Mezi řádky ✔️

×10×

Neděle utekla velmi rychle a byl tu další týden. Ráno proběhlo jako každé jiné, jen s tou změnou, že se mi Harper rozhodla uplést copy a já jí nedokázala odmítnout. Když skončila, musela jsem uznat, že to vlastně vypadalo celkem pěkně.

Vyrazila jsem se sourozenci na autobusovou zastávku a počkali na bus. Owen a Harper si sedli dopředu a rovnou se už semnou a Carou rozloučili. S Carou jsme zalezli na zadní sedačky a zatímco jsem se snažila zopakovat si látku na dějepis, Cara poklimbávala na sedačce vedle mě a něco mumlala v polospánku. Měla taky copánky od Harper a vypadala ještě rozkošněji než obvykle.

Najednou se rozezvučel můj telefon a Cara se s trhnutím probudila. Zbytek lidí v zadní části autobusu na mě vrhly káravé pohledy. Omluvně jsem se usmála a vzala hovor od neznámého čísla.

„Ahoj, kde teď jsi?" ozvalo se na druhé straně.

Chvíli mi trvalo, než jsem si hlas dokázala nějak zařadit. „Nate?" ujišťovala jsem se, jestli to je opravdu on.

Ozvalo se povzdechnutí. „Jo, to jsem já. Kde jsi?"

„V autobuse." Odpověděla jsem.

„Dobře, tak ahoj." Nate hovor ukončil a já zmateně zírala na telefon.

Na naší zastávce jsme všichni vystoupili. Owena a Harper jsem už ani neviděla, ale spoléhala jsem, že se dokáží dostat do školy sami.

Zaznamenala jsem v dálce povědomou osobu. Popošla jsem pár kroků, abych dotyčného rozeznala a musela překvapeně vydechnout. Naproti nám totiž šel Nate. Zarazila jsem se v pohybu. Nechápala jsem, co tu dělá.

„Dobré ráno." Zastavil u nás a pozdravil.

„Co ty tady?" zeptala jsem se překvapeně místo pozdravu.

„Přišel jsem vás doprovodit." Usmál se na mě.

„Ale to..." snažila jsem se protestovat, protože jsem se bála, že bychom mohli oba přijít do školy pozdě.

„Žádné protesty." Zvedl ruku a já raději přestala mluvit. Znala jsem ho už natolik, že mi došlo, že to vážně nemá cenu.

„Tak dobře." Souhlasila jsem.

Vzala jsem Caru za ruku a vyšli jsme všichni směrem ke školce.

„Máš moc pěkné copánky, Caro." Promluvil na sestřičku Nate a já si v jeho tváři všimla napjatosti.

Cara ho celou sobotu ignorovala. Tvářila se, že tam není, a když se ocitla v jeho blízkosti, začala couvat co nejdál od něj a nepronesla za celý den jediné slovo.

„Ty mi pletla Harper." Usmála se k mému i Nateovu překvapení Cara.

Natova tvář se okamžitě uvolnila. „Sluší ti." Pochválil jí je ještě jednou a Cara se znovu usmála a dlouze se na něj zadívala.

„Ty ses dneska nečesal." Okomentovala jeho vzhled.

Nate se zamračil a uhladil si své rozcuchané vlasy. „Česal jsem se, foukal vítr." Vymluvil se.

„Až k nám příště přijdeš, tak tě učešu." Rozhodla Cara a já se zarazila stejně jako Nate.

„Když mi Sky zase dovolí přijít." Pokrčil rameny a koutkem oka se na mě podíval.

„Sky to vadit nebude, že ne?" otočila se na mě Cara plná očekávání.

Ta malá potvůrka. Tohle jsem jí odmítnout nemohla, když na mě udělala psí oči. „Jistě, že ne. Nate může přijít, kdy bude chtít." Odsouhlasila jsem s nevolí nakonec.

Cara se vítězně podívala na Nata. „Vidíš."

Odvedli jsme Caru do školky a vydali se na cestu do té naší. Panovalo mezi námi napjaté nepříjemné ticho, a i když jsem ticho milovala, tohle ticho se mi moc nelíbilo.

Nate si odkašlal. „Takže k obědu v jídelně tě už asi nepřesvědčím, že jo?"

