VA Naruby 1

19. Zlá předtucha?

DIMITRIE:

Jsem v tělocvičně přes několik hodin a jen tak mlátím do boxovacího pytle. Kouknu se na hodiny, sakra za chvilku bude svítat, už je po večerce. Sbalím si všechny věci a dám je na své místo, zajdu do šatny a jdu do sprchy. Po dokončení zhasnu tělocvičnu, a jdu konečně na pokoj přes zahradu, vidím dva lidi, jak se baví u budovy ve stínu poznávám Rose a Arthura, bohužel neslyším co říkají, ale Arthur ukazuje rukou do lesa a Rose za chvilku s ním odchází.Sakra zase s ním je, a já myslel, že má toho dost, když jí posledně tak zmaloval. Chci je jít pozorovat do lesa, ale všimnu si straže, neslyšně a nepozorovaně se do stanu na kolej Moroju a kolem vychovatelky, která opět spí, se vydám do našeho poschodí. Potichu otevřu naše dveře a vejdu dovnitř, Ivan spí jak nemluvně. Shodím ze sebe všechny věci a lehnu taky do postele."Vypni to, Sakra," zařve na mě Ivan, abych vypnul budík, který mám nařízený, chci si jít ještě zaběhat dřív než dorazí Rose na náš další trénink. Vejdu do koupelny a udělám ranní hygienu. Když se vrátím do pokoje, Ivan už sedí na posteli a mžourá očima."Co je?" Zeptá se mě rozespale. "Kam se chystáš tak brzo? Máš ještě hodinu času?""Ale ty naše broskvičko," zasměju se mu, protože vím, že tuhle přezdívku od mne nesnáší a hned podle toho dostane barvu obličeje. "Nech toho laskavě a odpověz mi," jaj má nějak po ránu špatnou náladu pomyslím si. "Ale chci ještě dřív zaběhat kolečka, než přijde Rose, a chci si s ní ještě promluvit." Odpovím a radši se zadívám bokem, o včerejší scéně neví a myslím si, že si to ještě nechám pro sebe. Teda jestli mi zase nekoukal do hlavy, když jsem byl s Rose.Podívá se na mě docela zadumaně, ale k mému štěstí, je ještě ospalý což svědčí v můj prospěch. "O čem s ní chceš mluvit?" Položí otázku, ze zájem.Tak a jak z toho ven on se nenechá jen tak odradit na toho znám až moc dobře. "Ale znáš to, strážcovské údery, které se ve škole neučí. A taky mi ukazuje jak pracovat s kůlem, tak sem chtěl s ní o tom mluvit? Proč se ptáš?" Zeptám se a dělám, že o nic nejde, hlavně ať nic nepozná.Pokrčí rameny. "Já nevím. Víš co, nesvědčí ti láska." Prozradí a zívne. "Stává se s tebe páprda a není už s tebou žádna sranda." Znova si lehne do postele. "JO a zhasni za sebou." Dořekne a otočí se ke mne zadyPane bože, on mě odhalil vždyť ani já nevím, co k ní cítím a láska, je to možné? Opravdu sem se do ní zamiloval? "Co to tady meleš, jaká láska. Ivane, uvědom si, že jestli neodmaturuji s nejlepšími výsledky, tak mi nepomůže ani naše pouto, abych se stal tvým strážcem. Dobře víš, že tvoje rodina si přeje toho nejlepšího, a já se jím musím stát. A ty prohřešky všechny mi ubírají." Povím a zhasnu světlo. Pomalu jdu ke dveřím a ještě uslyším, "jasně, jasně" zamumlá a už skoro zase spí. Ten kluk vždy usne, na každém místě, jak to dělá?Jdu chodbou koleje směrem do jídelny. Když dorazím, nandám si croissant a čerstvou kávu bez které bych ani nefungoval. Sednu a rychle vše sním, abych byl co nejdříve u tělocvičny. Na snídani jsou jen dhampýři a málo moroje, a sakra zrovna tuhle morojku sem vidět nemusel, výborně sem se jí pár dní vyhýbal, ale dnes už neuteču.Stoupne si před mě, a zadívá se mi do očí a přitom mrká tak rychle, že nevím jestli vůbec něco vidí."Ahoj Dimko." Řekne zpěvavým hlasem. "Dlouho jsme se neviděli, jak se máš?" Usměje se a viditelně semnou koketuje."Ahoj Tasho," pozvednu nuceně