„Izuku, podívej se na mě."
Oslovil mě Kirishima.
Zaslzenýma očima jsem na něj pohlédl.
„Bakuga teď převezeou do nemocnice a tam se o něj postarají. Pak za ním dojdeme."
Podrbal mě za ouškem a já jen kývl.
Pak už jsem jen sledoval, jak Kacchana odváží v blikající autě.
Kirishima si mezi tím povídal se dvěma muži v uniformách a já se ještě víc přikrčil ke chladné zdi.
Na tvář mi spadla první dešťová kapka, která stekla po mém líčku až k bradě.
Postupně se rizpršelo a déšť mi smáčel zelené vlasy, ale já jsem tomu nevěnoval žádnou pozornost.
Všechno je to moje chyba.
Kdybych se tak nechoval, Bakugo by o mě neměl starosti a teď bychom spolu seděli na gauči.
Bodlo mě u srdce při té vzpomínce.
Do očí se mi znovu nahrnuly slzy.
„Vstávej Izuku, zítra ráno půjdeme za Bakugem do nemocnice."
Natahl ke mně Kirishima ruku s přátelským úsměvem.
S malým zaváhání jsem ji přijal a on mě vytáhl na nohy.
Vrátilo jsme se zpět do Kacchanova bytu.
Kirishima si ustlal na gauči a mě nechal ložnici.
Trvalo mi dlouho než jsem usnul na té velké posteli úplně sám.
Pořád se mi prehravaly v hlavě všechny vzpomínky na Kacchana.
Přitáhl jsem si přikrývku výš k bradě a zavřel oči.
ČTEŠ
Just my boy [BakuDeku]
FanfictionMladý Bakugo se vrací domů z práce a po cestě potká malého, ustrašeného, hladového kocourka. Tedy přesněji neko chlapce se zelenými vlasy, kočičími oušky a ocáskem. ... „Když si ho nechám, dáte mi pokoj s tím barem?" Zavrčel jsem. Nevím, co je lepší...