VA Naruby 1

1. Nový začátek

Před chvíli jsme vystoupili s Lissou z Letadla. Popravdě nejsem z toho dvakrát nadšená, ale jak se zdá Lissa se už těší na nové prostředí. A já se jí ani nedivím. U Sv. Vladimírova po zabití jejího bratra bylo pro ní hrozné tak aspoň teď bude mít klid.A podle všeho tady mají učitele, který se učí i její živel. Což bude pro ní perfektní s více studenty. Nebude sama. Dojeli jsme až k Akademii. Na můj v kus tu byla až moc velká zima. Ne že bych s tím nepočítala když jsme v Rusku, ale oproti teplým dnům v Montaně je tady dost chladno. Vylezeme z Auta a už u dveří stál strážce, který nás má doprovodit do ředitelny. Popravdě na vzhled nevypadá vůbec špatně. Je vysoký, světle hnědé vlasy, šedé oči, něco kolem 30-35 let. "Zdravím." řeknu. "Jsem strážkyně Mazura." Podám mu ruku na uvítanou."Vítejte tady, Slečno Mazurová i Vy Princezno Dragomírová" podívá se na nás zkoumavým pohledem. " Jsem rád, že jste přišli k nám studovat a pracovat Slečno Mazurová." Po pozdravu nás vede chodbou přímo do jeho pracovny " Pan ředitel se vám omlouvá, ale je mimo akademii a něco nutně zařizuje tak to mám vyřídit já, jsem Arthur Schonenberg a zde jsem hlavní strážce akademie." Přikývnu na něho, že rozumím. On nám rukou naznačí, ať se posadíme. Obě dvě se posadíme, a čekáme co řekne dále."Mám na vás jednu otázku Rose. Jelikož bude Vasilisa v průběhu ve škole. Chtěl bych, aby jste se stala opatrovníkem jednoho chlapce od nás ze školy?"Podívám se na Lissu a pak zpátky na Artura. "No popravdě nevím, jestli je to dobrý nápad. Vím, že tady ve škole slečně Dragomírové nic nehrozí, ale i přes to." Podívám se znova na Lissu, která protočí oči a vzdychne. "Co přesně byste potřeboval?" Zeptám se ho, aby ujasnil jeho nabídku."Slečno Mazurová vaše výsledky na akademii byli pozoruhodné. A Mladý pán Dimitrie Belikov je drzý, nemá úctu k autoritám. A je potřeba jeho převýchova. Chtěl bych říct, že cokoliv by udělal tresty by záleželi na vás jako na jeho opatrovníkovi."V šoku se podívám na něj a pak na Lissu. "Ale to mě přijde, že budu zanedbávat svoje strážcovské povinnosti k slečně Dragomírové." vidím jak se Lissa už nadechuje k protestu. "Ani o tom neuvažuj." Otočím hlavu směrem k ní a promluvím na ní."Slečno Mazurová. Při hodinách máme strážce a vy byste byla pouze s ním tehdy, když se Vasilisa učí. Ale jestli s tím máte problém tak to můžeme vyřešit i jinak, ale vaše dovednosti by byli pro nás velice užitečné. Prosím rozmyslete si to. A ještě tady vám dávám složku toho chlapce, pozorně si to prostudujte a zítra přijďte před vyučováním a promluvíme si o tom. Teď prosím sekretářka vám odevzdá klíče pokoje a všechny potřebné věci k učení a vám dá papíry ohledně budovy." Stoupne si ze židle a ukloní se nám."Děkuji vám za návštěvu, Princezno a Strážkyně Mazurová.""Strážce Schonenbergu děkujeme Vám." Podívám se za ním, když odcházíme a pak na Lissu. "Nedívej se na mě tak. Slíbila jsem, že tě budu chránit." řeknu, ale zároveň otevřu jeho složku. Musím říct, že vzhledově vypadá velice dobře na to, že mu bylo 17. Bože já přemýšlím o mladších klucích. Už vážně začínám být pedofil.Společně s Lissou odcházíme k našemu pokoju. Lissa se netváří zrovna nadšeně, s tím co jsem řekla, ale ten její pohled ignoruju. Něco jsem slíbila a to taky dodržím. Dojdeme do pokoje kde Lissa zamíří rovnou do koupelny, a já si mezitím sednu k sobě na postel a otevřu složku.Pohled Dimitrie:Vycházím z kanclu Arthura a přebírám si jeho slova pořád dokola. Jak to myslel? Opatrovníka? A koho? Prý moje chování už přešlo všechny meze a ať jsem rád, že ještě studuji. A můžu tomu vděčit za mé nejlepší výsledky mezi dhampíry nikdo mi není roven. Projdu celou halou a dojdu ke svému pokoji. Zastavím a ještě poutem zkontroluji Ivana kde je a co dělá, ale když ho vidím, jak se oblizuje s Ashly tak hned odejdu z jeho hlavy. Vejdu do pokoje a hned se posadím na postel a začnu přemýšlet o těch dvou holkách, co dnes přijeli. Ta mladá morojka vypadá jako přesný tip co se libí Christianovi, ale nejvíce mě zaujala ta mladá strážkyně. Chtěl jsem si jí prohlídnout, jestli má nějaké značky a hlavně kolik, ale byly dobře schované pod jejími vlasy.A stejně jsem ji viděl s profilu. No, ale nevypadá špatně, pomyslím si, ale tvářila se tak vážně a tak kameně. Neustále skenovala