XLIV.

345 18 2
                                    

,,Zuzi co tu děláš tak pozdě? Měla jsi noční můru?" zeptal se muž dívky, která zaklepala na jeho dveře. Pokývala hlavou k nesouhlasu a vešla do pokoje: ,,Jenom nemohu spát" řekla jen a muž pochopil. Zavřel vchodové dveře a šel za dívkou do pokoje. Ležela na jeho posteli: ,,Neměla by si někomu jen tak lézt do pokoje" lehl si vedle dívky: ,,A to proč?" otočil se na ni a přibližoval  se jeho obličejem: ,,Protože jsem to řekl" vyplázl na ni jazyk a oddálil se : ,,A proč ty jsi stále vzhůru?" podrbal se na zátylku a čekal na odpověď ,,Taky nemohu spát" odpověděla a dívala se na strop: ,,Řekneš mi něco o sobě?" zeptal se: ,,Není nic na mne zajímavého" Proč se místo stropu nemůže koukat na hvězdy? Je kolem půlnoci a určitě musí být nádherné: ,,To říká každý" řekl : ,,Ale u mně to je pravda" muž se zamyslel: ,,Jaké bylo tvoje dětství?" skvělá otázka pane Watsone řekla si dívka v hlavě: ,,Nedá se to považovat za dětství. Řekněme, že minulost je stále se mnou a budoucnost přede mnou?" muž věděl, že to neměla jednoduché: ,,No.. Já jsem měl docela krásné dětství...Vyrůstal jsem v Austrálii, kde jsem taky začal chodit na trainee" dívka mu záviděla. Měl všechno o čem snila. Má skvělou práci, nádherný byt, skvělé přátele a s rodinou to určitě nebude jiné..: ,,To muselo být hezké.." zašeptala. Začala přemýšlet. Co by se stalo, kdyby měla jiný život? Měla milující rodinu a nikdy by neokusila zakázané ovoce? Možná by ho nemusela nikdy nepotkat a ani kluky.. Neví jestli to co k němu cítím je přátelství nebo láska, ale nedokáže si svoje další kroky představit bez něho. Uvědomila si, že některé věci se stanou z nenadání a nikdo neví co se změnilo nebo mění. Je to jako být v časové smyčce. Nevědět co bylo nebo bude, jenom vědět teď: ,,Taky pamatuju si jenom ty nejkrásnější zážitky" přerušil ji z přemýšlení muž: ,,Já si vzpomínám jenom na to špatné, ale jediný dobrý co si pamatuju je.." jméno, které skrývá tolik bolesti a smutku. Štěstí i radosti...vzpomínky: ,,Linda?" dívka si vzpomněla na všechny vzpomínky co spolu prožili. Jak byli spolu poprvé venku a Linda ochutnala kávu nebo když spolu jednou nakupovali. Linda nebyla ani převlečená z domácího a šla za dívkou na náměstí. Nakoupili spolu sešity a poznala její matku... vzpomínky. Dívka začala potichu plakat a muž si toho všiml: ,,Zuzi, neplakej prosím" uklidňoval ji a zabalil ji do medvědího objetí: ,,Byla to moje rodina..." vzlykla a brečela mu do ramene: ,,Chtěl bych jí poznat.. z ní mi jako milí člověk" i přes slzy se dívka usmála: ,,Taky vždy byla, i přes to všechno.." zeptal se: ,,Co se jí vlastně dělo v životě?" Dívka už teď věděla jednu věc.. pokud by ji teď muž opustil nezvládla by to. Jak dlouho se znají? Necelé tři měsíce, ale i tak málo stačilo, aby získal její důvěru. Aby se do něj zamilovala..: ,,Nebylo to nic hezkého" řekla jen. Utřela si slzy do své mikiny a opřela se zády o mužovu hruď:: ,,Řekneš mi prosím ještě něco o sobě?" Má mu to říct?: ,,A co bys chtěl vědět?" otočil svoji hlavu k němu čelem: ,,Kluci mi říkali, že umíš zpívat. Kde ses to naučila?" taky kdyby se kluci neměli chlubit. Dívka měla hlas jak anděl. Nádherně se poslouchal a dokázal zklidnit jakýkoliv myšlenky: ,,Moje babička uměla zpívat" pokýval hlavou: ,,Oblíbená barva?"

,,Černá" dívka začala být z jeho intenzivního pohledu nervózní: ,,Co by jsi v životě chtěla dělat za práci?" Kdo to ví v šestnácti ?: ,,Nemám představu, ale měla by dobře zabezpečit moji rodinu" muž si propletl ruce s dívčinými: ,,Měla jsi někdy kluka?" dívce začali hořet tváře. Neodpověděla: ,,Ale Zuzii nemusíš se za to stydět" řekl a začal s ní kolíbat ze strany na stranu: ,,Notááák" položil svoji hlavu na její ramena: ,,Nezlob see" řekl jak malé dítě: ,,Co za to?" zeptala se a koukla se na něj: ,,Pusu" našpulil rty jak kačer: ,,To radši ne-e" začervenala se: ,,Ale já ti ji stejně dám" muž přiložil svoje rty na ty její. Byla to sice jenom dětská pusa, ale i ta udělá s člověkem divy

,,Asi by jsme měli už jít spát" řekl, když se od sebe oddálila. Předtím než dívka odešla mu dala pusu na tvář. Byl stejně překvapený z jejího činu jak ona: ,,Dobrou noc" 

---------------------------------------------------------

Že bych do budoucna psala romantický dramata?

Doufám, že se líbilo<3

You and MeKde žijí příběhy. Začni objevovat