You and Me

XVII.- I'm on a Hellevator

Pohled Chana:

Ze zkušebny jsme šli rovnou do dormu. Zuzka čekala v obýváku a já mezitím si šel pro notebook. Svůj notebook mám v šuplíku ve stole, zamčený na dva západy stejně jako moji pracovnu. Tohle všechno musím vždy udělat než opustím dorm nebo svoji pracovnu. Zamknout nebo odemknout pracovnu a poté zamknout nebo odemknout šuplík, kde leží můj poklad. Okey už raději dost..

Vrátil jsem se i s notebookem za Zuzí: ,,Ze školy mi poslali rozpis učebnic, takže tady máš můj notebook se seznamem, a prosím najdi nějaké nakladatelství a rovnou to můžeš objednat. Já mezitím půjdu něco uvařit" usmál jsem se a šel vařit..

..

Po asi třiceti minutách po dormu asi běhalo stádo slonů a rovnou přiběhli i do kuchyně: ,,Mamíííí on mi ukradl hračku" zařval mi do ucha Jeonginnie až jsem se chytil za ucho: ,,Hyunjine ty víš, že nemáš sahat na Jeonginnieho hračky jinak vyvádí! A teď všichni ke stolu" zavolal jsem a všichni si to sem naklusali až na Zuzku: ,,Nandejte si, já jdu pro Zuzku" všichni pochopili a já šel do obýváku.

Porozhlédl jsem se a viděl Zuzíka v slzách: ,,Zuzziiii" přiběhl jsem k ní a skončili jsme medvědím objetí: ,,Pojď půjdeš si lehnout. Zítra mi všechno řekneš" kývla hlavou a já si ji vzal do náruče

,,Spinkej" řekl jsem a uložil ji jako mimi do mé postýlky.

 Vrátil jsem se ke klukům: ,,Kluci já už půjdu spát, takže prosím... Hyunjine, potom jak ostatní dojí běž umýt nádobí" než stačil jakkoliv protestovat už jsem byl zpátky za Zuzi a lehl si k ní. Po chvilce jsem už spal..

Pohled Zuzky:

Chan odešel a já šla vybírat učebnice. Naštěstí mi Chan nechal na notebooku seznam, takže to bylo rychlé. Našla jsem si nějaké české knihkupectví a už jsem dávala do košíku..

**asi za dvacet minut**

Všechno jsem měla hotové a rovnou jsem to šla i objednat. Problém byl v tom, že neznám adresu. Je to sice divné, když už tu jsem nějakou dobu a nevim kde jsem, ale prostě to nebylo ještě třeba. Channie je ten nejlepší tá-- teda nejlepší bráška a necítím se u něj nebezpečně, spíš víc bezpečně jako nikdy. 

Šla sem tedy za Chanem do kuchyně, ale zastavil mě hlas u jednoho z pokojů: ,,Zuzi můžeš na slovíčko?" byl to Woojin. Pokývala jsem hlavou a šla za ním..

**v pokoji Woojina**

Woojin si sedl na postel a já naproti němu: ,,Nebudu chodit kolem horké kaše Zuzko. Já si sice nepřipadám jako správný člověk co by ti to měl říct, ale... já ani kluci tě tu nechceme. Všechno to předstírají, aby ''Chan-hyung'' byl spokojený" ne ne ne to neni pravda: ,,Ale je Zuzi, prostě si sbal svoje saky paky a vyfič stejně rychle jako si sem i přišla" chtěla jsem něco říct, ale v očích se mi začali hromadit slzy. Woojin chtěl ještě něco říct, ale ozval se hlas z kuchyně: ,,A teď všichni ke stolu" Chan už asi dovařil. Woojin se s úšklebkem rozešel z pokoje do kuchyně a já s ním. 

Sedla jsem si na sedačku a brečela. Možní bych brečela věky, kdyby někdo nevešel do obýváku (už  ani nevim v jaké to bylo kapitole, ale říkala jsem, že kuchyň a obývák jsou spojený. Stále to platí, jenom když řeknu kuchyň, znamená to kuchyňská část a naopak. Snad všichni chápeme) : ,,Zuzziiii" Chan ke mě přiběhl a objal mě. Bylo to jako medvědí objetí.  Příjemné, bezpečné a uvolňující, ale zas jsem mu svými slzami smáčela mikinu: ,,Pojď půjdeš si lehnout. Zítra mi všechno řekneš" pokývala jsem hlavou a nechala se poddat únavě. Naposledy co jsem zaznamenala bylo jak si mě bral do náruče...

**Po dlouhé bezesné noci**

Slunce svítilo přes okna pokoje a já kolem sebe cítila intenzivní vůni. Nějak jsem to nechtěla řešit, ale když jsem se otočila setkala jsem se s očima Chana: : ,,Dobré ráno" zachraptěl mi do ucha a pohladil mě po zádech: ,,D-Dobré" já se zakoktala!? A ještě se červenám!? Zavrtala sem svoji hlavu do jeho hrudi a nehodlala vylézt: ,,Ale.. kdo je tu po ránu mazlivý" zamumlal mi do ouška. Proč musí mluvit, tak.... dvojsmyslně? Neodpověděla jsem a raději si užívala jeho vůni: ,,Zuzziiiiiii, co se včera stalo?" podívala jsem se na něj a on čekal na odpověď: 

Pohled Chana: 

,,Nechci o tom mluvit" řekla a  znova se mi zavrtala: ,,Tak co mám udělat, aby ti bylo líp" zvedla svoji hlavu z mé hrudi: ,,Co kdyby jsme dneska něco upekli, koukli na nějaký film, a jinak celý den volný?" navrhl jsem a ona hned souhlasila

**večer**

,,Už mi řekneš co se včera stalo?" zeptal jsem se Zuzky po celém dni. Bud jsme se koukali na filmy nebo si hráli s Jeonginem a jeho hračkami (na nic úchylného nemyslete). Kdo by řekl, že děti potřebují tolik pozornosti nebo Jeongin je jediné dítě co ji potřebuje tolik. 

,,Víš...včera jak jsem vybírala učebnice, tak jsem se tě šla zeptat na adresu. Cestou k tobě mě zastavil Woojin a chtěl mi něco říct, tak jsme šli do jeho pokoje.. a tam mi řekl, že mě tu nikdo nechce a ať odjedu" začali se jí tvořit slzy, takže se rychle ocitla v mé náruči: ,,Ale tohle neni pravda Zuzzii. Včera jsem kluky slyšel, jak říkali že tě mají moc rádi  a nechtějí, aby jsi odešla. Woojin asi jenom žárlí, protože to je můj nejlepší kámoš snad už od střední" Zuzka se usmála a pokývala hlavou..

---------------------------------------------------

Dobře po dlouhé době nová kapitola...nemusím snad vysvětlovat, když řeknu že to bylo z osobních důvodů a stále je. Budu se snažit psát a vydávat nejvíc co to půjde<3

Pár poznámek:

1. Kapitola má název 'I'm on Hellevator', který snad nemusím vysvětlovat co značí, ale všem doporučuju toto:

Moje snad nejvíc oblíbený skladba <3

2. Tohle video totálně zbožňuju:

Who's the most romantic: ,,Everyone are romantic. I think it's stay everyone are romantic" 

-Bang Chan

Milujuuu <3<3<3<3<3<3

3. Moc děkuju za 200 přečtení, na to jak moc nevydávám a stále si myslím, že tenhle příběh neumím napsat je to pro mě veliká podpora. Moc všem děkuju <3