VA Naruby 1

3. Střepy minulosti

Ještě se podívám na Dimitrije, a pak se otočím.Společně s Lissou odcházíme k nám na pokoj. Netváří se jako obvykle. Otevřu dveře od pokoje a nechám ji, ať vstoupí. Poté zavřu dveře. Chvíli ji jen pozoruju, ale to moc dlouho nevydržím a musím se zeptat: "Lisso. Co je špatně?""Nic Rose, jen mi je smutno." Podívám se na ni a sednu si vedle na postel."Já vím, ale myslela jsem, že pro tebe bude lepší, když vypadneš do nového prostředí. Sama si říkala, že to nešlo na škole svatého Vladimíra vydržet. Tak o co jde?" Nezdá se mi, že by to bylo jen proto, že jí je smutno."Rose můžu se tě na něco zeptat?" podívá se na mě smutněObrátím hlavu a kývnu. "Jasně, že jo. Ptej se." Hlavně ať se mě nezeptá na Andrého..."Na svatém Vladimírovi říkali tak hrozné věci o Andrém, ale ty jsi ho znala nejlépe. Je to pravda, nebo mi chtěli jen ublížit?" Slzy jí začaly stékat po tvářích, pomalu jako malý vodopád.Kouknu se na ni a polknu. Věděla jsem, že André nebyl vždycky svatý a vím, že dělal neuvážené věci, které nebyly někdy dobré. Ale co dodat, byl prostě královský a ke mně a svojí sestře se vždycky choval hezky. Skousla jsem si spodní ret. "Lisso, já..," Nevím, jak mám začít. Znovu na ni pohlédnu."Tvůj bratr nebyl svatý," řeknu a doufám, že to bude stačit."To chceš říct, že nebyl ke všem hodný jako ke mně a k tobě? NE! NE NE! Tomu nevěřím, vždyť to byl André." Složí si hlavu do dlaní. Ticho ruší jen vzlykaní Lissy. Když náhle zvedne hlavu a podívá se na mě. "Řekni mi o něm více. Ty jediná jsi s ním trávila nejvíce času."Kouknu se na ní a ani jsem si nevšimla, že mi do očí vyhrlky slzy. "Lisso, já....," A je to tu zase! Nevím, co mám říct!. Bože, jak jí mám povídat o jejím bratrovi? Vždyť jsem to sama ještě nepřekonala. V jednom dni jsem přišla o přítele, i o naše dítě. A to ani ona neví, jak bych jí to mohla všechno říct?"Lisso, já nemůžu," řeknu a podívám se do jejích očí, ve kterých se teď leskne zklamání a vztek."ROSE, pověz mi pravdu. Vidím to na tobě. Takhle se nechová obyčejná strážkyně. A André se nikdy nechoval k strážcům jako k tobě. Řekni mi pravdu, prosím." Poslední slova už šeptá."Prosím, nechtěj to po mě," odpovím a po tvářích mi teče potok slz."Proč mi to nechceš říct? Řekni mi jediný důvod, proč mi to nemůžeš říct."Podívám se z okna."Protože to bolí," zašeptám do ticha."Protože je moje vina, že je mrtvý.""Rose, co to říkáš? To není tvoje vina! Ale toho druhého," vyvalí na mě oči v neuvěření."Ne, je to moje vina. Měla jsem se postavit před něj," povím a vstanu z postele. "Zakázal mi se před něj postavit, nechtěl abych šla do první linie. Jen kvůli tomu, že-že..." Utřu slzy, které mi začaly nanovo téct. "Byla to moje vina. Kdybych ho neposlouchala, byl by živý." Musím to říct teď, jindy na to už nebudu mít sílu."Kvůli tomu, že? Dopověz to, Rose. Prostě to musím slyšet." Ani neví, jak mi teď ubližuje.Podívám se na ní se slzami v očích a zalovím v kapse své kožené bundy. Podám jí černou saténovou krabičku, ve které byl Andrův snubní prsten, který mu dala jejich babička."C-co-cože? To nechápu. Nikdy mi nic neřekl. Rose řekni mi