Posadil jsem se na gauč.
Bylo něco krátce po deváté hodině večer a vzhledem k tomu, že jsem usnul po obědě, nebyl jsem unavený.
Možná bych měl popřemýšlet nad tím vánočním večírkem, ale teď nemám náladu.
Zítra to dořeším.
Zapnul jsem telku a znuděně jsem projížděl kanály.
Ty ses posadil vedle mě.
Přitáhl sis ocásek i nohy k tělu a hypnotizoval jsi televizi.
Konečně jsem našel program, na kterém dávali horor.
Nechápu, že se toho někdo může bát.
Spíš mám chuť se rozesmát nad blbostí těch lidí, co začnou řvát o pomoct a pak vlezou do temného koukat.
Idioti.
Děj hororu se pomalu začal napínat.
Náhle, když to člověk nejmíň čeká, přišla na řadu lekací scéna.
S výkřikem mě náhle zalehlo něčí tělo.
„K-Kacchane, j-já s-se bojím!"
Křečovitě jsi mě objímal, jako bych byl nějaký polštář.
Oči jsi měl pevně sevřené a ouška natočené do zadu.
Nebyl pochyb o tom, že jsi byl vyděšený k smrti.
„Předpokládám, že tohole je tvůj první horor."
Zabručel jsem.
Párkrát jsi rychle kývl hlavou, ale moji ruku jsi drtil v sevření dal.2
„Můžeš mě pustit."
Snažil jsem se tě setřást.
„Jsi jak otravný klíště."
Vzdávám to s tebou.
Stejně i kdyby ses mě pustil, tak jsi na mě za chvíli znovu nalepený.
Akorát narozdíl od klíštěte mi saješ nervy.
Otravný kotě.
ČTEŠ
Just my boy [BakuDeku]
FanficMladý Bakugo se vrací domů z práce a po cestě potká malého, ustrašeného, hladového kocourka. Tedy přesněji neko chlapce se zelenými vlasy, kočičími oušky a ocáskem. ... „Když si ho nechám, dáte mi pokoj s tím barem?" Zavrčel jsem. Nevím, co je lepší...