You and Me

XLVII.

,,Dobrý den, přijel jsem pro Zuzanu Bang"

,,Jméno"

,,Christopher Bang"

,,Můžete jít"

Šel jsem po dlouhé chodbě až k jejímu pokoji. Zaklepal jsem: ,,Dále" otevřel jsem dveře a vstoupil do místnosti. Zuzka ještě ležela na posteli, ale bylo to tady už připravený na její odchod: ,,Jak se cítíš?" zeptal jsem se: ,,Je to lepší" vstala z postele a vyšla z pokoje..

Pohled Zuzky:

Vyšla jsem na chodbu a Chan mi byl v patách. Musím to říct kluků. Pokud jsem si vzpomněla a všechno co se mi zdálo se stalo je pravda..

..znamenalo by to, že já miluju Chana. Ten divný pocit, který jsem měla v břiše jak jsem ho viděla

musím se nejdřív ujistit..

,,Zuzi, proč jsi tak zamlká?" zeptal se mě Chan v autě: ,,Jenom přemýšlím.." pochopil mě a dál se nevyptával..

,,Kluciiiii∼ už jsme tady" řekl Chan a někdo na nás vyběhl z chodby: ,,Zuzziiiiiiiiiiiiiiiiiiiii" Innie mě hned objal a ostatní se přidali: ,,Tak∼ strašně moc si nám chyběla" řekl Han, když se všichni odtáhli: ,,Já jdu dělat oběd" řekl Chan a mizel do kuchyně: ,,Kluci.. musím vám něco říct"

,,Půjdeme radši ke mně do pokoje" řekl Hyunjin a šli jsme...

Kluci si sedli na postele a já na podlahu. Sice byla studená, ale mě to vyhovuje: ,,Povídej Zuzi.."

 ,,Asi jsem si vzpomněla" 

---------------------------------------------------------

1. 1.9 K přečtení

2. přes 100 hvězdiček

3. jakýkoliv komentář

Moc vám za to děkuju <3<3