VA Naruby 1

20. (1/2) TO JE SNAD ZLÝ SEN!

ROSE

Vzbudí mě facka na obličeji a smích. Otevřu oči a zadívám se do jeho rudě červených oči, ale to mě nesedí je to Arthuruv obličej, a hned si začnu všímat změn pobledlá kůže a vystouplé lícní kosti a rudě červené oči, které září krvelačnosti. Začne se ještě více smát, když si přečte v mém obličeji šok."Tohle jsi moje milovaná nečekala?" Řekne a odejde k oknu, kde se z něho zadívá na nebe. "Krásná noc" Naznačí a otočí se na mě. " Ještě netušíš, jaké mám velké plány s tebou," dopoví a dojde ke mně.Dívám se na něj s vykulenýma očima. "Bože můj. Co si to udělal?" Zalapám po dechu. A přikrčím se ještě víc na židli. Panebože co teď budu dělat?"To co udělám i tobě, a pak už navždy budeš moje," prozradí a začne se smát a rozhazovat rukama. " Pak budeš jenom moje, a my dva budeme nejmocnější na světě. S tvojí silou a mým mozkem si zotročíme všechno," sdělí a vidím, jak si to zvráceně představuje a usmívá se tomu.Zamračím se a vydechnu ještě víc v šoku. "Tak na to zapomeň.!!!" Vykřiknu a dívám se na něj s odporem. "Nikdy se nestanu, tím čím ty! To bych radši potom vyšla na denní světlo a nechala se zabít." Dívám se na něj, a znovu mi přilítne facka. "Hnusíš se mi." Vykřiknu a plivnu mu do tváře."Nejsi v pozici, kdy si můžeš vybírat, ale jedno můžu udělat já a hned." Vysloví zasněně a zadívá se mi na krk. "Cítím, jak ti koluje krev v žilách a jak mě vábí." Sdělí a dojde ke mně blíž. Pohladí mě po krční tepně. "Napiju se jen trochu." Zašeptá."Ne!!" Vydechnu a snažím se od něj dostat co nejdále. "Prosím nech mě jít." zašeptám zoufale. Bože tohle nesmí udělat. Vím, jak reaguju na endorfiny.Samozřejmě díky Andrému, ale to nikdo neví. V našem světě je to tabu, ale na druhou stranu spojení láskou a krví dávalo našemu vztahu daleko větší jiskru."NE" Křiknu a on mě tvrdě chytí za hlavu a otočí stranou. "Já se tě tady neptám, ale oznamuji." A hned jak to dořekne, se do mě zabodne svými špičáky.Vykřiknu, jak jeho špičáky projedou mojí kůží, ale v té samé sekundě mě zaplaví vlna endorfinu. Mnohem výraznějších než mi dával André. Zasténám v potěšení a Artur přestane sát a podívá se na mě."Ale ty jsi, ale pěkná krvavá děvka." Řekne a znova se do mě zabodne a začne opět sát. Po chvilce přestane a zadívá se na mě. Mám zakalené oči v rauši. "Za par hodin si přijdu pro další dávku." Zamračím se.Moje mysl je omámená a nevím co se kolem mě děje. Milovala sem Andrého, právě proto sem mu to dovolila. Můj otec mi to Kdysi vysvětloval. Pokud má moroj milostný vztah s dhampýrem a milují se tak sdílení krve jejich vztah posílí. Asi proto sem ho milovala tolik. "André..." vydechnu a moje mysl de do černa.

