You and Me

XXVIII.

Pohled Zuzky:

,,Zuzi?" někdo se mnou třásl a mluvil na mě. Slyšela jsem rozmazaně, ale přesto jsem pootevřela oči. Přede mnou stál zděšený Felix: ,,Zuzi" úlevně vydechl: ,,Co se ti zdálo?" zeptal se a já mu radši všechno řekla..

,,A nic dalšího?" záporně jsem pokývala hlavou: ,,Upřímně nevím co si o tom mám myslet..." řekl a chytil mě za ruku: ,,Lixie... tohle bude v pohodě. Je to jenom sen" usmála jsem se na něj: ,,Kluci přijdou až večer, tak co kdyby by jsme šli do kantýny ti pro snídani?" navrhl: ,,Jasně" zvedla jsem se z postele: ,,Počkej, přinesl jsem nějaké oblečení" řekl. U svých kolen měl položenou sportovní tašku: ,,Budu čekat před dveřmi" a odešel 

,,Jsem hotová" zakřičela jsem. Felix otevřel dveře: ,,Sluší ti to, tak pojď" popohnal mě: ,,Ty to tu znáš?" zeptala jsem se: ,,Taky jsem byl v nemocnici" pokývala jsem hlavou. 

Prošli jsme chodbou, zabočili doleva a doprava, a potom jsem se ztratila. v nemocnicích jsem se nikdy nevyznala: ,,A jsme tady" Felix otevřel velké dveře od kantýny. Laděna do teplých barev nevypadala špatně: ,,Na co máš chuť?" zeptal se: ,,Netuším" na nemocnici tu byla spíš nabídka jak v restauraci. Špagety, tousty, sushi, cereálie a mnoho dalšího: ,,Když jsem byl naposledy v nemocnici zachutnalo mi ovoce. Mají tady přímo výborné" řekl Felix a sám si vzal misku ovoce:

,,To nezní jako špatný nápad" vzala jsem si také jednu misku a šla k jednomu stolu. Byl blízko velkého okna s výhledem na střed Seoulu. Všude auta a obchody. Nemám sice ráda velká města, ale tohle je nádherný pohled. Felix si za mnou a já zahájila konverzaci: ,,Jak se všichni doma máte?" zeptala jsem se: ,,Jde to, ale manažer je hodně nervózní. Když jsi se probudila Chan zrušil naše turné a odložil ho na příští rok" To udělal kvůli mně? : ,,To mohl udělat?" vzala jsem do ruky vidličku a vzala si kousek jablka: ,,Je leader, může" mňam  miluju ovoce: ,,To jsem netušila.."

,,Potom co jsme doletěli do New Yorku nám oznámil, že znova letíme do Seoulu. Upřímně mě zajímá jak na to budou reagovat ostatní.." přehrábl se ve své misce a k ústům si dal kus manga: ,,Jak jste na to reagovali?"

,,Nejdřív jsme byli zaskočený, ale jak začal o tobě mluvit pochopili jsme. Přes ty dva roky jsem v jeho pokoji nejedenkrát slyšel, jak pláče a naříká ze spaní. Věř mi, že jsi mu chyběla a i ostatním. Snažil se být před námi silný a být podpora. Chan je ten nejlepší leader, který existuje" během mluvení jedl až byla jeho miska byla prázdná: ,,Promiň Zuzi, ale budu muset  jít. Dneska máme interview o tour a já tam musím být" řekl v celku rychle a i s miskou odcházel..

---------------------------------------------------------------------------

Už dlouho jsem nezmínila moje osobní problémy...

...řekněme že se situace stále nemění

ALE chci vám poděkovat:

Když to píšu je 18:43 a moje přečtení je 1.1K!!!!!!!!!!!!!!! (přesněji to je asi 1 1007)

Jak mám vám poděkovat? Moc si vás za tohle vážím. Chtěla jsem poděkovat už u 1k, ale nějak jsem to nestihla. Všechny vote, přečtení a komentářů si velice vážím<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3

Doufám, že se vám kapitola líbila<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3

A jedna drobnost: Už před dlouhou dobou jsem dělala cover pro @_ZB97_ , tak se prosím koukněte na její profil<3