Mezi řádky ✔️

×37×

Na poslední den jsem si oblékla světle modré kytičkované šaty. Měla jsem je ve skříni už pěkně dlouho, ale tohle bylo teprve poprvé, co jsem je vzala na sebe.

Maminka nás vždy učila, na poslední a první den školy se pěkně obléknout. Proto ty šaty. Harper měla zelenou sukni a bílé tílko a Cara růžové šaty. Caře jsem ještě stihla zaplést vlasy a Harper mi sepnula jen pár pramínků kolem obličeje. Ona si nechala vlasy rozpuštěné, protože jako jediná z nás je měla přírodně rovné a nosila je tak vždy. Já a Cara jsme je měly lehce vlnité. Owen a táta nad naším paráděním jen kroutili hlavou.

Na zastávce opět čekal Nate. „Sluší ti to." Usmál se na mě a prohlédl si mě od hlavy k patě. Při tom pohledu jsem zčervenala a obrátila se ke Caře, kterou jsme odváděli do školky.

Do školy jsme dorazili mnohem dříve, protože Nate nás vezl autem. Celou cestu jsme vzpomínali na uplynulý rok a já musela přiznat, že díky němu to byl můj nejlepší rok.

Každému z nás rozdali výsledky závěrečných zkoušek, popřáli nám pěkné prázdniny a potom už jsme mohli budovu opustit. Ukázalo se, že já a Nate jsme měli nejlepší výsledky. Zato Ava je měla nejhorší z celé skupiny, ale hlavu si z toho nedělala.

Sešli jsme se všichni před školou, abychom se rozloučili.

„Uvidíme se o prázdninách, ne?" ujišťovala se Ava.

Všichni pokyvovali hlavami. „Pojedeš tedy?" zkusila to znovu Lindsey.

Pokrčila jsem rameny. „Ještě jsem se neptala, ale dej mi vědět, kdy by to bylo a já se zeptám." Slíbila jsem, ale moc nadějí jsem tomu nedávala.

„Ty mi budeš tak chybět." Usmála se a pevně mě objala.

„Vážně, nejdeš na ten večírek?" zeptal se ještě jednou Luke.

Otočila jsem se na něj. „Nejdu. Užijte si to." Popřála jsem jim. Luke mě poplácal po rameni a odešel společně s Kevinem. Potom zmizela Lindsey s Avou, Peyton s Davidem a zbyli jsme jen já a Nate.

„Můžeme?" zeptal se Nate.

Přikývla jsem hlavou a zamířila k jeho autu. Vyzvedli jsme Harper a Owena, potom Caru a zamířili k nám domů. Cara básnila celou cestu o rozloučení se školkou, protože příští rok nastupovala do první třídy. Všichni jsme se jejímu nadšení ze školy smáli a sázeli si, jak dlouho jí to vydrží.

Nate nás vyložil u nás doma a rozloučil se poněkud rychle. Na to, že se nejspíše dost dlouho neuvidíme, to bylo nějaké uspěchané. Bylo mi to trochu líto, ale než jsem se nadála, už byl pryč.

***

Už venku byla tma, když jsem se osprchovala a zalezla do svého pokoje. Vlasy jsem měla ještě svázané v rozcuchaném drdolu, který jsem měla ve sprše. Měla jsem vlasy tak dlouhé, že se pokaždé namočily. Na sobě jsem měla Natovu mikinu a kraťasy, které pod délkou mikiny nebyly ani vidět. Chtěla jsem si pustit nějaký film, ale ještě jsem neměla vybraný jaký.

Táta skončil na poli dřív, abychom mohli uspořádat společnou slavnostní večeři tak, jak to děláme pravidelně každý rok. Všichni jsme skončili s výbornými výsledky a táta na nás byl náležitě pyšný.

Trochu mi ale ubírala radost skutečnost, že příští rok nastupuji do posledního ročníku a čeká mě maturita. Co bude vlastně potom? Vysokou jsme neplánovala, ale bylo pro mě zvláštní, že bych se už dál neučila.

Po večeři jsem ještě zašla ke koním a vytáhla Rockyho na krátkou projížďku po okolí. Nakonec nebyla krátká. Vrátila jsem se až za tmy.

Připravila jsem si u sebe v pokoji notebook a ještě si doběhla do přízemí, udělat si čaj. Všichni už byli zalezlí v postelích. Ozvalo se zaklepání na okno a já málem upustila hrnek, jak jsem se lekla.

