Mezi řádky ✔️

×42×

„Sky, ale už pojď. Chci dojet ještě za světla!" zakřičel na mě z přízemí Nate. Slyšela jsem Owena, jak vyprskl dole smíchy.

Hledala jsem svou, tedy Natovu mikinu, kterou jsem si chtěla vzít s sebou. Byla tak strašně moc příjemná, že jsem si to bez ní nedokázala ani představit.

Konečně jsem jí vytáhla ze skříně. „Už jdu!" zavolala jsem a zavřela za sebou dveře pokoje. Seběhla jsem do přízemí, kde všichni kromě táty čekali. Ten se semnou rozloučil už včera večer.

„Už můžeme?" rýpnul si Nate.

Ignorovala jsem ho a objala Caru a Harper, které stály nejblíže. Cara tiše pofňukávala, protože se jí nelíbila představa. Že tu dva týdny nebudu. Potom jsem se přesunula k Owenovi, kterého jsem požádala, aby to tu ohlídal.

Nate mě zatáhl za ruku. „Tak jo, stačilo. Jdeme!" zavelel a prakticky mě vytáhl z domu.

Nasedli jsme do auta a Nate vyjel. „Tak co, těšíš se?" zeptal se s úsměvem, jakmile jsme nechali statek za zády.

„Nemůžu se dočkat." Odpověděla jsem upřímně.

„Prospi se. Pojedeme dlouho." Poradil mi.

Přikývla jsem, a i když jsem to neměla v plánu, stejně jsem usnula. Probudila jsme se asi deset minut před příjezdem. Celá jsme se klepala nadšení a Nate se tomu posmíval.

Když zastavil u mě už známé chaty, prakticky jsem vyběhla ven a skočila do náruče Lindsey, která na nás už čekala.

„Nemůžu uvěřit, že jsi tady." Rozesmála se a pevně mě objímala.

„To já taky." Také jsme se zasmála. Z chaty vylezl Luke a za ním Ava. Oba běželi k nám a oba se mi vrhli kolem krku.

„Jsem tady taky, jen tak mimochodem." Zabručel Nate za mými zády mrzutě. V ruce měl dvě cestovní tašky. Hned jsem si svojí chtěla od něj vzít, ale nenechal mě.

„Taky tě ráda vidím." Objala ho Lindsey. „Pokoje máte ve druhém patře vedle sebe. Odvedu vás." Vzala mě za ruku a táhla dovnitř chaty. Nate ještě něco prohodil s Lukem a Avou a rychle nás dohnal.

Lindsey nás odvedla do druhého patra, ve kterém jsem ještě nebyla. Pokoje jsme měli s Natem vedle sebe a dveře po mé druhé straně patřily Avě.

Nate mi odnesl tašku až do pokoje a já si hned začala vybalovat. Převlékla jsem se do plavek, jak mi nařídila Lindsey a pospíchala za ostatními dolů.

Už tu byla i Peyton, Mason, Kevin a David. Se všemi jsem se přivítala a Lindsey mě odvedla na druhou stranu chaty, kde byl obrovský bazén.

„Proč o něm nevím?" zeptala jsem se překvapeně. Byla jsem tu přeci v květnu a o bazénu nepadlo ani slovo.

„Nebyl ještě napuštěný." Vysvětlila Lindsey. „Tak pojď." Pobídla mě a sama po schodech vlezla do vody. Stáhla jsem ze sebe tričko, které jsme měla hozené přes plavky a začala pomalu také slézat do bazénu, když za mnou někdo zakřičel a já byla najednou celá pocákaná. Vedle mě z vody vyplavala Ava s Lukem a smáli se.

Vlezla jsem do vody a doplavala k Lindsey na druhý konec bazénu. Ohlédla jsme se k chatě a všimla si Nata s Masonem jen v plavkách, jak si také vykračují k bazénu.

Jen v plavkách.

