III.

798 45 0
                                    

,,Jsme tu" řekl taxikář. Stáli jsme už před Pražským letištěm. Černovlasý zaplatil a šel mi otevřít dveře od auta. Vystoupila jsem a šla si pro kufr. Už jsem se natahovala ke kufru, ale hnědovlasý byl rychlejší: ,,Vezmu ti kufr" řekl mile a s černovlasým šli ke vchodu. Rychle jsem je doběhla a snažila jsem s nimi držet krok: ,,Tudy se nejde k letadlu" řekla jsem, když jsme přešli cestu ke gatům (gate je brána, kterou se prochází k letadlu. Zkontrolují tam letenky a pasy): ,,My tu máme soukromý tryskáč, tak se nediv" prohodil černovlasý jako kdyby to byla normální věc a mířil k jedněm dveřím. Otevřel je a mě oslepilo světlo. Když jsem se rozkoukala viděla jsem nádherné docela malé letadlo. 

Jako první k letadlu šel černovlasý, hned za ním hnědovlasý a potom já. Začala jsem být nervozní, protože jsem nikdy neletěla letadlem. Hnědovlasý to asi poznal a chytil mě za ruku: ,,Neboj se. Tohle letadlo má toho nejlepší pilota, takže se nám nic nestane" já jsem se zmohla jenom na přikývnutí a šla k letadlu. Černovlasý něco říkal pilotovi a já jenom čekala u vchodu: ,,Pojď ukážu ti tvoje místo" řekl hnědovlasý. Vedl mě přes uličku úplně k zadnímu místu: ,,Tohle je tvoje místo, kdyby ti bylo nevolno tak mi řekni. Sedím tamhle" ukázal na místo opodál. Přikývla jsem a rozhlížela jsem se po letadle. Vypadalo to tu jako v první třídě. Béžová barva po celém vnitřku letadla a příjemná atmosféra: ,,Za chvilku odlítáme" řekl černovlasý a šel se usadit. Když jsem se usadila začala na mě doléhat únava. Vybrala jsem si pohodlnou pozici na sedadle a usínala.

You and MeKde žijí příběhy. Začni objevovat