DIMITRIEBušíme s Lissou na Arthurovy dveře, mezitím se k nám připojí Christian a Ivan. Ještě nevědí co se děje, nemám čas jim něco vysvětlovat. "Asi tady není" řekne mi Lissa a trochu mě chytne za rukáv košile, když chci znova zabušit."Co budeme dělat, tohle není normální. Rose by nikdy neodešla, aby mi to neřekla," poví Lissa a já vidím, že se jí začínají slzet oči. "Jdeme se ještě podívat do té chatky, jestli nejsou tam," prozradím a rozejdu se ke dveřím."Kruci, řekne mi tady někdo co se děje." Zeptá se nás Ivan. "Rose unesl Arthur," Naznačím jen a Ivan se zatváří šokovaně. "Já to věděl, že to je špatný člověk." Vysloví a já už kráčím rychlým krokem ven. Nevšímám si toho, že mi ostatní nestačí. Musím jí najít, prostě musím.Konečně dorazím k chatce a v těsném závěsu se ke mně přidají ostatní. "Nic tam neslyším, a je tam tma," sdělí plačtivě Lissa. Rozrazím dveře a rozvitím světlo, ale je tu prázdno, "Sakra," vyslovím a vyjdu z chatky."Co teď, kam jí mohl unést?" Řeknu a začnu přemýšlet co dělat a co vím o Arthurovi.Otočím se na ostatní, kteří čekají, co budu dělat. "Jdeme," zavelím a vydám se směr do ředitelny. Procházíme celý kampus až do hlavní budovy, projdeme celou halou a staneme u ředitelovy kanceláře. Zaklepu na dveře a čekáme."Dále." Uslyším říct ředitele a tak vstoupím rychle dovnitř a zamnou všichni ostatní. Ředitel se po nás podívá překvapeně. "Pane Belikov. Co .." poví, ale nedořekne a pak se podívá na Lissu, která pořád pláče. "Co se stalo?" Optá se a přimhouří oči."Pane řediteli," promluvím a podívám se na Christiana a kývnu směrem na Lissu, aby ji uklidnil. "Máme podezření, že Arthur unesl Strážkyni Mazurovou." Sdělím a podivám se na něho, jak se zatváří nevěřícně.Koutkem oka vidím, jak Christian obejme Lissu, která mu zaboří obličej do hrudi, a opět vzlyká. Obrátím se zase na ředitele, který mě zkoumá pohledem."Co prosím, pane Belikov? Kde jste na to přišel?""Pane řediteli, vím, že mě potrestáte a přijmu trest, ale teď mě vyslyšte prosím" Prozradím svou žádost a čekám na jeho reakci.Podívá se na mě v šoku. Asi je překvapený mým jednáním. "Dobře pane Belikov." Řekne ředitel. Otočím se na Christiana a Lissu. "Odveď jí a uklidni, než to tu vyřešíme." Naznačím a Christian přikývne a odvádí Lissu ke mne na pokoj."Tak prosím mluvte, pane Belikov." Požádá mě o slovo ředitel."Pane řediteli jistě víte, že dříve semnou byli potíže, a vzala si mě na starost Rose Mazur jako osobní trenérka a od té doby sem se zlepšil, jak v boji, tak v chováni?" Zeptám se ho na začátek.Podívá se na mě a přikývne. "Také už bylo na čase po těch vašich výstupech." Poví a zamračí se na mě."Ano já vím a za to se omlouvám, ale včera sem měl další hodinu s strážkyni Mazurovou jako každý den, ale musela si jít něco zařídit. A já zůstal trénovat v tělocvičně sám, ale bohužel sem zapomněl na čas, a vracel se zpátky po večerce," Povím a zadívám se na něho. "Ano vím, měl sem si dávat pozor, ale byl jsem zabraný do trénování, že sem zapomněl hlídat čas. Přijmu trest, tohle sem vám říkal i na začátku. Ale k hlavní věci. Včera, když sem odcházel s tělocvičny všiml sem si dvou postav u budovy, Strážce Arthura a strážkyni Mazurovou, jak se spolu bavili." Prozradím, zadívá se na mě. "Ale tohle je normální." Sdělí mi a já zakroutím hlavou. "Ano vím, ale odcházeli spolu do lesa a já pak odešel do svého pokoje, ale dnes ráno sem měl mít další hodinu se strážkyni Mazurovou, ale nepřišla a Lissa říkala, že v noci se neukázala ani v pokoji, a Arthur taky zmizel a od včera se neukázal." Naznačím mu a čekám na jeho zareagování.Ředitel se na mě podmračí a pak promluví. "Pane Belikove sám jste teď řekl, že odcházeli spolu. Kde máte důkaz, že jí unesl? A proč by to také hlavní strážce naší školy dělal hm?" Optá se mě a já se podívám na Ivana a pak zase na ředitele."Protože to víme, pane řediteli. A rose jako osobní strážkyně by nikdy neodešla bez Lissy, nebo bez vysvětlení kam jde, a sehnala by někoho, kdo by prozatím chránil Lissu, nezdá se vám?" Řeknu mu naštvaně nad jeho tuposti."Pokud si dobře vzpomínám, pane Belikove. Jsme na akademii, která má jako jediná absolutní bezpečnost. A Strážkyně Mazurova to ví moc dobře." Vysloví a chvíli nás pozoruje. Mám už toho plné zuby. Copak nechápe, že takhle jenom ztrácíme čas?"Proč se o to vůbec staráte, pane Belikove."Zamračí se na mě. "Bohužel, pane Belikov. Strážkyně Mazurová není zaměstnancem naší školy. Nemohu s tím nic udělat.""Dobře pane řediteli" řeknu a postavím se. "Ale děkuji, že jste mě vyslechl" Dořeknu a vyjdu z místnosti. Jdu rovnou k nám na pokoj, kde čeká Lissa s ostatními. Vejdu dovnitř a všichni se postaví. "Tak co," vykřikne Lissa. "Tak nic." Sdělím a svalím se na postel. "Cože?" Rozkřikne se Lissa, chápu jí má příšerný strach a já taky. "Prý nám nemůže pomoct, protože není zaměstnankyně školy," prozradím a Lissa začne opět brečet. Stoupnu si a dojdu k ní. "Liss, " zašeptám jí a ona ke mně zvedne ubrečené oči. "Neboj se, udělám vše, abych jí našel."