You and Me

XIV.

,,Děkuju" řekla jen a zbytek cesty byl v tichosti...

Odemkl jsem dveře a nechal Zuzku projít jako první. Zavřel jsem a tašky položil do chodby a ještě si sundal boty. Zuzka už dávno zmizela do pokoje a já šel udělat večeři.

Pohled Zuzky:

Potom co jsme dorazili domů se na mě svalila únava a hned jsem zamířila do pokoje, ale to bych nebyla já, kdybych na někoho nenarazila: ,,Ahoj Zuzko, tak co jaký bylo nakupování" zeptal se mě Han: ,,Bylo to fajn, ale jsem unavená" 

,,Ty jsi brečela? Co ti Chan udělal!?" nestihla jsem ani odpovědět a už mířil do kuchyně..

Pohled Chana:

Šel jsem do kuchyně a nachystal si věci na pajeon. Pomalu jsem začínal ingredience smíchávat dohromady a začal přemýšlet. Upřímně nevím co cítím k Zuzi, ale představa že je s někým jiným nebo že ji někdo ublíží mě ničí. Kdyby byla moje, udělal bych... Okay Chane přiznej si to.. Pokud je to tak jak si myslíš, i tak by to nefungovalo. Ona moje city určitě neopětuje a taky u nás je sedm nebo šest let rozdíl a to by neudělalo dobroty. Asi budu stále snít jak malý kluk..

..

Pomalu jsem dokončoval poslední pajeon, ale někdo vrazil do kuchyně: ,,Co si udělal Zuzce ty hajzle!?" Han vrazil do kuchyně a vážně dupe jako slon: ,,Já nic neudělal" řekl jsem zaskočeně a než jsem stačil něco říct mi vrazil. 

Pohled Zuzky:

Rychle jsem šla za Hanem: ,,Hane, ale Chan mi nic neudělal prosím vyslechni mě" zavolala jsem přes celý dorm a odpovědí bylo bolestné vzdychání z kuchyně. Sice jsem málem vyrazila dveře, ale to nevadí. Viděla jsem Chana jak je na zemi a Han do něj kopal. Popadla jsem Hana a přirazila ke stěně: ,,Hane poslouchej mě. Když jsme byli s Chanem na nákupech, tak jsem se složila. Vezmi jsi že se za den možná dva se stalo hodně věcí a já to musím vstřebat, takže teď se Channiemu omluvíš nebo ti sním večeři" pustila jsem ho a šla k Chanovi: ,,V pohodě?" no..moc v pohodě nevypadal. Obličej měl od krve a rýsoval se mu monokl. Pomalu a hlavně opatrně jsem mu prstama přejela po tváři: ,,Promiň Chan-hyung a unnie" moc jsem nepochopila to oslovení  a Chan to poznal: ,,Unnie v korejština znamená sestra" pokývala jsem hlavou a rozhlédla se po kuchyni: ,,Pojďme servírovat, všichni musí být už hladový" šla jsem k poličce a pro moje štěstí tam byli talíře..

..

,,Kluci jídlo je hotové" zařvali jsme spolu s Chanem, když jsme do chystali stůl a hned jsme se zasmáli. Chováme se jako starý manžele, ale je to lákavá představa Zuzko co vyvádíš? Je to něco jako tvůj táta, ale nevlastní Co s tebou udělal ten wattpad? nic.. moje hádání samo se sebou vyrušil Chan: ,,Budeš jíst s námi?" jenom jsem přikývla a šla se usednout ke klukům

-------------------------

Dlouho jsem nic nevydala, tak snad se líbilo <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3

Jinak moc děkuji, že na tomhle příběhu je přes 100 přečtení (neni to moc, ale vážím si toho)