všechno, prosím. Uleví se tobě i mě, když si o tom promluvíme." Už nemám sílu odporovat. Jednou se to stejně musí dozvědět."Všechno začalo, když jsem přišla na akademii před pěti lety. Bylo to zvláštní, sice jsem nebyla Morojka ani královská, ale všichni se ke mně chovali s respektem. Nejspíš kvůli mému otci a mé matce. Tvůj bratr byl..." zamyslím se. "prostě tvůj bratr byl jako každý královský, který měl dostat titul. A díky tomu se taky choval, jak se choval. Viděla jsem, co dělá, ale neměla jsem moc mu v tom zabránit. Mia se mu připletla do cesty náhodou. Chtěla se zviditelnit, že je vedle královského. Bylo jí jedno, co proto udělá. A tvůj bratr toho využil. Že to bylo zlé? Ano, ale ona s tím souhlasila," povím a oči stočím jinam. Je těžké o něm mluvit a vědět, že se ho už nikdy nemůžu dotknout."Od začátku jsme byli nejlepší kamarádi. Potom, co mu Mia ztropila scénu a před všemi ho ztrapnila, jí odkopnul. Byl v hrozném stavu a ..." zadívám se jinam než na její obličej."A?" zeptá se.Kouknu zpět na ní. "No prostě ten večer se nějak stalo, že jsme se jeden druhému otevřeli," odpovím. "Nejdřív to šlo pomalu, ale pak chtěl, aby to bylo oficiální. Ne že bych o to neměla zájem, to vůbec ne, ale nemohla jsem mu zničit jeho pověst a možnost dostat rodinný titul." Prohlížím si své prsty, protože teď nedokážu zvednout hlavu."Rose o čem to mluvíš? Dobře víš, že bys mu pověst nezničila. André byl především pro lásku a rodiče by to určitě pochopili. Vždyť tě mají rádi." Lehce se usměje a pokračuje. "A hlavně by ti přece nesvěřili i můj život, přemýšlej o tom, Rose." Koukáme si do očí. "Ještě jedna otázka. Milovala si ho moc?"Slzy mi tečou po tváři a já se je jen marně snažím utřít."Dala bych za něj život," zašeptám do ticha v místnosti. "A to je právě ten problém. Tu noc jsem neztratila jen jeho, Lisso. Ztratila jsem všechno." Pohledem propaluji povlečení na posteli."Rose, co se stalo? Co si ještě ztratila, nerozumím tomu. Myslíš Alta?"Podívám se zpět na ni a zakroutím hlavou. Váhám, jestli jí říct pravdu o Andreově dítěti. Nakonec, proč ne? "Lisso," zvednu hlavu a beru všechnu odvahu, co v sobě mám. "Byla jsem v druhém měsíci těhotenství." Otočím hlavu mimo. "Nosila jsem Andrého dítě."Zalapá po dechu, vystartuje a obejme mě kolem krku. "Ach Rose, je mi to tak líto! Prosím, odpusť mi, kdybych to věděla, nikdy bych na tebe netlačila." Po chvilce mě pustí a sesune se k mým nohám a začne znova plakat.Posadím jí a pevně ji obejmu. "Není to tvoje vina. Měla jsem ti to říct dřív." Navzájem se objímáme a slzy nám máčejí tváři."Podívej." Zvedne hlavu a koukne se mi do očí. "Tvůj bratr nebyl svatý, dělal špatné věci, ale tebe vždycky miloval a já jsem slíbila, že tě budu chránit." Upřeně hledím do jejích smaragdově zelených očí. "Kdykoliv budeš potřebovat, budu tady pro tebe, rozumíš mi?" Pouze přikývne."Ať uslyšíš cokoliv o svém bratrovi, mysli na to, že tě miloval. Nikdy by ti nechtěl ublížit." Pohladím jí po tváři a utírám stékající slzy."Dobře" odpoví po chvilce a únavou mi usne v náručí. Chvilku ji ještě u sebe držím,,ale za pár minut ji přenesu do její postele.