VA Naruby 1

11. Mě nikdy nedostane

Rose pohled.

Kouknu se na hodiny a pak na Artura. A kruci já mu slíbila, že v 6 dojdu. Zjevně měl strach, kde sem. "No." Zvednu se a hlavou naznačím na Lissu sedící vedle. "Lissa si pozvala přátele, aby se seznámila, tak jim tu dělám dohled." Dívám se mu do očí a vůbec se mi nelíbí, jeho naštvaný vyraz."To je pěkné, ale v šest jsem tě čekal." Zavrčí tak naštvaným tónem, že všichni nadskočí hrůzou.Podívám se po všech a pak po Arturovi vážně nechci to teď a tady řešit. Lissa ví o našem vztahu, ale taky ví, že sem s ním ještě nespala. Ne že bych třeba nechtěla, ale nemohla jsem. Zatím."Tady se o tom bavit nebudeme." Naznačím mu, abychom si promluvili mimo tuhle místnost, a bez svědků."Dobře," Sdělí pouze a odchází na chodbu, pohledem vyhledám Dimitrie, "počkejte tu na mě, pak vás všechny odvedu," řeknu a odejdu za Arthurem.Vejdu za Arturem na chodbu a zadívám se na něho. Pořád zuří. "Můžeš mi říct, proč jsi tak naštvaný?" Zeptám se klidným hlasem, ale jeho to ještě více naštve."Ty se mě ještě ptáš!" Vyštěkne na mě a kouká na mě jako na debila. " Slíbila jsi, že přijdeš v šest ráno a ty nikde, prvně jsem se bál, pak jsem si říkal, že si třeba usnula, ale když sem tě našel, jak si klidně hraješ s dětmi a ještě po večerce co to je? Ty neznáš pravidla?" Křičí na mě a já poznávám jeho pravou tvář.Prohlédnu si ho a začínám litovat toho, že jsem si s ním začala. "Jo ano znám pravidla. Vím, že je po večerce, ale není to tak zle bože. Hele já chci jen, aby byla Lissa šťastná a aby sem zapadla a našla si přátele. Bože, vždyť nedělali nic špatného, celou dobu sem je hlídala. Tak co máš KURVA za problém.!" Vyjedu po něm, ale on po mě vystartuje a praští semnou trochu do zdi."To ty jsi můj problém, úplně z tebe šílím, ty to nechápeš?"Zírám na něho a nevěřím svým očím. "Sakra, co se to s tebou děje!!" Vyštěknu na něho zoufale. "Můžu si dělat, co uznám za vhodné. A nejsem ti podřízena. Jsem strážkyně Lissy a tak to taky zůstane." Povím silným hlasem, což způsobí, že se jeho oči zúží daleko víc a praští rukou do zdi vedle mé hlavy. Bože, jen doufám, že Lissa a ostatní nemají hlavy přilepené na dveřích."Špatně Rose nemůžeš si dělat, co chceš, jsi na akademii a tady musí byt před večerkou novicové a morojové na pokojích, a ty jsi porušila pravidla, a ty pravidla musíš dodržovat i ty. Ale máš pravdu, je semnou něco, žárlím." Pustí mě a odstoupí o krok dozadu. "Odveď ty děti zpátky na jejich koleje," s těmi slovy odchází a ani se na mě nepodívá. I rozzuřený býk vypadá mírumilovně než Arthur.Ještě chvíli se za ním dívám, ale pak se konečně odhodlám jít zpátky dovnitř. Pomalu Otevírám dveře a podívala se na všechny, kteří jsou zmrazení a jen mě pozorují."Pro dnešek to rozpustíme." Požádám je se svojí strážnou maskou. "Vstávejte, odvedu vás na kolej." řeknu a jdu čekat na chodbu."Rose děje se něco?" Optá se mě Dimitrie."Řekla jsem, zvedejte se!" Promluvím klidným hlasem. Radši se všichni zvednou a jdou za mnou na jejich koleje. Nehodlám to s nikým řešit. Artur se ke mně choval jako k malému dítěti. Vždyť jsem neudělala zase nic tak hrozného. Kdybych šla za ředitelem a požádala o laskavost pro Princeznu, vím, že by nebyl proti. Odvedu nakonec Dimitrie a Ivana. Otočila se a chci jít pryč.Dimitrie mě ještě chytne lehce za ruku, "Rose omlouvám se, jestli jsme ti přidělali potíže?" Poví do ticha a Ivan přikyvuje na souhlas jeho slov."Vy jste mně žádné potíže neudělali." Pohlédnu na oba kluky. "Běžte spát a zapomeňte na to." Oznamuji jim a otočím se a vyjdu k pokoji LIssy, ale v půli cesty si to rozmyslím a změním směr do pokoje k Arturovi.No dobře je sice starší, ale já přece taky vím co je mojí prioritou. Nebude na mě řvát jako na malou holku. Zabuším na jeho dveře a v tuhle chvíli mi je jedno, jestli spí.Otevřou se dveře a překvapeně se na mě podívá. Naznačím, aby mě pustil dovnitř. Uhne, abych mohla projít. "Hm " Sdělí jen a zavře za námi dveře."Můžeme si promluvit." Povím a stále se udržuji ještě v klidu."Hm, chceš mluvit o tom, jak nezodpovědně ses zachovala?" Promluví a dojde k posteli, kde se na kraj posadí.Kouknu se na něj. "Nezodpovědně?" Zeptám se neutrálně."Aaaaano" protáhne to slovo dlouze a zadívá se mi do obličeje.Najednou se mi zúží oči hněvem. Vystartuji po něm a udeřím ho do tváře, až spadne na zem.Chytí se za tvář a zuřivě na mě kouká. "COS to udělala jsi ty normální?" zakřičí na mě a vyskočí na nohy."My dva jsme spolu skončili." řeknu a obrátím se ke dveřím. Chci šáhnout po klice a v tu chvíli mě popadne za ruku a praští semnou do zdi."Tak to teda ne holčičko, my dva spolu skončíme, až to řeknu já!" Křičí mi do tváře, až cítím na své kůži jeho dech.Podívám se na něj vykuleně. "No tak to si uhádl!!" Zakřičím a odstrčila ho stranou, ale v tu chvíli jsem znovu hozena na zeď a připlácnuta k ní."Ale ne!" Popadne mě za ruce a hodí mě na jeho postel.Dívám se na něho v šoku. "To nemyslíš vážně!!" Rozkřičím se na něj a zvednu se."Tak víš co princezno, běž si to udělat sama. Takových jako ty, můžu mít spousty," sleze ze mě a ukáže na dveře."S chutí." řeknu a zvednu se. Ale ještě se otočím na něho a namířím prst na něj. "Dávej si pozor, jestli nechceš zažít, co dokáže Rose Mazur." řeknu klidným hlasem a vidím, jak se jeho oči zúží do malých štěrbin. Usměju se a narovnám si oblečení. Konečně se vydám ke dveřím a děkuju bohu, že můžu opustit tuhle místnost.Když zavírám dveře od jeho pokoje, ještě uslyším potichu, ale zřetelně, "to určitě, stejně tě dostanu."