Došla jsem ke dveřím a otevřela. Překvapeně jsem se usmála, když jsem spatřila Nata.

„Co tu děláš?" zeptala jsem se a uhnula, aby mohl vejít.

„Nechtělo se mi jít na večírek bez tebe, tak jsem se zastavil." Prošel okolo mě dovnitř. Zavřela jsem za ním a otočila se k němu. Prohlížel si mě. „Ta mikina ti vážně sluší." Usmál se a já ihned zčervenala.

„Napadlo tě zastavit se v půl jedenácté večer?" nadhodila jsem.

„Prostě mě jsem dostal chuť tě navštívit. Vlastně jsem se chtěl vrátit, ale potom jsem tě viděl oknem. Měli byste zatahovat záclony, je sem vidět už z dálky." Pokáral mě.

„Ty jsi něco pil?" zeptala jsem se. Nepasovalo mi na Nata, že by se jen tak z ničeho nic rozhodl, že by přijel na návštěvu ještě takhle v noci.

„Vždyť jsem řídil." Řekl dotčeně.

Protočila jsme nad jeho tónem oči. „Nebudeš ostatním na večírku chybět? Těšili se na to." Konstatovala jsem.

Mávl rukou. „Ani si nevšimnou, že tam nejsem. Co děláš?" změnil téma hovoru.

„Jdu se dívat na film" oznámila jsem mu.

„Můžu se přidat?" zeptal se.

Přikývla jsem a zavedla ho k sobě do pokoje. Usadili jsme se na mé posteli a já náhodně zapnula jeden z mnoha filmů, který jsem měla stažený.

„Kde jsou všichni?" zeptal se po chvíli.

„Spí. Děti už musí být normálně touhle dobou v posteli a táta byl unavený. Měl toho dnes hodně." Odpověděla jsem a zaujatě sledovala film.

Chtěl nejspíš něco říct, ale všiml si mého výrazu, a že mou veškerou pozornost má film, proto nepromluvil až do konce.

***

Zaklapla jsem notebook a otočila se na něj. Zrovna zíval. Myslím, že během filmu dvakrát usnul, ale nebyla jsme si jistá, kdy spal doopravdy a kdy si ze mě dělal jenom srandu.

„Nejradši bych tady už zůstal." Zívl znovu.

„Tady na noc nezůstaneš." Připomenula jsem mu.

„Nikam se mi nechce." Zamumlal do polštáře.

Šťouchla jsem ho do zad, ale on se nepohnul. Udělala jsem to ještě několikrát, dokud jsem nezaznamenala alespoň nějakou reakci. „Nate, měl bys jít. Jsi unavený."

Nate se posadil a protáhl se. Vlasy měl rozcuchané a vypadalo to tak nějak roztomile. „Už jdu," zvedl se z postele. „když mě tady nechceš." Dodal tiše trochu dotčeně.

„To není tak, že bych tě tady nechtěla, jen nevím, jak by na to reagoval táta a co tvoji rodiče?" zkřížila jsem ruce na prsou.

Nate se podrbal na hlavě. „Jo, na ty jsem zapomněl." Doprovodila jsem ho ke dveřím. „Co, kdybych se zítra zase stavil? Tedy dneska." Kývl hlavou k hodinám, které ukazovaly jednu v noci.

„Takhle večer?" zeptala jsem se překvapeně.

„Ne, třeba dopoledne. Pomohl bych s něčím." Vysvětlil.

Tohle se mi vůbec nelíbilo. Nechtěla jsem, aby tu trávil prázdniny, a už jsem mu to jednou říkala. Měl by se bavit a ne tu pracovat. „Nate..."

Hned mě přerušil. Řekla bych, že přesně věděl, co se chystám říct. Měl mě už tak dobře přečtenou. „Už jsme o tom mluvili. Lépe bych prázdniny trávit nemohl." Ujistil mě.

„Jestli teda chceš." Pokrčila jsem rameny, protože hádat se nemělo smysl. Navíc moje malá část zaskákala radostí, protože jsem sama tak trochu chtěla, aby tady byl.

„Tak jo." Usmál se a přitáhl si mě do objetí, které jsem mu opětovala. „Dobrou noc."

„Dobrou." Zamumlala jsem mu do mikiny a pustila ho. Ještě se usmál a potom zmizel ve tmě.