Just my boy [BakuDeku]

41

„Izuku, podívej se na mě."

Oslovil mě Kirishima.

Zaslzenýma očima jsem na něj pohlédl.

„Bakuga teď převezeou do nemocnice a tam se o něj postarají. Pak za ním dojdeme."

Podrbal mě za ouškem a já jen kývl.

Pak už jsem jen sledoval, jak Kacchana odváží v blikající autě.

Kirishima si mezi tím povídal se dvěma muži v uniformách a já se ještě víc přikrčil ke chladné zdi.

Na tvář mi spadla první dešťová kapka, která stekla po mém líčku až k bradě.

Postupně se rizpršelo a déšť mi smáčel zelené vlasy, ale já jsem tomu nevěnoval žádnou pozornost.

Všechno je to moje chyba.

Kdybych se tak nechoval, Bakugo by o mě neměl starosti a teď bychom spolu seděli na gauči.

Bodlo mě u srdce při té vzpomínce.

Do očí se mi znovu nahrnuly slzy.

„Vstávej Izuku, zítra ráno půjdeme za Bakugem do nemocnice."

Natahl ke mně Kirishima ruku s přátelským úsměvem.

S malým zaváhání jsem ji přijal a on mě vytáhl na nohy.

Vrátilo jsme se zpět do Kacchanova bytu.

Kirishima si ustlal na gauči a mě nechal ložnici.

Trvalo mi dlouho než jsem usnul na té velké posteli úplně sám.

Pořád se mi prehravaly v hlavě všechny vzpomínky na Kacchana.

Přitáhl jsem si přikrývku výš k bradě a zavřel oči.