Jsou to dva dny a ty ses tu ještě neobjevil.
Byl jsem štěstím bez sebe.
Zbavil jsem se tě rychleji než jsem čekal, ale Todorokimu za to děkovat nehodlám.
K tomu mě nikdo nepřinutí.
Vyšel jsem ven z mého bytu.
„Auu!"
Uslyšel jsem za rohem.
Podíval jsem se pod svou nohu.
No hádejte, co tam bylo?!
Byl to tvůj ocas, který jsem omilem přišlápl.
Nadzvedl jsem nohu a tázavě jsem se na tebe podíval.
Ocas sis přitočil k tělu.
Co tu zas chce ten patvor?
To si ho Todoroki neumí pohlídat?!
„Co tu děláš!" okřikl jsem tě.
Ty ses jen schoulil do klubíčka.
Oči si měl vlhké od slz.
Brečel jsi a teď si tu.
Proč?
Evidentně se mě bojíš, ale pořád za mnou chodíš?
„Kss."
Zavrčel jsem.
Zamkl jsem dveře.
„Vrať se k Todorokimu ty kotě!"
Zamračil jsem se na tebe a vydal se do parku, kde jsme měli s Kirishimou a Denkim sraz.
Ti dva hňupové zase něco vymysleli a mě sebou museli samozřejmě táhnout taky.
ČTEŠ
Just my boy [BakuDeku]
FanfictionMladý Bakugo se vrací domů z práce a po cestě potká malého, ustrašeného, hladového kocourka. Tedy přesněji neko chlapce se zelenými vlasy, kočičími oušky a ocáskem. ... „Když si ho nechám, dáte mi pokoj s tím barem?" Zavrčel jsem. Nevím, co je lepší...