Just my boy [BakuDeku]

32

Pomalu se blíží večer a ty ses z toho koutu ani nehnul.

Nerad si to přiznávám, ale děláš mi starosti Deku.

Nejhorší je, že si na nic z předchozího večera nevzpomínám a nemůžu ti nějak pomoct.

Jsem bezmocný. 

V kuchyni jsem ti připravil něco k jídlu, protože jsi zatím ani nic nesnědl.

Došel jsem s tím k tobě a dřepl si před tebe.

„Tady máš."

Pokusil jsem o milý hlas.

Krátce ses na mě podíval.

„Na, sněz to."

Podal jsem ti až pod nos misku rýže s kuřecím masem.

Hladově ses na ni podíval, ale pak si zase sklopil hlavu ke kolenům.

Nechal jsem tě sedět v koutě i s miskou a vrátil jsem se do kuchyně.

Vzal jsem do ruky telefon.

V seznamu kontaktů jsem našel Kirishimovo jméno a vytočil ho.

Chvíli se nic neozívalo.

,,Ano Bakugo, děje se něco?"

Optal se mě.

,,Nevím, potřebuju, abys přišel."

Požádal jsem ho starostlivým hlasem.

Na druhé straně zavládlo hrobové ticho.

,,Bakugo, jsi to ty?"

Nejistě se zeptal.

Si dělá srandu!

,,A kdo jiný bych měl být!!"

Zařval jsem naštvaně do telefonu.

,,Jasně, hned tam budu."

Zavěsil.

Snad ten kretén přijde co nejdřív.

Třeba s ním budeš chtít mluvit, když né se mnou.