VA Naruby 1

6. Ona má pravdu

DIMITRIE:

Celou cestu přemýšlím, co jsem řekl špatného? Proč na mě ke konci tak vyjela? Vždyť jsem to myslel dobře.Jdu pomalu a přemýšlím o jejich slovech. Ve všem má pravdu. Takhle nikdy nedostanu Ivana jako svého Moroje ani naše pouto mi nepomůže, když nezlepším své chování.Dojdu až k pokoji ani na oběd nemám chuť. Sednu si na postel a poutem vyhledám Ivana. Sedí na obědě. Pošlu mu myšlenku. "Kámo, na oběd nedojdu, není mi dobře. Když tak zůstaň s Christianem. A prosím tě neříkej to Tasche zas by sem přilítla!" Usměju se trpce.Slyším, jak se Ivan zasmál. "Jsi si jistý třeba by tě zbavila té nevolnosti." Zachechtá se prostřednictvím pouta Ivan. "Hej Dimko je ti dobře? Nemam přijit?" Optá se mě s obavou v hlase."Ne, Ivane zůstaň a potom se pěkně pobav s Ashly. A tohle její zbavení ne děkuji, nemám zájem. Ty víš, že nikoho nechci!" Směji se té hlouposti, co jsem teď řekl."Jo jsem v pořádku, jen mě něco rozhodilo. Musím si to prostě uspořádat v hlavě sám, když tak si pak spolu promluvíme?" Sdělím mu klidně.¨"Fajn." Praví Ivan jen.Vrátím se zpět do své hlavy a lehnu si do peřin. Zavřu oči a začnu si přehrávat všechny slova, co mi řekla. "Ty nejsi Moroj, ale drampýr, tak se podle toho chovej," má pravdu pomyslím si v duchu."Ach jo,"Vzdechnu si nahlas. Otočím se obličejem směrem ke zdi a ihned usnu.Probudí mě příšerná bolest hlavy a během chvilky mě Ivan neúmyslně zatáhne do své hlavy. Vidím jeho očima, jak se plazí po Ashly. Zase je na té královské party.Když se otočí někdo na něho křičí ať toho nechá a mé oči postřehnou v rohu, jak se baví ta blondýnka od Rose. Sakra co ta tam dělá? Zatarasím pouto, a stáhnu se zpět do své hlavy, chvilku si mnu spánky, aby přestala ta hrozná pulzující bolest. Když to konečně přestane, jdu do koupelny a opláchnu se studenou vodou.Musím jít a zajít pro toho Ivana zase nás najdou a já si to schytám za něho jako vždycky. Ještě jsem neviděl, že by potrestali Moroje za ten samí čin, ale dhampýr ten si to odnese vždy.Mířím si to chodbou a zastavuji se v přízemí, kde si hned otevírám dveře a vidím, že Ivan sedí vedle ty Roseniny Morojky o něčem se spolu baví. Když si mě konečně všimne Ivan, zakřičí na mě opile:"Jé kámo nazdar!!! Kde si byl??? Hele možná by sem ti měl někoho představit." Křičí na mě opile. Ta Morojka vypadá jako by každou chvíli měla zkolabovat, jak je opila."No nazdar, ty zase vypadáš." To zase bude na pokoji nablito v álejích. "Hele Ivane, víš že až se její strážkyně dozví, že je tady a je pod parou tak nás všechny uškrtí.?" Zeptám se Ivana jen tak aby řeč nestála.Když na mě ta malá Morojka zakřičí. "A-a-ale tohle," škyt, "je můj p-r-roblém" škyt" tak se nestarej!" Poví a já na ní jen vyvalím oči. Když ji chci něco říct tak v tu samou chvíli se rozrazí dveře a v nich stojí právě ona.Podívám se na ní. "Proboha Lisso!!!" Povykuje a běží k ní. "Co to krucinál děláš? Víš moc dobře, že tohle nesmíš." Podívá se na Ivana a na mě vyčítavě."Máš vůbec