You and Me

XXVI.

Všichni jsme tam zaskočeně stáli..

,,Kluci mohli by jste nás tu s Chanem na chvilku nechat? Prosím běžte na chvilku na chodbu" řekl doktor, který  přišel. Kluci ho poslechli a odešli. Ted jsme tam byli jenom já, doktor a Zuzi: ,,Zuzano tohle je tvůj otec Bang Chan" ukázal na mě a já se usmál: ,,Počkat, ale tohle nemůže být můj otec" řekla zděšeně a ukázala na mě: ,,Víš on si tě adoptoval před skoro dvěma roky" Proč? : ,,Ale já nebyla nikdy v sirotčinci. Byla jsem v Česku se svými rodiči.." já ji to nechci říkat: ,,Já vás tu nechám o samotě" doktor odešel a já si sedl na židli vedle její postele: ,,Tak.. Zuzi jak víš jsem tvůj otec. Jak je to možné? Víš.." a začal jsem jí to všechno vyprávět až na některé výjimky. Třeba na den kdy se mi rozbrečela v náruči a i na náš polibek..

,,No.. Bohužel, když jsme se  vraceli do nás  narazilo auto. Všichni to přežili a měli zranění, ale ty ses jako jediná dostala do kómatu.." dopověděl jsem a koukl se na ni. Bylo vidět, že se snaží pobrat všechno co jsem řekl. Její mastné vlasy ji padali do jejích záhadných očí a přemýšlela..

,,A můžeš mi říct víc o sobě?" zeptala se: ,,Moje celé jméno je Christopher Chan Bang a vyrůstal jsem v Austrálii. Jsem leader Stray Kids a ty kluky co jsi viděla jsou ostatní členové. Všichni tě mají strašně rádi a když zjistili že ses probudila byli radostí bez sebe" usmála se

,,Jak dlouho jsem byla v kómatu?" zeptala se: ,,Necelé dva roky" to se mi začali dělat slzy, ale naštěstí se nedostali na povrch: ,,Jaký jsme měli spolu vztah?" 

,,Řekl jsem ti, aby jsi mě brala jako svého hyunga. Hyung znamená v korejštině velký bratr" 

,,Chceš vidět kluky?" 

,,Myslíš Innieho, Hyunjina, Seungmina, Lixieho, Bina, Hana, Minha a Woojina?" zeptala se: ,,Ano, až na Woojina, ten se odstěhoval" pochopila a odvrátila pohled k oknu: ,,Ale je úžasné, že sis takhle rychle vzpomněla.. říkám ti i něco já?" záporně pokývala hlavou a nebudu si nic nalhávat..

je mi to líto..

Ale teď se nebudu utápět v lítosti. Šel jsem tedy pro kluky..

Pohled Zuzi:

Odešel a za chvilku všichni přišli: ,,Ahoj Zuzi" řekl jeden s hlubokým hlasem: ,,Lixie?" usmál se a přisedl si ke mně: ,,Já myslel, že si nás nepamatuje" řekl směrem k Chanovi: ,,Mluvil jsem s ní a vzpomněla si na vás" usmál se a přišel k nám: ,,Takže...tohle Innie?" ukázala jsem na kluka s modrými vlasy, který se usmál: ,,Hyunjin?" a takhle jsem to udělala u všech ostatních: ,,Jak ti je?" zeptal se Han: ,,Nic mě nebolí" 

,,Promiňte, ale už skončili návštěvy a mám tady pro Zuzanu večeři" vešla sestra do pokoje: ,,Neboj se, přijdeme zítra" řekl Chan a odešli..

----------------------------------------------------------------------------

Sice to jsou krátké kapitoly, ale snažím se <3

Doufám, že se všichni máte dobře a nové kapitoly se líbily. Teďka je toho ve škole a v mém osobním životě docela hodně, ale jak už jsem říkala..

..snažím se 

Moc děkuju za všechny vote, komentáře a přečtení- nesmírně si toho vážím

Už ani nevím za kolik jsem děkovala minule.. tentokrát to je přes 900 přečtení

<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3