Just my boy [BakuDeku]

65

Procházel jsem mezi regály a hledal pro tebe vhodný dárek.

Co by se mu tak mohlo líbit?

Vrtalo mi hlavou.

Já ani nevím, co se ti líbí.

Sakra.

Náhle se rozhlasem obchoďáku roznesl ženský hlas.

„Prosíme společníka ztraceného neko chlapce ať se staví v informačním centru a vyzvedne si ho."

Jaj, kterému debilovi se tohle povedlo.

„Neko chlapec má zelené vlasy, ocásek, ouška i oči. Na sobě má trochu větší bundu, barevnou šálu a tmavě modré džíny."

Dokončila hlášení.

„Kurva."

Zaklel jsem na hlas.

To snad nemůže být pravda.

Rozhled jsem se kolem sebe.

„Zatracený kotě."

Proč prostě pro jednou nemůžeš udělat to, co jsem ti řekl?!

Rychle jsem zaplatil dárek pro Kirishimu a šel do info centra.

Sjel jsem po eskalátoru až do prvního patra a došel k ceduly s ičkem.

„Co si přejete pane?"

Optala je mě sladce paní na druhé straně přepážky.

„Přišel jsem si vyzvednout toho ztraceného neko kluka."

Odvětil jsem ji chladně.

Ty jsi seděl na židli a bezstarostně sis houpal nohama ve vzduchu jako by se nic nestalo.

„Můžu poprosit vaše jméno a jméno toho kluka?"

Zažádala mě.

„Bakugo Katsuki a on se jmenuje Izuku Midoria."

Řekl jsem celé tvoje jméno.

Nechápu proč to po mě chce.

„Izuku, už pro tebe přišel pan Bakugo."

Otočila se ke mně slečna zády a kývla na tebe, aby ses zvedl ze židle.

„Kacchan!"

Kvikl jsi a skočil mi kolem krku, jako bychom se měsíce neviděli.

„Slez ze mě Deku."

Zavrčel jsem na tebe.

Okamžitě jsi poslechl a pustil mě.

„Musím ti něco ukázat, pojď!"

Vyhrkl jsi.

Popadl jsi mě za ruku a rychle si mě táhl pryč.