You and Me

XXV.

Pohled Chana:

Ahhh konečně jsme doletěli do naší první destinace New York. Absolutně nevím jak budeme zvládat časové posuny a celkově cestování, ale za STAY to stojí. Vystoupili jsme z letadla a šli se posadit na lavičky blízko jednoho obchodu na letiště. Vytáhl jsem telefon a všiml si zmeškaného hovoru z nemocnice, a proto jsem hned volal: ,,Pane Bangu děkuju, že jste se  mi ozval. Máme nové zprávy ohledně vaši dceři" řekl doktor: ,,Něco nového o Zuzi?" vyhrkl jsem: ,,Probudila se" řekl a mě se na chvilku zastavilo srdce: ,,Chane jsi v pořádku?" zamával mi Felix před obličejem: ,,Kdy se tam budu moct stavit?" zeptal jsem se a ignoroval tázací pohledy kluků: ,,Klidně zítra, ale nemáte náhodou turné?" zeptal se doktor. Jyp nebude nadšený, ale turné se může odložit na příští rok: ,,Rodina je přednější" a s tím jsem hovor ukončil:  ,,Kluci najděte prosím nejbližší zpáteční let. Zuzi se probudila"  dořekl jsem a volal Jypovi...

Pohled Zuzky:

...Otevřela jsem oči

Promnula jsem si je a lépe si sedla. Všude tu je vymalované na bílo a jiná barva tu nevyčnívá až na rudé růže na nočním stolku Od koho jsou?

,,Jak vám je?" přišel někdo do místnosti: ,,Promiňte, ale kdo jste?" ten někdo se zarazil: ,,Víš kde jsi?" přišel blíž ke mně a kouknul se do karty u mé posteli: ,,V nemocnici" pokýval hlavou: ,,Víš proč jsi tady?" záporně jsem pokývala hlavou: ,,Znáš svoje jméno?" Proč se ptá? : ,,Zuzana, ale příjmení nevím" tyhle otázky mi nejsou vůbec příjemné: ,,A co tvého otce?" Otec? : ,,Já mám otce?"

,,Promiň, ale budu si muset zavolat. Za chvilku by ti sestra měla přinést večeři" a odešel..

Co se stalo?

Pohled Chana:

Jyp to pochopil a my byli zase v letadle: ,,Ona se vážně probudila" řekl nadšeně Han: ,,Ale co když si nebude nic pamatovat?" zamumlal jsem a po zbytek cesty jsem nepromluvil...

Po dlouhé době v letadle a cestě do nemocnice jsme byli na recepci: ,,Jdeme na návštěvu" řekl Felix: ,,Jméno pacienta?" zeptala se: ,,Zuzana Bang" řekl jsem pro změnu já: ,,Pokoj 218"a šli jsme

,,Chane" zavolal na mě doktor: ,,Potřebuju si s tebou promluvit" pokýval jsem hlavou a zvedal se. Chtěli se zvednout i kluci, ale doktor je zastavil: ,,O samotě prosím" znova si sedli a já šel za ním: ,,Chane, nebudu chodit kolem horké kaše.... Když jsem šel zkontrolovat Zuzku zjistil jsem, že si nepamatuje svoje příjmení a ani nehodu..." To ne.. : ,,Myslíte si, že si ani nás nepamatuje?" pokýval hlavou: ,,Ale to je u pacientů normální a paměť se jí může vrátit" ještě řekl než a odešel

,,Tak co Chane? Něco se Zuzkou?" vyhrkl Felix, když jsem se vrátit: ,,Jo... je možné že si nás nepamatuje" obejmul mě a pohladil mi záda: ,,To bude dobré, teď už pojď"

Otevřeli se dveře do bílého pokoje a my vstoupili. Zuzi ležela na posteli a koukala kolem sebe. Když si nás všimla zděsila se: ,,Promiňte, ale kdo jste?"

Všichni jsme tam zaskočeně stáli..

-------------------------------------------------------

Když jste perfekcionista  a upravujete si fotky z pinterestu, tak aby byli dokonalé...