Just my boy [BakuDeku]

43

Došel jsem k okraji postele.

Chvíli jsem váhal, ale pak jsem ho chytl za ruku.

Čekal jsem, že okamžitě vybuchne.

Že se zvedne z postele a chytne mě pod krkem, ale to se nestalo.

Stále tam nehybně ležel.

„Kacchan."

Špitl jsem neslyšně.

Stiskl jsem jeho dlaň.

Otočil jsem se na Kirishimu, který se bavil s doktorem.

'Nechci od sud odcházet, jsi můj pán a já tě chci hlídat.'

Pohlédl jsem zpět na jeho tvář.

Hrudník se mu v pravidelných intervalech zvedal a zase klesal.

Posadil jsem se vedle něj na postel a ocásek si přitáhl k tělu.

Ouška jsem měl nastražené, kdyby se náhodou pohnul.

Po chvíli ke mně došel Kirishima a se skleněnýma očima mɛ podrbal za ušima.

„Doktor říkal, že tu budeme moct zůstat, pokud chceme."

Prohodil s úsměvem.

Přikývl jsem.

Už na vždy zůstanu po Kacchanově boku a nehnu se od něj.

„Musím chodit do práce, ale jestli budeš chtít, zůstaň si tu."

„Jo, chci tu zůstat!"

Odpověděl jsem mu okamžitě s nadšením.

Mé tělo zalil příjemný pocit radosti.

„Na obědy můžeš chodit do místní jídelny a pokud požádáš sestřičku, určitě ti dá nějakou deku."

Kývl ke dveřím.

Souhlasně jsem přikývl.

Ještě chvíli se mnou zůstal, ale když se blížilo k jedenácté hodině dopoledne, rozloučil se a odešel do práce.

Zůstal jsem v nemocničním pokoji s polu s Kacchanem sám.