Just my boy [BakuDeku]

19

Konečně jsem se vrátil domů z práce.

Když jsem však otevřel dveře čekalo mě zrovna nemilé překvapení.

Krom mé bundy tu vysela růžová mikina, která patřila Urarace.

Zajímalo by mě, co tu dělá.

Je mi naprosto jasný ,že jsi ji sem pustil ty, ale proč?

Vždyť jsi od ní utekl?

Nebo se snad pletu?

Vyzul jsem si boty a přešel do obýváku.

Z kuchyně se linula vůně smažící se ryby.

Opatrně jsem vešel do místnosti.

Ty jsi seděl na stole a Uraraka ti nejspíš chystala jídlo.

,,Oi oi oi, co tady děláš?"

Upozornil jsem jí na mou přítomnost.

,,Je ahoj Bakugo, přišla jsem si pro Izuka."

Usmála se na mě sladce, ale měla by po tak dlouhé době vědět, že na mě neplatí ani ten nejsladší úsměv.

,,Jak víš, že se tak jmenuje?"

Naštvaně jsem se na ní podíval.

,,Řekl mi to."

Pokrčila rameny a dělal jako bych tu nebyl.

Super, další člověk, který ví , že umíš mluvit. 

,,Doufám, že už se na mě nezlobíš Kacchan."

Usmál ses na mě.

,,Chtěl jsem ten včerejšek nějak odčinit a když u dveří zazvonila Uraraka , napadlo mě, že by mi mohla pomoct pro tebe udělat oběd."

Tvé tváře začervenaly.

,,Tks."

Zavrčel jsem.

,,Oběd si umím udělat sám, tak vypadni!"

Odstrčil jsem Uraraku od plotny.

,,No nic, tak já asi už půjdu."

Skvělí nápad Urarako.

Že bys konečně použila hlavu?

Pobrala své věci a rozloučila se. 

Nenávidím ji.

,,Promiň jestli tě to taky naštvalo, už opravdu nevím, co bych měl dělat, aby ses na mě usmál."

Už zase jsi nasadil ten svůj omluvný výraz a koukal ses do země.

Nic jsem ti neodpověděl, protože by to zase vyznělo špatně.