rozum!!!" Zakřičí na mě."Hele já jsem v tom nevině, teď jsem došel pro svého Moroje ani nevím, že tady je.!"Odpovím jí vyčítavě."To je fuk." Odvětí a natáhne se pro Lissu, která začne protestovat."Sakra Lisso, poslouchej mě!!! Ty přece nejsi jako on. Jsi sice královská, ale rozhoduješ se jinak." Rozkřičí se na Lissu.Všimnu si, že Morojce tečou po tvářích slzy. "Já si to --st--ejn-ě ně-zaslouž-ím.... to ty-si- o vš-ech-no- př-išla." Prozradí a pořád ji tečou slzy. Rose si povzdechne a vezme ji do náruče."Fajn promluvíme si o tom někdy jindy, teď se půjdeš vyspat." Sdělí unaveně. Lissa se zasměje. "Jo s tím super klukem co jsem s ním bavila." Řehoní se opile a já se usměju. "Ne!" Zasténá Rose.Podívá se na mě a pak jí vynese z pokoje. Všimnu si na podlaze nějakého řetízku s medailónkem. Otevřu ho a uvnitř je fotka Rose s nějakým klukem podle všeho Morojem.Vlastně teď když se na něj podívám pozorně, poznám ho. André Dragomír a v zadu je vyryto Navždy sluníčko.Ivan se na mě pozorně zadívá. "CO to máš?" Zeptá se."Nic. Počkej na mě tady a nikam nechoď," Požádám ho a nečekám na jeho odpověď, vyběhnu dveřmi a dohoním Rose v půlce chodby. Chytnu jí jemně za loket a počkám, až zastaví."Prosím počkejte. Omlouvám se," Povím jen a sklopím zrak k zemi. Natáhnu ruku před sebe, ve které držím medailonek. "Tohle vám upadlo." Promluvím znova.Otočí se na mě v šoku, ale jakmile vidí ten medailon, tváři se šokovaně a trochu bolestně. "Díky." Opáčí a vezme si ho do ruky. V očích se jí najednou objeví slzy, ale hned je zažene a nasadí, svojí kamennou tvař. "NO já jí musím odvést, nakolej tak. Přeju hezkou noc." Řekne potichu a pomalu s Lissou odchází."Dobrou noc strážkyně Mazurová," zašeptám do ticha v chodbě. Vracím se zpátky pro Ivana, kterého hned vyvádím na chodbu. A pomalu ho táhnu chodbou na pokoj. Když tam konečně dojdeme. Posadím ho na jeho postel a zakřičím na něho. "Co to mělo znamenat, Ivane jak se tam ta Dragomírová vzala?"Ivan jen pokrčí rameny. "NO co bavili jsme se vypadala v hrozné depresi a Christian si myslel, že by se měla trochu pobavit jenomže pak se Tasha někam ztratila a on jí šel hledat a Lissa to trošičku přehnala no .. jo už jsem ti říkal, že ovládá éter?" Zeptá se mě."Super vy dva mi jen přiděláte další potíže nejenom, že mi nakopala zadek teď si týden nesednu, po tomhle " Pomalu ty slova zavyju a protočím očí k nebi."Takže éter. To jste si docela rozuměli ne?" Sdělím mu a koukám jak se klimbá na té posteli, mám chuť ho vzít a strčit pod studenou sprchu.Pokrčí rameny. "Docela, ale byla trochu šoku nevím. Něco mlela o svém mrtvém bratrovi, a jak si nic nezaslouží a o své strážkyni, která potratila bratrovo dítě." Poví Ivan nevzrušeně."Ivane super, no hele kámo běž pod sprchu, zapácháš a jsi zlitý jak čolek!" Teď už vše chápu proč je taková, proč na mě vystartovala a já jí nevědomě ublížil.Ach jo já jsem, ale debil. Od dnes se změním. Budu ten nejlepší dhampýr a nechám se učit od nejlepšího a to je právě ona.