Okolí. Ale proč tam pak přišel Arthur? A říkal ji strážkyně? Ona není studentka? Vždyť vypadá sotva na 18? Musím si zjistit více. Z mého přemýšleni mě zarazí klepaní na dveře. "Dále" zakřičím a podívám se na nově příchozího. "Ivane co tady děláš? Ty už nejsi s Ashly?" zeptám se ho a dívám se, jak se začervená, cítím přes pouto, že ji nemiluje tak proč s ní je? Na tohle se budu muset jednou zeptat.Ivan Pokrčí jen rameny. "Už jsme skončili." odpoví mi a natáhne se na mojí posteli. "Tak co Artur chtěl?" Zeptá se mě nezaujatě.Podívám se na Ivana a zazubím se. " No hádej kámo, co asi? Jako vždycky." Odpovím mu s úsměvem. Otočím hlavou a zadívám se z okna. Po chvilce se zpět otočím na Ivana, který si začal číst knížku dějin. "Hele Ivane, viděl jsi dnes ty dvě, co přijeli?" zeptám se ho a čekám na odpověď.Ivan se na mě otočí s nečitelným výrazem ve tváři a pak se podívá zase na knihu."Viděl jsem tu blondýnku Dragomírovou, která šla směrem do jídelny, ale žádnou druhou jsem neviděl, o kom to mluvíš?" Zeptá se mě, ale pořád se dívá do knihy."No ta druhá hnědovláska." Nechápu, nebyla s ní? " A vůbec neslyšel jsi něco o nich u královských?" Zajímá mě, co jsou zač, a proč začínají studovat zrovna v Rusku. Oni dvě rozhodně z Ruska nejsou. Kdo k sakru jsi strážkyně?"Slyšel jsem o Vasillise Dragomírové to jo." Řekne šeptem. Trhnu sebou při jeho hlasu. Je to docela žhavé téma když André Dragomír zemřel společně se svým strážcem Stanem Alto. Pomyslím v duchu. "Je to žhavé téma. A dokonce je i uživatelkou éteru a jediná královská, která už má vlastního strážce." řekne a pořád se dívá do knihy, od které neodtrhnul pohled, když na mě mluví.Jemně ho bouchnu do ramene, aby se na mě konečně podíval a zavřel tu bichli, čemu říká knížka. "Jdeme na večeři ne?" zeptám se ho a čekám. Dnes je nějak potichu. Co se děje? Sakra zase mu někdo něco řekl a já u toho nebyl? Musím to z něho vytáhnout po večeři. Postavím se z lůžka na nohy a čekám, až se postaví.Ivan se na mě podívá a přimhouří oči. "Hele a proč tě vůbec ta hnědovláska tak zajímá." Zeptá se, když vycházíme z pokoje a pořád mě sleduje upřeným pohledem. Je mi jasné co děla. Studuje mojí Auru. K mému štěstí mu to moc nejde."Nestuduj moji auru a koukej před sebe!" štěknu na něho a zavrčím, když málem napálí do skřínky a já ho musím chytnout za loket a trhnout k sobě. Pustím a zaškaredím se na něho. "Mě přece vůbec nezajímá, jen jsem se zeptal." odpovím mu. Ale pravý důvod mu neřeknu.Vcházíme do jídelny a první co mě udeří do očí je její přítomnost a princezny. Ale něco tam na sebe šeptem křičí. Sedneme si s Ivanem k obvyklému stolu, kde sedíme pokaždé a já napínám uši, abych zachytil jejich rozhovor. Slyším, jak hnědovláska mluví:"Přestaň s tím už." řekne šeptem princezně. "Tohle není legrace. A nepočítej s tím, že to udělám. Dala jsem slib a ten taky hodlám splnit a ty s tím nic nenaděláš, je ti to jasný." Řekne šeptem, ale tvrdě.Princezna si povzdechne a obrátí oči v sloup. "Podívej, já vím, že to myslíš dobře, ale vážně tohle už je trochu moc." Řekne ji princezna a podívá se na ní prosebně. Ale hnědovláska zjevně má jiný názor. "Prosím. Já přece vím, co dělám a ty si slíbila, že mě budeš věřit. Tak mi dál věř, že se nic nestane a vezmi to no tak." Naléhá na ni dále. Hnědovláska si jen povzdychne a podívá se na nějaké desky, co leží před ní. "Fajn, ale pokud se něco stane, nechám toho, je ti to jasné?" Zeptá se jí. "Jupí." Vykřikne princezna a obejme ji. "Musím jít do krmítka, půjdeš semnou?" Zeptá se jí. Hnědovláska přikývne se smíchem. "Nechceš, abych tě sledovala, ale do krmítka s tebou musím?" řekne pobaveně a obě se zvednou a odchází.Sleduju je pohledem obě dvě až ke dveřím, které vedou pro dárce. Když se hnědovláska zastaví a otočí se na mě. Vycítila můj upřený pohled na ně? Zpět se otočí a vejde za princeznou. O čem se bavili? Co má přijmout? Ten její pohled. Lehce mě střáslo po celém těle. Po mých myšlenkových pochodu se zpět vrátím do reality a podívám se na Ivana, který mě pobaveně pozoruje. Somrák jeden, už zase byl v moji hlavě. Přísně se na něho zadívám a vstanu. Stejnak už dojedl. "Jdeme na pokoj." Přikážu nesmlouvavým tónem, a čekám až se zvednePořád mě sleduje s úsměvem a přikývne. Zvedne se a odcházíme k jeho pokoji. Kde sebou hned flákne na postel a vybouchne smíchy.