Ginger Curse

9.

Pfp...Nechce mi to kazit, to jako vážně! Měl se za mě postavit, zastat se mě a místo toho? Hah, tak to ne tohle Máňo fakt, tohle nezvládám. Sklouzla jsem se po dveřích ve svém pokoji. Celá procházka probíhala fajn, celkem. Musela jsem jen pořád přemýšlet nad tím, co mi řekl. Nemá ho rád, další. A co jako! Je to přece moje věc, s kým se bavím! Ale ne, on je můj nejlepší kamarád, nejspíš má pravdu...chce mě jen chránit. Ale tímhle způsobem?! Jsem fakt vytočená. 

Sobota, později odpoledne. ,,Mám hlad a nudím se," usoudím. Zvednu mobil a napíšu zprávu pro Aarona. 

"Čauky, mám docela hlad a nudím se, nechceš něco podni..." nedopíšu ji. Je to moc vlezlé? Hch, není. Dopíšu zprávu a pošlu ji. Ani nestihnu opustit chat a už naskočí zobrazeno. Píše. 

"Moc rád, v kolik kde?" tyjo, takhle rychlá odpověď.

,,Čas mám vlastně pořád, až se pro mě stavíš, dej mi vědět :)" odesláno, ale tentokrát bez odpovědi. No, asi se radši půjdu připravit, znám se. V koupelně jsem si rozpustila zrzavou hřívu a domalovala řasy. Na krk jsem si cákla trochu voňavého parfému. Ještě jsem se chtěla převléknout, přece jen, bude asi už chladněji. Khaki volnější kalhoty s kapsami i v úrovni kolen, kratší černé uplé tričko a jak jinak, volnější mikču. Kouknu na mobil. Žádná odpověď. 

,,Že by to celé byla jen hra? Že by si dělal srandu? To asi ne..." blokují mě myšlenky. Zvonek! NeneneneneNE! Satane tohle mi neříkej, tohle neudělal. Rychle vyběhnu z pokoje a běžím po schodech dolů. Na předposledním schodě se mi zamotají nohy do sebe a já padám, zase. JB! Jde otevřít! Ano! A momentálně mě i zachraňuje. Chytí mě jako princ princeznu do náruče a zadívá se mi do očí. 

,,Dávej pozor už sakra! Jak a kdo by tě s vozíkem nosil do pokoje!" ani to neznělo moc srandovně, spíš vážně. 

,,Jo, no já, promiň, zakopla jsem..." pokládal mě na zem. 

,,Jo dobrý, byl jsem tu, pořád tu jsem," přehodil mi vlasy přes rameno. 

,,Ehm-, já otevřu," usmála jsem se a rozeběhla znovu ke dveřím. Otevřela jsem a fakt! Stál tam Aaron. Tyvole! Pardon za tento výraz, ale přísahám všem svatým i nesvatým, že jestli tohle brácha zjistí, tak mě už nikdy nikdo živou neuvidí. 

,,Čau králíčku," šibalsky se na mě usměje. Taky se usměju, rychle se podívám za sebe na JBho, který spíš než vražedným mě propaluje tázavým pohledem. Jak zajímavé. Ukazováčkem si zakryju ústa a udělám psí očka na náznak věty ,,Prosím, ať se to Stanley nedozví," on kývne, já se usměju a zabouchnu dveře. 

,,Huf, to šlo hladce," usměju se na blonďáka co vlastně není úplně blonďák. Vydali jsem se směrem do města. 

,,Děje se něco doma?" opatrně se mě zeptal a na čele se mu objevila starostlivá vráska.

,,No, Stanley tě nemá moc v lásce, což nechápu, protože jsem si myslela, že se neznáte a prostě se to celý zamotalo. Já...já..." nevěděla jsem co dál mu povědět.

,,Klid lištičko," jeho hlas mě tolik uklidňuje...

,,Já, prostě bych chtěla, aby tě měl rád," zastavil se a podíval se mi do očí. Chytil mě za ruce.

,,Hope, tohle nemusíš, já jsem moc rád, že to tak chceš, ale s tvým bráškou jsme spolu nikdy nijak nevycházeli, nemůžeš po něm teď čekat, že se to změní...ale je od tebe moc hezký, že bys to tak chtěla," zasmál se a jedním prstem se dotknul mého nosu. 

,,Děkuju," zaleskly se mi oči. Achjo. 

,,Nee, tohle ne," objal mě a natisknul na jeho hruď. teď jsem se cítila v bezpečí. Zabořil mi hlavu do zrzavé hřívy a já cítila, jak se nadechnul. Tenhle moment byl krásnej a zdál se i nekonečnej. Kdyby jen tak nezačal zvonit ten telefon!

,,Ano?" zvedla jsem ho, aniž bych se koukla, kdo volá.

,,Zlato? Jsi doma?" mamka.

,,Nejsem, proč, co se děje?" zněla opravdu ustaraně. 

,,Nemohla bys tam? Jen se ujistit, že je Stan v pořádku? Nezvedá mi mobil a to mi před tím volal..." 

,,Má doma JBho, je v určitě pořádku, neboj se," snažila jsem se ji uklidnit. 

,,Hope, prosím, dojdi se ujistit, že je v pořádku, prosím," ne, musí mi prostě kazit sobotní večer mým bratrem.

,,Jo jasně mami, jdu tam," pozoruju Aarona confused pohled.

,,Dej mi vědět prosím,"

,,Dám, neboj mami, tak zatím, ahoj,"

,,Pá," típla jsem hovor. Znělo to opravdu závažně.

,,Musíme se vrátit, nebo aspoň já...ehm, stačí, že jeden z nás umře," zakřenila jsem se.

,,Něco s bráchou?" vypadal opravdu starostlivě. 

,,Ano, já, musím jít, ozveš se mi?" začala jsem se od něj pomalu vzdalovat.

,,Nemám jít s tebou, pro případ nouze?" hah, případ nouze by byl teprve, kdyby nás Stan viděl přicházet spolu. 

,,Jo, no, tak pojď, ale slib mi prosím, že bude všechno v pohodě..." zadívala jsem se mu do těch krásných očí, které mu sem tam překrýval pramínek vlasů.

,,Slíbit ti to nemůžu, ale pokusit ano," přišel znovu ke mně a dal mi pusu na čelo. Asi jsem zase zrudla.

,,Dobře," usmála jsem se a rychlejší chůzí jsme se znovu vydali k našemu domu...

Zdravím vás tu všechny!

Jsem ráda, že jste na můj příběh (a také na mě) ještě nezapomněli :)  No jsem zvědavá na vaše reakce, jak si myslíte, že to bude pokračovat? Xd No a mám další otázku. Co vy a LGBT komunita? Mám něco málo zakomponovat do příběhu? Budu moc ráda za každé přečtení, hlasovaní a za každý komentář/odpověď. Mám vás ráda!

-Nikolas