Just my boy [BakuDeku]

52

Dnešní večeře byla tichá.

Seděl jsem u stolu a zamračeně pozoroval Dekua, který se svého jídla ještě ani nedotkl.

„Sněz to."

S ledovým hlasem jsem mu přikázal.

Cuknul sebou, jako by se mě lekl.

Děsně mě štve.

Ani mě neposlouchá.

Idiot.

„Řekl jsem ať to sníš nebo potřebuješ, aby tě někdo nakrmil!"

Zavrčel jsem na něj.

Zvedl hlavu.

Lička měl jemně růžová a zelené vlasy mu padali do obličeje.

Proč se tváří tak provinile?!

O co mi kurňa jde?

Naštvaně jsem vstal ze židle a přešel k němu na druhý konec stolu.

„Chci aby jsi jedl."

Pokusil jsem se to říct trochu klidněji.

„Kacchan!"

Seskočil ze židle na zem a předlonil se.

„Ka-kacchan, mohl by jsi mě prosím naučit všechno, abych ti mohl pomáhat?"

Překvapeně jsem na něj zíral.

Tohle jsem od něj opravdu nečekal.

Zajímalo by mě, kde se to v takovém malém neškodném zvířátku vzalo.

„Dobře, naučím tě všechno, ale musíš mě poslouchat."

Jestli tu chce zůstat, měl by mi pomáhat a zatím se mu to moc nedařilo.

„Děkuju!"

Okamžitě po mě skočil a obejmul mě.

Zavravoral jsem a během okamžiku jsme oba leželi na zemi.

„Děkuju Kacchan."

Se zářivým úsměvem se ke mně Deku ještě víc pritiskl.

„Tss, slez ze mě."

Naštvaně jsem zamumlal.

To už trochu přehání.

Deku se mě slezl a na tváři se mu zase objevil ten jeho provinilý výraz.

„Opovaž se mi omlouvat a radši dojez večeři."

Zastavil jsem ho ještě předtím než stihl otevřít pusu.

Přikývl a posadil se zpět na židli k jídlu.

NikolaJankov881

Podlouhlé době je tu další pokračování, opravdu se moc omlouvám, ale jaksi jsem neměla napad, náladu a ani čas napsat další kapitoly 😔

Díky bohu jsem zase zpátky a tak můžu dneska klidně vydat víc kapitol než jen dvě, pokud by jste chtěli 😉❤️