Just my boy [BakuDeku]

42

Probral jsem se v Kacchanově ložnici, kde jsem taky včera usnul.

Z kuchyně se linula nádherná vůně jídla.

Radostně jsem vstal z postele a vyběhl z pokoje.

Možná se už Kacchan vrátil!

Ten pocit mě zahřál u srdce.

Doběhl jsem do kuchyně připraven mu skočit kolem krku, ale k mému překvapení mě tam přivítal Kirishima.

Úplně jsem zapomněl, že přespával tady.

Zářivý úsměv na mě tváří nahradil smutek.

Sklesle jsem si sedl na svoji židli u stolu.

„Dobré ráno."

Pozdravil mě Kirishima.

Oplatil jsem mu pozdrav.

Po snídani jsme se oblékli a vydali do nemocnice za Bakugem.

Nemohl jsem se dočkat až ho zase uvidím.

Až uvidím jeho tvář a ten jeho úsměv.

Mlčky jsem poslouchal Kirishimu, jak o něčem pořád diskutuje.

Přišlo mi, že ho ta událost vyvedla z míry a že je i nervózní a smutný jako já, ale na rozdíl odměně to dobře zamaskovat pod zářivý úsměvem, který byl chvílemi nucený.

Došli jsme pomalu ke dveřím nemocnice.

Kirishima se zastavil na recepci a zeptal se na Kacchanův pokoj.

Sestra nás tam ochotně zavedla.

Nedočkavě jsem prešlapoval na místě než nám otevřela dveře pokoje.

Okamžitě jsem tam v klouzl a zastavil se až u nehybného Kacchanova těla.

Obklopovalo ho spoustu hadiček a pípajících přístrojů, které neustále blikali.

NikolaJankov881

Přemýšlela jsem a jakýmsi záhadným způsobem se mi podařilo vytvořit námět na další knihu, ale nevím jestli ji budu ještě vydávat, když nemám dopsanou ani jednu z těch dvou, které píšu 😅

Kdyby vás to zajímalo, mohla bych vydat první kapitolu (BakuDeku a zároveň TodoDeku xd), ale tím by to asi na chvíli skončilo...