Mezi řádky ✔️

×43×

Na večeři jsme se sešli všichni u jednoho stolu venku. Lindsey zapálila svíčky a společně s holkami jsme všechny udělaly večeři. Bylo v plánu udělat si hezký večer, popovídat si a zasmát se.

Zatímco jsme já, Lindsey, Ava a Peyton připravovaly stůl a nosily jídlo, kluci se začali pomalu trousit z domu. Nate s Kevinem se ihned nabídli, že nám pomůžou, ale Luke, Mason a David se rozvalili na židlích a se smíchem nás pozorovali.

Když jsme se konečně všichni usadili u stolu, připili jsme si a dali se do jídla. Nate se už tradičně posadil vedle mě a nezapomněl mě celou večeři žertovat, čímž mě pokaždé rozesmál.

„Musím říct, že to maso je skvělý." Liboval si Mason a házel jídlo do sebe, jako by týden nejedl.

„Jo, to jo. Kdo to dělal?" zeptal se Luke.

„Sky." Odpověděla Lindsey s úsměvem. „Je v kuchyni úžasná." Pochválila mě.

„Myslel jsem si to." Zasmál se Luke.

Zakroutila jsem nad tím s úsměvem hlavou.

„Jak jste zatím trávili prázdniny?" zeptala se Ava.

Luke si odkašlal, jako by se chystal na dlouhý proslov. „Já byl doma a nudil se, protože na mě můj nejlepší kámoš neměl čas." Vrhl naštvaný pohled na Nata.

Toho se ihned chytil Mason. „Ale! A co jsi dělal ty Nate?" zeptal se zaujatě a přestal jíst.

„Byl jsem u Sky a pomáhal na statku." Řekl bez okolků Nate.

„U Sky, jo?" zopakoval s vědoucím úsměvem Mason.

„Nechceš toho nechat?" utrhla se na něj Lindsey.

Mason se na ní překvapeně podíval. „Co ti vadí?"

„Jen si nech ty poznámky." Uzemnila ho a on už skutečně neřekl ani slovo.

„No a co jste tam celé dny dělali? Byla alespoň nějaká zábava nebo jste celou dobu makali?" zeptala se Peyton Nata, aby přerušila ticho.

„Především pracovali, ale zábava taky byla." Pokrčil Nate rameny. „Ale jednou jsem mohl umřít smíchy. U Sky v pokoji byl pavouk a když to zjistila, byl to takový řev, že jsme jí slyšeli až u stájí. Mysleli jsme si, že jí vraždí." Rozesmál se.

„Ten pavouk byl velkej a chlupatej." Zavrčela jsem.

Luke se naproti mně se taky rozesmál. „Ty se ještě pořád bojíš pavouků? Myslel jsem, že tě to přešlo už na základce." Smál se.

Všichni ztichli, když jim došlo, co právě Luke řekl. Ztuhla jsem a vrhla na něj naštvaný pohled. Tohle téma rozhodně vytáhnout neměl.

První se odhodlal promluvit Nate. „Co tím sakra myslíš?"

Lukovi úsměv z tváře hned zmizel. A podíval se na mě s žádostí o pomoc. „Známe se už dlouho." Vyletělo ze mě dřív, než jsme si to stihla rozmyslet.

Všechny pohledy se stočily na mě. „Vy se znáte?" zopakoval nevěřícně Nate. „Jak dlouho?"

„Od šesti let." Ujal se toho Luke.

„Jak se znáte?" zeptala se Lindsey, která seděla po mé druhé straně.

„Z tábora." Odpověděla jsem stručně. „Potom jsme spolu už moc nemluvili."

„A proč jste to nikomu neřekli? Celou dobu se tváříte, že se vůbec neznáte." Zavrčel naštvaně Nate.

„Protože se skoro neznáme. Vždyť je to jedenáct let proboha. Od té doby jsme spolu nemluvili." Odsekl mu Luke.