„To nepřesvědčíš." Přikývla jsem okamžitě. Byla to pro mě noční můra.

„Tak to dnes uděláme po tvém. Naobědváme se tam, kde obědváš obyčejně ty." Navrhl.

Nesouhlasně jsem se na něj zamračila. Nelíbilo se mi, že bych ho měla brát na své oblíbené místo ve škole, kam nikdo nechodil, ale věděla jsem moc dobře, že kdybych to odmítla, Nate by pokoj nedal, protože on slovo „ne" ve svém slovníku neměl.

„No tak dobře." Souhlasila jsem nakonec.

Nateovi se viditelně ulevilo, protože ho to věčné přesvědčování už také muselo unavovat. „Angličtinu máme čtvrtou hodinu, tak potom půjdeme společně?" začal hned plánovat.

„Dobře." Přikývla jsem.

„A řekneš mi, kde to je?" zeptal se zvědavě.

„Ne, potom ti to ukážu." Odbyla jsem ho.

„Ale no tak!" zavrčel.

„Ukážu ti to. Nevysvětlila bych to." Vymluvila jsem se. Pořád jsem nebyla tak úplně rozhodnutá, jestli ho tam chci vzít.

Nate k mému překvapení souhlasil a s výslechem už nepokračoval. Došli jsme do školy a každý si zamířil na svou hodinu. Mě čekala fyzika.

Usadila jsem se do své poslední lavice a vytáhla knihu. Konečně nerušený klid.

„Ahoj, Sky. Jaký byl víkend?" ozvalo se vedle mě.

Bylo to tak nečekaná, že jsem sebou trhla a knihu málem upustila. Překvapeně a vyděšeně jsem zvedla hlavu. Kdo by tady na mě sakra mluvil?

Byl to Luke.

„Ahoj, celkem dobrý." Zamumlala jsem.

Luke se opřel o mou lavici a prohlédl si mě. „Nate říkal, že jste bílili společně stáje."

Slovo společně pronesl velmi výrazně a s jistou dávkou opovržení. Věděla jsem, že mě nemá zrovna moc v lásce, ale nechápala jsem, proč se semnou v tom případě vůbec baví.

„Jo, to je pravda." Přisvědčila jsem a čekala, co z něj ještě vypadne. On se ale k ničemu dalšímu neměl a jen přikývl, tak jsem to vzala do vlastních rukou. „O co ti jde?" zeptala jsem se rovnou.

Luke překvapeně zamrkal a potom si povzdychl. „Tak hele, zrzko, jsi kamarádka mého nejlepšího kámoše, a i když nechápu, z jakého důvodu jste se zrovna vy dva skamarádili, musím to respektovat. Nate mě požádal, jestli bych na tebe nemohl být hodnější a nezkusil se s tebou také spřátelit." Řekl ležérně.

Překvapeně jsem otevřela pusu. To by přece neudělal. Tohle by určitě neudělal.

Luke si všiml mé rozpačité reakce. „Tobě se evidentně nezmínil." Dodal dotčeně.

Já toho Nata už vážně přetrhnu. Sice jsem už nějak překousla, že se my dva bavíme, ale další lidi nesnesu. Už je to moc. Můj pohár trpělivosti právě přetek a přísahám, že Nata za tohle uškrtím.

„Jestli jste o mně s Natem mluvili, tak ti určitě také řekl, že já o přátele nestojím." Dostala jsem nakonec ze sebe poměrně klidným hlasem, vzhledem k tomu, že uvnitř jsem soptila.

„Jo, to vím. Ani to říkat nemusel, je to dost očividný." Zasmál se, ale když si všiml mého stále neveselého výrazu, hned toho nechal. „Myslí to dobře."

„Já vím, že to myslí dobře, ale já na tohle nejsem stavěná." Rozhodila jsem bezmocně rukama.

„Zkus to nějak vydržet. Kvůli němu." Řekl tišším hlasem. Potom se otočil a odešel na své místo.

***

Jen rychlé oznámení!❤️
Kapitol mám předepsáno dopředu dost, takže jsem se rozhodla, že budu zveřejňovat další i v neděli. Zatím to má možná pomalý rozjezd, ale brzy slibuji zajmavější části.