? Zase CSko? Nojo, tak jo. Aaron si sedne vedle mě a od JB dostane konzoli.

,,Dík," podívá se na něj. Jako odpověď se mu dostane jen takové zamručení. Aha, tak to asi nebude zas tak dobrý, jak jsem si myslela. Ale postupem času se všechno uklidní a ti dva se začnou docela dobře bavit. Jsem ráda. Sem tam mi některý půjčí konzoli, abych jim ukázala, jak se to hraje. Ne, že bych byla nějak extra dobrá, ale špatná hráčka určitě nejsem. Na PSku jsem s bráškou strávila fakt hodně času.

,,Jde ti to," zasměje se Aaron.

,,Nojo, zrzavky bývají nepředvídatelný," mrkne na mě JB. ,,Proto to jsou ti nejlepší kamarádi," usměje se. I Aaron se usměje.

,,Jo tak nepředvídatelný," u všech svatých i nesvatých! Asi jsem vylítla z kůže. Rozespalý Stan právě stojí ve dveřích. Aaron se hned postaví. Atmosféra v pokoji hned zhoustne. Ach Satane! Co jsem provedla, že mě teď tak trestáš.

,,Co hrajete?" přijde si k nám sednout. Cože? To jako vůbec nebude řešit Aarona?

,,CSko, co asi," protočí očima JB a zakření se. Bráška si sedne mezi mě a JBho, takže Aaron si mohl sednout na kraj postele po mé levici. Je celý napnutý, což se nedá říct o Stanleym. Teď hrajou oni, je zábava je poslouchat. Po chvíli se atmosféra v pokoji znovu uklidní a co mě nejvíc překvapí? Po pár minutách dá Stan ovladač Aaronovi a JB mně. Co se to tady děje? Najednou se všichni docela bavíme, je to zábava.

,,Jdeš dnes domů," no a dost! Tohle už je dost i na mě. Stanley směřuje otázku na Aarona, to se mi snad zdá? Ještě ráno mě tady káral za to, že jsem byla s ním u něj doma a teď se zeptá na něco takového? On něco chystá! Ne! Jen doufám, že ho v noci nepřijde zabít, pokud tu zůstane.

,,No, moc rád bych tu dneska zůstal s Hope, ale nechci působit nějak špatně..." odpoví mu.

,,Kdyby se mi to nějak extra příčilo, tak bych se neptal," dál odpovídá brácha Aaronovi. Tyjo, takže dnes se u nás v tichém baráku koná vražda.

,,Pokud to teda nevadí Hope," podívá se ještě na mě. Já se křečovitě usměju a podívám se bráškovi do očí.

,,Ne, budu moc ráda..." usměje se a pohladí mě po vlasech. Tady fakt něco nehraje. Kluci si dál užívali večer, zatím co já přemýšlela, co se děje.

,,Ty JB? Mohla bych s tebou na chvilku mluvit?" jo, to je správná cesta.

,,Jo jasně," oba se zvedneme a jdeme směrem do mého pokoje. Těžko říct, jestli je dobrý nápad tam ty dva nechávat samotný.

,,No, co se tu děje?" posadím se na postel a JB naproti mně na židli.

,,Měli jsme s tvým bráškou menší rozhovor, opravdu se o tebe bál a tak jsem mu vysvětlil, jak se věci mají, že už nejsi tak malá holčička, za kterou tě máme," usměje se. Mně spadne ze srdce balvan. Cože? No to se mi fakt jen zdá.

,,Děkuju!" vylítnu a pověsím se mu kolem krku.

,,Není za co Hope, tohle je maličkost..." taky mě obejme. Mám ho tak moc ráda.

,,Jo a ještě něco... co se s ním děje? Je nějaký celý, já nevím, nesvůj?" zase se posadím naproti němu na postel.

,,Víš, dost se o tebe bál, co se týkalo tvého úrazu a tak, pak ještě to s Aaronem, sem tam nějaká hádka s tebou a jeho to úplně vyřídilo. Víš Hope, ty jsi pro něj dost důležitá, má tě moc rád a pořád se tě snaží chránit. Jsi přece jen pořád jeho malá sestřička a jako bys byla i moje, to ty víš. On tohle všechno tráví hrozně špatně..." nahrnou se mi do očí slzy. Pro mě, všechno to dělal kvůli mně. A teď vypadá tak, jak vypadá.

,,Je mi to všechno hrozně líto..." zabořím svůj pihatý obličej do dlaní a začnu plakat.

,,Hope, neplakej prosím, je to dobrý, i on už teď bude určitě dobrej, neboj se, všechno se srovná do normálu..." přišel ke mně, kleknul si a začal mě hladit ve vlasech.

,,Děkuju JB...že tu pro nás jsi, pro něj..." obejme mě.

,,To je všechno v pořádku, však vy tu jste pro mě taky pořád," stiskne mě. Když se uklidním, vydáme se oba zpět do pokoje. Jen co otevřeme dveře, vypadá to, jako kdyby jsme jim překazili nějakou fakt důležitou debatu.

Stanley se na mě usměje a poví mi. ,,Aaron tu dneska přespí, ale žádný lumpárny!" zazubím se a běžím ho pořádně obejmout.

,,Děkuju ti, mám tě moc ráda, víš to?" taky mě pořádně stiskne.

,,To i já tebe ty moje malá zrzavá potvůrko,"

Zdravím vás tu všechny!

Hahaha, nová kapitola, co? Jedu teď zas docela rychle, ne? No, každopadně by mě zajímalo, jak se vám tato část líbila. Budu moc ráda za každou ,hvězdičku', komentář i přečtení, samozřejmě. Taky doufám, že v příběhu nemám moc chyb, je docela pozdě a já už nějak nepropojuju mozek s rukama xdd. No nic, mám vás tu všechny moc ráda <3

-Nikolas