Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 1

Jak rychle se vám může život obrátit vzhůru nohama? Včera večer jsem seděla v mém bytě na podlaze v koupelně a snažila se vzpamatovat z nevěry. Pár chvil na to jsem obdržela hovor od mého šéfa a dostala nabídku odletět do Itálie, abych prezentovala náš časopis na místní konferenci. Za pár minut přistaneme na letišti v Neapoli a já začínám mít pocit, že by se vše mohlo obrátit tím lepším směrem.

    "Už jsi zavolala taxi?" ptá se Anita. Moje nejlepší kamarádka. Jela se mnou, aby mě podpořila.

    "Nepotřebujeme taxi. Šéf mi zařídil řidiče. Měl by tu někde čekat s jménem" řeknu a rozhlédnu se kolem.

    "To je ale luxus" usměje se.

    "Tak nějak" zasměju se a zahlédnu našeho řidiče s mým jménem.

    "Vidím ho" prohlásím a jdeme směrem k němu.

Měli jsme namířeno do oblasti Positano. Bylo to asi hodinu od letiště v Neapolu. Ten výhled z auta na oceán, když jsme vyjeli z města byl nádherný. Jachty byli skoro všude a ulice byli plné turistů a to bylo teprve ráno kolem deváté. Náš hotel byl na kopci, takže jsme měli výhled na celé Positano.

    "Tak tenhle pokoj je bomba" řekne Anita, když vejdeme do našeho pokoje.

    "To teda" usměju se a položím kufru na zem a pustím se rovnou do vybalování.

Náš pokoj byl v béžové barvě s velkou postelí a koupelnou. Taky jsme měli balkon se stolkem a židlemi s výhledem na celé město a moře.

        "Nemohla bych se sem přestěhovat?"

    "Věř mi, že na to jsem už taky myslela" usměju se, "možná pokud mi ta schůzka vyjde, mohli by mi nabídnout práci a psaní článků tady místo Prahy" pokrčím rameny.

    "A chtěla by jsi radši být a pracovat tady? To by jsi musela v angličtině nebo Italštině ne?" ptá se Anita.

    "Myslím, že po tom všem co se stalo doma, bych práci tady brala hned a s angličtinou problém nemám" kývnu.

    "Budu ti držet palce. Richard byl idiot, nemysli už na něj. Máme zítra celý den, takže si to tady před tvou schůzkou pořádně užijeme" usměje se.

    "Díky, že jsi jela se mnou" řeknu a sednu si na postel.

    "Myslíš si, že bych odmítla trip s kámoškou do Itálie?" usměje se a začne si taky vybalovat.

Večer jsme se rozhodli zajít do baru kousek od hotelu pod kopcem. Nebyl to ale klasický bar. Měli udělané hezké sezení venku na osvícené zahradě s pohovkami a působilo to jako menší restaurace.

S Anitou jsme si sedli na kraj s výhledem na večerní Positano a objednali si šampaňské. Vzala jsem si na sebe lehké modré letní šaty a páskové sandálky s diamanty.

    "Takže, kdyby ti nabídli práci tady po té prezentaci časopisu a tvého článku, myslíš si, že by jsi to vzala?" ptá se Anita.

Pokrčím rameny. "Nejspíš ano. Byla by to zkušenost a navíc bych tu mohla začít se vším od znova. Uvidím jak to dopadne" usměju se.

    "Věř mi, že to bude úspěch" usměje se.

    "Co bych bez tebe dělala" řeknu a přiťukneme si skleničkami.

V ten moment mi začne zvonit mobil. Když si všimnu jména na displeji, začne mi bušit srdce.

    "Kdo to je?" ptá se Anita.

    "Richard.." nadechnu se.

    "Neber to, nebo ti zkazí večer"

    "Zajímá mě co chce" řeknu.