You and Me

XII.

,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se a on mě položil na zem.

,,Tak kluci by měli být už z obchodu zpátky, tak tě jim představím, a potom probereme ty nepodstatné věci" usmál se a už mě vedli z kuchyně do obýváku: ,,Kde je Jisung s Minhem" zeptal se Hyunjina: ,,Jisung šel na záchod a Minho zase sprchu" a zase se věnoval Jeonginovi: ,,Tak než přijdou, musíme spolu probrat pár drobností" nabídl mi místo na sedačce a já si sedla. On se také posadil a začal monolog: ,,Potřebuji vědět jenom pár věcí: Chceš tady chodit do školy nebo chceš být na dálkovým studiu?" teoreticky korejsky umím, ale nedokážu si představit ty složitosti okolo...: ,,Raději dálkové studium, sice umím korejsky, ale.." Chan jenom přikývl a pokračoval: ,,V pořádku Jyp nám to zařídí, teď dále...protože my musíme pracovat na nové choreografii nemohu se ti moc věnovat v nejbližších dnech..." odmlčel se a pokračoval: ,,Napadlo mě, že bychom se mohli spolu podívat po Seoulu. Budeme muset mít roušku kvůli fotografům, ale myslím si že bychom si to mohli užít" přikývla jsem a chtěla jít do pokoje, ale něco mě došlo...: ,,Chane...myslíš si, že bys mi mohl půjčit oblečení?" asi by se necítil příjemně kdybych měla na sobě vytahané, roztrhané oblečení...: ,,Jasný, koukni se do té skříně a něco si vyber, já zatím budu čekat v obýváku" rozešla jsem se tedy k pokoji, ale někdo otevřel dveře do koupelny. Byl to asi Minho, který měl okolo sebe jenom ručník: ,,Ahoj ty musíš být Zuzka" chtěl mi podat ruku, ale jeho ručník povolil a spadl na zem. Raději jsem odvrátila oči jinam a nechala ho si vzít ručník: ,,Promiň asi neni ten nejlepší dojem...Já jsem Minho tvůj hyung" Raději se jenom uklonil a šel do pokoje. Rychlím krokem jsem už konečně došla do pokoje. Otevřela Chanovu skříň a neuvěřila svým očím....

...Tolik oblečení jsem ještě neviděla. Tílka, kraťasy, kalhoty, kožené kalhoty, trika s dlouhým i krátkým rukávem, mikiny, zimní čepice nebo kšiltovky, Většinou bílé nebo černé.

Z té obrovské skříně jsem si nakonec vybrala jedny černé kožené kalhoty  s černým trikem

Zavřela jsem dveře od skříně a šla do obýváku. Tam seděl Chan a s někým volal. Chodil z místa na místo a telefonoval s někým. Zaklepala jsem na stěnu a čekala až se otočí. Otočil se a měla jsem pocit, že mu spadla brada: ,,Můžeme jít?"zeptala jsem se a šla si obout boty: ,,Samozřejmě" omámeně zašeptal, ale slyšela jsem ho

Pohled Chana:

Když jsem jí nabídl procházku po městě, tak se zeptala: ,,Chane...myslíš si, že bys mi mohl půjčit oblečení?" Proč musí být pořád roztomilá? Takováhle roztomilost by se měla zakázat: ,,,,Jasný, koukni se do té skříně a něco si vyber, já zatím budu čekat v obýváku" odešla a já jenom z chodby slyšel Minha. Řekl jsem si, že bych mohl zavolat mámě. Dlouho jsme si nevolali a taky bych jí měl říct o té adopci. Vytočil jsem tedy její číslo a čekal až to vezme: ,,Prosím, tady Bangová" stejná jako vždy. Nekouká na to kdo jí volá: ,,Dobrý den, tady pan Chris Bang" řekl jsem co nejvíc profesionálně: ,,Oh Ahoj Channie, promin vůbec jsem se nekoukla, že voláš ty" nervozně se zasmála: ,,To je v pohodě mami. Jak se máš v Austrálii?" Doufám, že až budeme mít čas, tak tam zajedu: ,,Ale vždyt to znáš v létě, co ty? Jak se vede s klukama" mamka má kluky ráda. Když byli se mnou na návštěvě doma, tak si je hned oblíbila: ,,Víš mami je tu jedna novinka. Jak víš, tak jsem už dlouho uvažoval o adopci a--" nestihl jsem to ani doříct a skočila mi do řeči: ,,Ty sis někoho adoptoval!? Chane jak je velká? Kolik měří? Jak si jí zařídil pokoj a co trénink--" pořád mluví a nenechá mě to ani doříct. Snad nebude zklamaná, že to neni tak čtyřletá holčička: ,,Mami prosím neskákej mi do řeči. A ano adoptoval jsem si holčičku, ale je jí šestnáct a za asi týden sedmnáct" z druhého telefonu se nic neozývalo, ale potom přece jenom odpověděla: ,,Chane, že ji nebudeš sexuálně využívat" Cože?:  ,,Mami proč bych jí to udělal? To si ona nezaslouží, sice je krásná a má překrásné hnědé oči. Chci ji dát jen to nejlepší" na konci mi trochu sklesl hlas. Jak si moje vlastní matka myslet, že bych někoho využíval: ,,Channie slib mi, že ji nic neuděláš a představíš mi ji" hned jsem přikývl, což ona nemohla vidět: ,,Ano mami hele budu muset končit, pozdravuj tátu" rychle jsem ukončil telefon, když jsem slyšel klepání. Koukl jsem ke dveří a nemohl uvěřit svým očím, i když to byli jenom obyčejné černé kožené kalhoty s trikem vypadala jako princezna:,,Můžeme jít?" zeptala se a šla si asi obout boty: ,,Samozřejmě" zašeptal jse omámeně, ale asi to neslyšela. Šel jsem za ní a taky si obul boty