Just my boy [BakuDeku]

61

Po chvíli se zdálo, že jsi usnul.

Sevření se uvolnilo a já konečně mohl vytáhnout ruku.

Vypl jsem televizi a odešel do ložnice.

Lehl jsem si do postele.

Ježiš jak je to uvolňující pocit, když se na tebe nikdo nelepí nebo ti nedrtí kosti.

Založil jsem si ruce za hlavu a zavřel oči.

Jenže jsem ani pořádně neusnul, když jsi vletěl do pokoje.

Zakopl jsi o prah a rozplácl ses na zemi vedle postele.

Nadzveld jsem nechápavě jedno obočí.

Nespáváš normálně v obýváku?

„Výstřel pryč, chci spát."

Naštvaně jsem tě odpálkoval.

„Jenže já se tam bojím být sám."

Nasadil si na tvář nevinný kukuč.

Jak někdo dokáže tomuhle stvoření říct ne?

„Dobře, pod si lehnout sem."

Ukázal jsem ti na druhou stranu manželské postele.

Přikývl jsi a během pár vteřin jsi byl zalezlý pod peřinou.

Otočil jsem se k tobě zády.

Snad už budu moct usnout.

Ozvala se rána.

Náhle jsi byl na mě nalepený jako kdybychom byly magnety, které se přitahují.

Prudce jsem tě odstrčil.

„Co pořád vyvádíš?!"

Zařval jsem naštvaně.

Jsi blbý kotě.

„T-tam se něco pohlo."

Ukázal jsi třesoucí rukou na dveře skříně, na kterých před tím vysela moje zimní bunda.

„Nemáš se čeho bát, jen spadla bunda."

Procedil jsem mezi zuby unaveně.

Jestli ještě jednou něco řekne nebo se ke mně přítulý, slibuju, že ho vlastnoručně uškrtím.