Ginger Curse

14.

Aaron odjel a tak mě napadlo jít za klukama. Ehm, teď jsem se fakt bála, abych nevlezla do pokoje a neviděla něco, co bych vidět vůbec neměla. Ale i když, možná bych je ráda při něčem přistihla. Jakože, ne při ničem moc vážným, chápeme se. Ale třeba jen nějaký objímání nebo něco takového. Při těchto myšlenkách jsem se šibalsky usmívala. 

Potichu jsem se vydala po schodech nahoru. Když jsem dorazila ke dveřím, které vedly do pokoje mého staršího bratra, potichu jsem zaklepala a vešla dovnitř. Achjo, jen seděli vedle sebe a hráli na PSku. 

,,Čauky vy dva závisláci," zasmála jsem se jim.

,,Hele, o tom kdo je tady závislej na osobě bych pomlčel, Hope," vrátil mi to JB. Šach mat.

,,Co hrajete," přisedla jsem si k nim a snažila se začít normální konverzaci.

,,GTAčko," usmál se Stanley a posunul se na posteli, aby mi uvolnil místo. U všech svatých! Jak začít konverzaci aby to nebylo trapný a aby tu nebylo slyšet jen cvakání konzolí. Sedla jsem si do tureckého sedu a koukala, jak ti dva hrají. Že by byla teď ta správná chvíle se jich zeptat? Nevím, ale takhle bych to mohla odkládat pořád. V hlavě se mi utvářely různé dialogy, jak bych se asi měla zeptat.

,,Ehm, takže vy dva..." vypadlo ze mě nakonec. To bylo všechno. Nevěděla jsem, jak pokračovat. Oba ale hned položili konzoli a otočili se mým směrem.

,,No, ehm," začal JB, podíval se na Stana, pak zpět na mě a podrbal se na zátylku. Trochu zčervenal. 

,,Chtěli jsme o tom s tebou mluvit už dřív, ale...teď už by to ale asi chtělo vysvětlit," nervózně se zazubil Stanley.

,,No, my dva jsme tak nějak..."

,,Spolu," dokončil JBho větu můj bráška. Je to tu, jejich coming out!

,,To je, to je skvělý! O můj svatej satane!" šílela jsem. Ti dva na mě jen tak koukali jak na zjev, ale usmívali se. 

,,Takže, vy dva jste..." zastavila jsem se a chtěla celou situaci upřesnit, chtěla jsem to slyšet znovu.

,,Ehm, ne, já nejsem gay, jsem bisexuál," snažil se Stanley upřesnit situaci a loupal si u toho záděr, byl opravdu nervózní, chudák. Ani nevěděl, jak bych dokončila větu. Spíš to vypadá, že se za to stydí, ale to přece nemá proč. 

,,Jo chápu," usmála jsem se na něj. Čekalo mě ještě JBho vysvětlení.

,,Ano, já jsem gay, myslel jsem si, že na to přijdeš sama," zašklebil se. O můj bože, jsem za ně tak ráda. Tohle mi jako upřesnění úplně stačilo. Sice jsem přesně tohle slyšet nechtěla, ale i tak jsem z toho byla úplně mimo. 

,,Kluciii! Já jsem tak moc ráda, moc vám to přeju," sedla jsem si mezi ně a oba vzala kolem ramen.

,,Děkujeme, ale jen, ještě jsme to nikomu neřekli, tak kdybys..." 

,,Jo jasně, budu mlčet jako hrob!" skočila jsem JBmu do řeči. Pak už se přede mnou ani moc nestyděli. Jsou spolu hrozně moc roztomilý. 

,,Kde je vůbec Aaron?" zeptal se pak naopak bráška mě.

,,Odjel, něco se děje u něj doma," znervózněla jsem. Řekla jsem mu, aby mi zavolal, jestli je všechno v pořádku. Ale nemám u sebe mobil. Rychle jsem se začala rozhlížet, kde jsem ho nechala. Asi dole. Vydala jsem se pro něj. 

