Mezi řádky ✔️

×35×

Lindsey na mě počkala před školou a jejím autem jsme jeli ke mně domů. Celou cestu mi vyprávěla o večírku, který pořádal jeden maturant, na kterém o víkendu s Avou byly. Já na večírku nikdy nebyla a nějak moc mě to netížilo. Tohle jsem opravdu nevyhledávala. Měla jsem ráda svůj klid a pro Lindsey to bylo nepochopitelné.

Doma jsme zamířily rovnou do mého pokoje. Zavřela jsem za námi dveře a svalila se do křesla. Lindsey se natáhla na postel a něco zamumlala do polštáře. Chvíli jsme jen ležely, než jsme nabraly energii na to, posadit se.

„Myslíš, že budeš moct jet na tu chatu?" zeptala se mě, když si sedla.

Promnula jsem si čelo. Nepočítala jsem s tím, že tam pojedu. Práce tu bylo hodně, a i když si táta přál, abych vedla normální život, potřeboval mě tu. „Opravdu nevím. Dva týdny jsou moc. Táta mě nejspíš nepustí." Řekla jsem popravdě.

„Já vím, ale nešlo by to alespoň na týden?" zkusila to s nadějí v hlase.

Nechtěla jsem jí zklamat, ale i týden byl moc. „Já nevím." Povzdychla jsem si.

„Jsi členem party, chyběla bys tam." Dodala, jako by doufala, že mě tím přesvědčí.

„Lindsey, mě nemusíš přesvědčovat. Já bych jela hned, ale je tu tolik práce a nechci na to nechat tátu samotného."

„Já vím." Povzdychla si. Na chvíli mezi námi bylo ticho. „Tak už za tebou Caleb neleze? Všimla jsem si, že se dnes neobjevil na obědě." Změnila téma.

Vrhla jsem na ní naštvaný pohled. „To s tím Calebem jsem ještě tobě ani Avě neodpustila, ale ano, už to přestalo."

„Jak to? Zdál se mi dost odhodlaný." Zeptala se vážně, ale viděla jsem, jak jí cukají koutky. Celá tahle situace jí velmi pobavila.

„Nate na něj tak trochu vyjel a on se od té doby neukázal." Zamumlala jsem.

Lindsey zaujatě nadzvedla obočí. „Nate, jo?" zamyslela se. „Jemu se Caleb vlastně od začátku nelíbil. Ani nevím proč. Mně připadal milý."

Podezíravě jsem se na ní podívala. Caleb byl všechno, jen ne milý. „Hlavně, že to zabralo, protože už mi vážně začínal lézt na nervy." Přiznala jsem.

„Divím se, že se Nate s Brigitte rozešli až teď." Nadhodila po chvíli.

„Jo, ti dva se k sobě absolutně nehodili. Nechápu, jak to Nate vydržel tak dlouho." Přidala jsem se.

Uchechtla se. „Brigitte je hezká, to ano, ale hrozně hloupá. Nerozumím tomu, že to mohlo tak dlouho fungovat."

„Brigitte jsem neměla ráda." Dodala jsem.

Lindsey se na mě na chvíli zahleděla. „Já taky. Nate mi připadal jako vyměněný."

Přikývla jsem. „Jsem radši, že s ní není."

Lindsey se narovnala a nerozhodně se kousala do rtu. „Hele, neber to špatně, ale musím se zeptat. Děje se něco mezi tebou a Natem?" zeptala se opatrně.

Strnula jsem a taky se narovnala. „Nic." Řekla jsme tiše.

Rozzářila se. „Já to věděla!"

„Jen jsme se teď několikrát pohádali, nemusíš kvůli tomu tak vyvádět." Snažila jsem se jí hned uklidnit.

Zakroutila s úsměvem hlavou. „To není ono. Tady se něco děje. Poslední měsíc se oba chováte dost divně, takže...?" uhodila na mě.

Nechtělo se mi jí říkat pravdu, ale už musela něco tušit, a kdybych nic neřekla, ještě by došla k nějakému milnému závěru, který by byl ještě horší než skutečnost.