Raději jsem se rychle otočila, abych na něj pořád nezírala, protože bylo opravdu těžké dívat se jim do očí. To Lindsey s tím problém neměla a oba dva okatě očumovala.

„Lindsey!" okřikla jsme jí šeptem.

„Co je?" zeptala se s úsměvem a nespustila z nich zrak.

Luskla jsem jí prsty před očima. „Nezírej na ně!"

Provokativně se na mě usmála. „Vadí ti, že se dívám na ně moc okatě nebo proto, že se dívám na Nata?" zeptala se celkem trefně a znovu se na ně otočila.

„Lindsey!" zavrčela jsem, ale ona nereagovala. „Fajn, vadí mi, že se díváš na Nata." Přiznala jsme dopáleně.

Konečně se na mě obrátila. „Dobře, tak se na něj dívat nebudu." Rozhodla. Nechápavě jsem na ní zírala. Ona se mi snad jen zdála. „Ale musíš uznat, že to tělo... no páni!" zasmála se.

„Lindsey!" okřikla jsme jí znova. Mně to vtipné nepřipadalo.

Lindsey se rozesmála. „No tak promiň." Já se ale pořád nesmála. „Jak to máte mezi sebou teď? Potom, co jsi mi volala a já tam byla na návštěvě, jsem žádné nové zprávy neslyšela." Zeptala se, aby alespoň trochu změnila téma.

„Párkrát jsme se políbili, ale oba se tváříme, že se nic neděje." Řekla jsem popravdě.

Naštvaně se na mě podívala. „Sky! Tohle nemůžete. Buď jedno, nebo druhé. Přiznejte si to a začněte spolu chodit, nebo s tím přestaňte a buďte normálními přáteli, ale ne od každého něco. Takhle to vážně nebude fungovat."

Překvapeně jsme se na ní podívala. „Když si představím, jak jsi mluvila před měsícem." Zasmála jsem se.

Praštila mě přes ruku. „Nech toho, tohle není vtipný. Tohle je vážný a začni to už konečně řešit. Předstíráním nic nevyřešíš." Vyjela na mě. Takhle jsme jí neznala.

„Fajn, zamyslím se nad tím." Slíbila jsem.

„Myslím to vážně."

„Já vím, uvidím, co se dá dělat." Ujistila jsme jí, i když jsem sama netušila, co s touhle situací.

„Fajn." Poté se otočila a vrátila se zpátky ke zbytku, který se zrovna snažil potopit Luka. Já zůstala na svém místě a dívala se směrem ke kopcům, které odtud bylo vidět.

Měla pravdu a já to moc dobře věděla. Jenže jak z téhle situace ven. Měla jsme si dvakrát rozmyslet, než jsme ho nechala, aby mě políbil. Potom bych nemusela řešit tohle. Na druhou stranu se k tomu schylovalo už delší dobu. Kdy by mě tenkrát v tom pokoji nepolíbil, rozhodně by se to stalo někdy jindy.

Ucítila jsme jemný dotyk na své ruce. Otočila jsme se a spatřila Nata s ustaraným výrazem. Byla jsem tak zabraná do přemýšlení, že jsme ho ani neslyšela připlavat.

„V pořádku?" nadzvedl tázavě obočí.

Přikývla jsem. „Všechno v pořádku. Pojďme za nimi." Pobídla jsme ho a vydala se za ostatními. Nate mě následoval.

Blbli jsme ve vodě a já se na chvíli odpojila, abych se posadila na schody. Pozorovala jsem Nata, který se smál s ostatními.

Čím déle jsme se na něj dívala, tím více jsme ho chtěla políbit, obejmout, říct mu všechno, ale byl by to dobrý nápad? Uvědomila jsme si, že teď zůstávám otevřená i možnosti, že bych to udělala, že by to vyšlo. V mých představách jsem viděla Nata po svém boku a líbilo se mi to. Chtěla jsem, aby to tak bylo. Jen jsme se potřebovala odhodlat.