You and Me

XXVII.

Pohled třetí osoby:

Chan i s ostatními už seděli doma u televize. V televizi běžel nějaký seriál, ale nikdo ho nevnímal. Každý byl myšlenkami někde jinde. Chan přemýšlel o Zuzce. Nebylo to u něj nic neobvyklého, přesto mu nedávalo smysl jedna věc..

Proč si ho jako jediný nepamatuje?

Nemohl na nic jiného přestat myslet. Samozřejmě musel řešit i jiné věci, ale o Zuzce nejvíc přemýšlel. Předtím než ji poznal život byl jiný: Před debutem byl jako malý kluk co chce dělat hudbu. V obýváku si hraje na kytaru a zpívá svým rodičům. Po debutu, ale už začal vystupovat před lidmi s jeho hudbou a nejlepšími lidmi co mohl poznat. Noci strávené ve studiu a přes den trénování nebo vystupování. Pro něj to bylo jako být ve snu. Celou dobu o tomhle snil a teď to žije. Mít fanoušky po celém světě a nikdy si nepřipadat sám. Tohle vydrželo asi tak dva roky, kdy si začal doopravdy připadat sám. Zde se zrodil nápad s dítkem. Na dvaadvacetiletého člověka trochu unáhlený krok, ale Chan si myslel že by to vyřešilo jeho strasti. Z dítětem se přeci nikdo nenudí.. Je občas až neuvěřitelné, jak některé věci malé věci nám mohou změnit. V Chanovém případě to bylo pouhý koukání do monitoru počítače s Felixem. Kdyby se to neudálo, nikdy by Zuzku nepotkal. Při té vzpomínce se musel usmát..

Co může udělat pro to, aby si vzpomněla? 

Mezitím co Chan přemýšlel Zuzka ležela na nemocničním lůžku. Z jejího pokoje nemohla zamhouřit oči. Pokoj byl i jako ve dne čistě bílí. Z okna pronikal měsíční svit a její rudé růže vypadaly více rudě než obvykle Ty byli od jeho? Co pro mě Chan znamenal? Dál a dál přemýšlet a nemohla na nic přijít. Když viděla kluky vzpomněla jsi. Vzpomněla si na všechny zážitky, ale když viděla Chana na nic si nevzpomněla...

..jen měla zvláštní pocit v břiše

Nakonec ji přemohla únava a usnula..

Muž s hnědými vlasy, který měl rouškou seděl u stolu s druhým muže. Černé kadeře a rouška zdobili jeho obličej. Na stoly měli sklenici s vodou a povídali si s lidmi naproti. O něčem si povídali, ale to dívka ve vedlejším místnosti nemohla slyšet. Vstala z postele a šla se podívat do kuchyně. Zaklepala a vešla do místnosti. Všichni se na ni otočili. Něco ji lidé u stolu řekli, ale to snící neslyšel. Dívka se oklepala a vrátila se do svého pokoje. Vzala si kufr a položila ho na svojí postel. Postupně si začala balit oblečení do kufru..

Když už byla asi v polovině přišel za ní muž s hnědými vlasy. Stále měl na sobě roušku. Poklepal dívce na rameno a promluvil na ni: ,,Už máš zabaleno?" zeptal se ji mile. Dívka nevěděla, že už v místnosti neni sama a vylekala se. Na jeho otázku neodpověděla:  ,,Chceš pomoct?" muže to neodradilo a dál se ptal. Také dívka neodpověděla, a proto aby se ji dál muž neptal odešla i s kufrem na chodbu. Obula si boty a nevěnovala svým rodičům ani jediný pohled

,,Zuzi?"

,,Halo Zuzi?"

,,Zuzi?"