You and Me

VII.

Čekala na hřišti. Ten den se měli setkat než odjede do zahraničí. Místo ni však přišel její bratr. Měl uslzené a napuchlé oči, ale i přes to ji řekl co se stalo:

,,Linda seděla se mnou na posteli a četli jsme si. Rodiče v pokoji se zase hádali. V jednu chvíli jsme slyšeli ránu a potom bušení dveří od našeho pokoje. Matka se k nám snažila dostat, ale zamkli jsme se. Linda mi řekla ať se schovám vyskočím oknem a zavolám na polici, tak jsem udělal ale nemohl jsem ji tam nechat, proto jsem raději byl za domem kdyby měla potíže. Zavolal jsem tedy policii a koukl do okna co se tam děje. Linda se prala s matkou hlava nehlava, ale její síla ji nevystačila. Byla na zemi a matka do ni kopala. Naštěstí tam vtrhla policie a odvedla ji. Linda tam, ale už nebyla. Potom jsem se pootočil a byla za mnou. Byla celá od krve a krvácela. Rychle jsem ji tedy vzal do nemocnice. Teď odpočívá, ale je možné že to nezvládne. Stratila hodně krve, má několik zlomených žeber a taky nemusí mít sílu se zregenerovat"

Rychle Zuzka vyběhla do nejbližší nemocnice. Tam se zeptala na číslo pokoje a málem rozbila dveře. Její kamarádka tam ležela a byla připojena ke strojím podpory života. Všude to nepříjemně pípalo, až ji z toho rozbolela hlava: ,,Ahoj..." řekla jen a sedla si k posteli. Linda se na ní koukla a s obtíží se na ni usmála. Chtěla něco říct, ale Zuzka ji zarazila: ,,Odpočívej..." bylo těžké vidět svoji kamarádku v tomhle stavu: ,,Zuzi...promiň že jsem to nezvládla"  zašeptala. Zuzka nevěřila svým očím. Vážně se ji teď omluvila za nic? Ochránila svého brášku, porvala se s psychopatem, i když má anorexii. To jen tak nikdo neudělá: ,,Prosím tě za co se oml--" najednou začaly víc pípat přístroje a na ukazateli tepu byla jenom rovná čára: ,,Ne! Neopouštěj mě...Rychle doktora!" do pokoje přiběhli sestry i s doktorem. Zuzku dovedli na chodbu, kde čekala.Mezitím doktoři se sestrami panikařili. Nedokázali ji nahodit puls (nejsem vystudovaný doktor, tak se omlouvám pokud říkám kraviny)a přestávala dýchat...

Zuzka si poklepávala nohou a vyčkávala. Nahromadil se v ní strach, že ji stratí. Jediný smysl pro život. Jediná podpora a osoba co věděla o její rodině a ona věděla o její. Přišla za ní sestra vyslovila ten nejhorší scénář: ,,Snažila jsme se co nejvíc to šlo, ale... nezvládla to..." 

Kolem Zuzky se najednou všechno začalo rozpadat a jí mlžit před očima...