Temnou uličkou jsem šel zpět domů.
Zastavil jsem se u popelnic.
Byla to ta samá ulička, ve které jsem tě našel ležet na zemi.
Lehce jsem se usmál nad tou vzpomínkou.
Náhle mě z myšlenek vyrušily kroky, mířící ke mně.
Zvedl jsem hlavu, abych věděl o koho jde.
Vysoký muž s černou bundou a kapucí přes hlavu tak, aby mu nebylo vidět do obličeje.
Ruce měl schované v kapsách.
Nevšímal jsem si ho nějak zvlášť.
Neměl jsem důvod.
„Dej mi všechny prachy, co máš!"
Zařval na mě a z pravé kapsy rychle vytáhl zbraň.
Zastavil jsem se a chvíli ho pozoroval.
„Nic nemám."
Zamračil jsem se na něj.
Zlodějíček se jen nervózně ošil a přišel s pistolí blíž ke mně.
„Říkám ti, ať mi dáš vše, co máš."
Přiložil mi hlaveň k břichu.
Co zkouší?
Na tohle fakt nemám náladu.
Chytl jsem ho za ruku a odhodil ho vší silou na zeď.
Musím domů.
Jak znám Kirishimu, bude si o mě dělat starosti a Deku možná taky.
Co si to nalhávam?!
Deku bude rád, když už se nikdy neobjevím.
Nenávidí mě.
Chvíli jsem pozoroval ležícího zloděje.
Nejspíš je v bezvědomí.
Nezkoumal jsem to.
Otočil jsem se k němu zády a chtěl opustit uličku, když se ozval výstřel.
NikolaJankov881
Tak pro dnešek je to vše 😁❤️
Netuší náhodou někdo proč vždycky napíšu něco v tomhle smyslu? 🤔
ČTEŠ
Just my boy [BakuDeku]
Fiksi PenggemarMladý Bakugo se vrací domů z práce a po cestě potká malého, ustrašeného, hladového kocourka. Tedy přesněji neko chlapce se zelenými vlasy, kočičími oušky a ocáskem. ... „Když si ho nechám, dáte mi pokoj s tím barem?" Zavrčel jsem. Nevím, co je lepší...