Když jsem se vrátila, ti dva už zase seděli vedle sebe a škádlili se. Asi je tu nechám. 

,,Hej! Nelechtej mě!" slyším Stanleyho křičet z pokoje. On je sice opravdu silný a vysoký, ale na JBho fakt nemá. Ten je ještě o pár centimetrů vyšší než on a je o dost silnější. JB totiž hraje basket za fakt dobrý tým, zatím co Stan si jde párkrát zacvičit a když byl malý, závodně plaval. Pak ho chytla hudba a hraní na PSku nebo počítači a tak s tím přestal. Pořád se ale udržuje silným a hubeným.  

Šla jsem k sobě do pokoje. Tam jsem ustlala a rozvalila se na židli ke stolu. Až teď mě napadlo se podívat na mobil. Žádná nová oznámení. Pořád mi nic nenapsal. Rozhlédla jsem se po pokoji. Co budu teď dělat? Nuda je fakt nudná. Zavolám Danovi, to bude ono. Vzala jsem mobil a vytočila jeho číslo. Po asi minutě a půl jsem to vzdala, nebral mi to. Co má asi tak důležitého na práci. Zasměju se. 

Nakonec jsem stejně vzala blok a kreslila si s puštěnými písničkami. Můj starý náčrtek dvou postav se ohromně hodil na můj nápad. Znovu zkusím načrtnout Semiho s Tomem. Nakreslím je jak hrajou na PSku. Už od začátku se mi tenhle nápad hrozně moc líbil. Zase jsem zvládla kreslit kolem 3 hodin, ale je to opravdu propracovaný. Semi se směje vedle roztomile naštvaného Toma. 

Z vybarvování mě probralo Stanleyho volání, jestli si dám pizzu. To jsem si mohla myslet, že zase bude chtít objednat jeho oblíbený jídlo. 

,,Jo, dám si," zakřičela jsem, nechtělo se mi vstávat. Hned na moje zavolání mi začal vyzvánět mobil. Aaron.

,,Ano?" rychle to zvednu.

,,Hope? Já, promiň, dneska už se asi neukážu...je to...složitý," jeho zoufalý hlas mi úplně užíral svědomí.

,,Já, pořád ti nemůžu nějak pomoct nebo, nechceš si o tom popovídat?" snažila jsem se znít povzbudivě.

,,Ne, já prostě...můj nevlastní táta, je to s ním takový těžký," ještě zoufaleji.

,,To mě moc mrzí," fakt Hope, na nic lepšího se nezmůžeš? Asi ne, přišla jsem si zase hrozně bezradná. 

,,To je v pořádku, uvidíme se zítra ve škole," 

,,Jo, dobře," už ani ten povzbudivý tón. 

,,Měj se hezky, miluju tě," dobře tohle taky asi nejde brát vážně, je zoufalej. Jeho city teď chrlí do všech stran a ani si neuvědomuje, jestli jsou pravé nebo ne. Asi ani není proč se nad tím zastavit. Říkala jsem si.

,,I já tebe, kdyby cokoli, tak mi zavolej, dobře?" odpověděla jsem mu a rychle to nějak zamluvila, aby nepoznal, že to znělo tolik suše. Pardón, ale tohle opravdu nelze brát vážně.

,,Dobře, pá," odpověděl už malinko veseleji. Tohle vzal vážně. Jejda, že by to i vážně myslel?

,,Ahoj," úplně vyřízeně jsem položila mobil a lehla si do postele. Achjo.

Zdravím!

Jsem tu a s novou kapitolkou! Musím uznat, že tahle byla opravdu hrozně náročná na psaní. No a když už jsem ji skoro měla, restartoval se mi počítač a neuložená půlka byla pryč. No, not gonna lie, myslela jsem, že vyhodím počítač z okna xd. Jo a jinak, děkuju moc za 350 přečtení, je to úžasný! Budu moc ráda za každé hlasování i za nějaký komentář. 

Mám Vás ráda <3

-Nikolas