You and Me

X.

Pohled Zuzky:

V klidu jsem spala, ale vzbudil mě pocit, že na mě někdo kouká. Zamrkala jsem a koukla se okolo sebe. Nikde nikdo, tak jsem si lehla zpátky: ,,Už si vzhůru?" vyjekla jsem jak malá holka a ten dotyčný taky, ale sarkastickým způsobem. Otočila jsem se ke druhé posteli a seděl tam: ,,Neječ tolik. Všichni ostatní už spí..." kdyby si mě nevyděsil, tak bych neječela, ale je pravda že nemusím být tolik hlasitá: ,,Promiň, ale kdo si?" jak dlouho jsem spala? Asi dlouho, když se ho nebojím. Sice nevypadá jako kdyby byl nebezpečný (taky kdo se bojí veverky), ale podle vzhledu se lidé nemohou posuzovat: ,,Han Jisung a ty jsi....?" je docela přátelský, ale stále je na něm něco zvláštního...: ,,Proč bych ti to měla říkat?" stále je zvláštní, že tu neni ten hnědovlasý. Pokud je tak pozdě večer, tak by měl spát. Sama to znám, když jsem nevyspalá a ještě k tomu mám něco dělat: ,,To je pravda" vážně mě zajímá, jestli je tohle všechno sen nebo jenom paranormální svět či nějaká kniha na wattpadu (hele vůbec nevím...): ,,Kde to vlastně jsem a kolik je hodin?" zívla jsem si a odkryla si peřinu: ,,Zrovna teď se nacházíš v dormu Stray kids a je teď asi jedna hodina ráno" tak takhle dlouho jsem nespala, ale klidně bych spala dál: ,,Kolik vás tu je kromě tebe a hnědovlasého?" doufám, že mi řekne jeho jméno, protože mu pořád říkat hnědovlasý je malinko otravný: ,,Dohromady i se mnou a Chanem, což je náš leader je nás devět. Je tu Minho, Changbin, Hyunjin, Felix, Seungmin, Jeongin a Woojin" takže Chan: ,,Kde je vlastně ten Chan, nestalo se mu něco?" taky by mě zajímalo proč tu je tolik lidé. Nelezou si potom na nervy?: ,,Chan asi ještě pracuje. Z nás všech pracuje nejvíc a nejdéle. Je to něco jako náš tatínek" to by vysvětlovalo ten rozhovor "doma". Zastal se mě a to mě ani nezná: ,,A kde bych ho mohla najít?" spí vůbec někdy? Chudák neměl by se tolik přepracovávat. Neznám ho a je to pro mě cizí člověk co si mě "koupil" a mohla bych mu dělat sexuální hračku, ale nesedím mi to k němu. Někdo jako on by to nemohl udělat. Stále se ho sice bojím, ale nemohu ho soudit. Kdyby měl něco se mnou v plánu a nebylo by to správné byla bych teď přivázaná někde ve sklepě. Třeba se to může později stát, ale naštěstí jsem se učila sebeobranu. Pokud cokoliv někdo něco na mě zkusí bude mít zlomenou ruku a to ještě v lepším případě: ,,Když půjdeš po chodbě první dveře v levo" zvedla jsem se a šla podle instrukcí.

Stála jsem před  dveřmi. Jako slušně vychovaná jsem zaklepala. Nic se neozvalo a já raději vešla. Chan seděl za notebookem a na hlavě měl sluchátka. Po stole měl klávesy, mikrofon a něco dalšího . Přišla jsem k němu a poklepala na jeho rameno. Sundal si jedno sluchátko a otočil se na mě: ,,Proč ještě nespíš?" ty jeho kruhy pod očima mě děsí: ,,Na to bych se mohla ptát i tebe" blízko jeho bylo křesílko na který jsem si sedla: ,,Pracuji na novém albu" na tomhle křesle by se dobře spalo: ,,Nepůjdu spát, dokud ty nepůjdeš taky" Proč mi na něm záleží? Od Jisunga zněl jako ten klasický starostlivý táta, kterého jsem nikdy nepotkala...: ,,No, tak to asi budu muset...Stávej" řekl snad nejvíc uspávajícím hlasem. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem takový spáč, ale teď začínám docela pochybovat:

,,Nikam už nejdu" udělala jsem si pohodlí  a zavřela oči: ,,Budeš si mě muset odnést" roztáhla jsem ruce a usmála se: ,,Když jinak nedáš" vzal mě pod stehny a já se na něj namáčkla kvůli stabilitě. Pomalu jsem začala usínat v náruči, ale zaregistrovala jsem poslední slova než jsem natvrdo usla: ,,Dobrou noc zlatíčko"