koutek úst do nuceného úsměvu. Ano vím, je to kamarádka, ale poslední dobou nevím. Snažím se jí vyhýbat, když vím, že se do mě zamilovala. "Dobře a ty?" Dotážu se a začnu se pomalu zvedat, ale ona se posadí a položí mi ruku na moji. "Počkej chvilku."Povzdechnu si a podívám se na ní. "Co chceš Tasho?" Optám se znuděně. "Chci s tebou mluvit. Hele už si přemýšlel o vánočním plese?" Usměje se na mě."Hm Jo, já tady nebudu, jedu na ten víkend ke své rodině. Dlouho sem je neviděl. Proč?" Bože tohle mi ještě chybělo, abych s ní šel na ples, ne ne ne prosím někdo prosím zachraňte mě. "Dimitrie ztiš si ty myšlenky sakra a přestaň, zařve na mě Ivanův hlas v hlavě."No myslela sem, že by jsme mohli jít spolu, ale když jedeš domů tak se holt nedá nic dělat." Pokrčí rameny. "Jo slyšela sem, že bylo požádáno o tebe, jako náhradní tělesna stráž, gratuluju." usměje se na mě a já se na ní nechápavě podívám."No to je hezký" Povím a zamračím se." zrovna když chci jed po 3 letech za rodinou" odpovím a zadívám se na stůl učitelů, chybí Rose a Arthur. Sakra co asi včera dělali? A kde je vůbec Rose, vždy jsem jí tady vídal. A dnes nikde. Začíná se ve mně burcovat vztek. Vstoupnu si a podívám se na Tashu. "Promiň Tasho, ale musím jít za Rose a najít Arthura." Sdělím jenTasha se po mě jen sklesle podívá. "Dobře tak se měj, uvidíme se potom." pokusí se o úsměv a já odcházím z jídelny. Možná už je v tělocvičně a čeká na mě.Proběhnu celou halou a utíkám přes hřiště do tělocvičny, mám zpoždění jako vždy. Tasha mě trochu zdržela, dojdu k tělocvičně a vezmu za kliku, ale je tam tma a je zamčeno. Zavrtím hlavou, asi taky zaspala. Odejdu a protáhnu si svaly a začnu běhat svých 30 kol jako vždy na výdrž, ale když je doběhnu, stále tady není. Sednu si ke dveřím a čekám. Je to snad půlhodina naštvaně zvednu se, zavrtím hlavou."To udělala naschvál, aby se mi vyhnula." Odcházím a jdu k Lisse na pokoj který sdílí Rose s ní. Když stojím před dveřmi, zaklepu stale nic, zaklepu znova silněji.Čekám ještě nějakou dobu, když uslyším zámek a dveře se otevřou. Ve dveřích stojí Lissa a její vzhled vypadá, že se teprve probudila. "Dimitriji? Co tady děláš?""Ahoj Liss, zavoláš mi Rose prosím tě, nepřišla na trénink"Vyslovím a zkouším nakukovat dovnitř, jestli se neskrývá před mnou."Co?" Optá se mě, otočí se a zaklepe na dveře Rosové místnosti. Chvíli čeká, když nikdo neotevře, vejde dovnitř a pak se na mě v šoku otočí, "Ale ona tu není." Naznačí a dívá se na mě trochu vyděšeně.Dojdu až k ní do pokoje a podívám se do její místnosti, pak se otočím na ní. "A kde je?" zeptám seLissa pokrčí rameny a dívá se na mě stále v šoku. "Já...Já nevím...Včera sem jí viděla naposledy, než sem odcházela za Christianem a to nevypadala zrovna moc v dobrém stavu." Řekne a mne si nervózně ruce.Svraštím čelo a zadívám se na Lissu. "Já jí viděl před svítáním z dálky, jak mluví s Arthurem a jdou spolu do lesa." No jasně šli si užít spolu do chatky. A teď se mi krásně směje, že jsem se do ní zamiloval. "Liss ona chodí s Arthurem, že ano?" podívá se a určitě vidí, jak to říkám bolestně.Jenom ta myšlenka mě trhá na kusy.Zadívá se na mě a zakroutí hlavou. "Ne, ale mají takový zvláštní vztah, i když u ní je to spíš přátelské než u Artura." Pokrčí rameny. "Má strach pustit někoho do svého srdce po tom, co se stalo s mým bratrem." Podívá se na mě. "Ale rozhodně pochybuju, že po včerejšku. Jak vypadala a jak plakala, by s ním strávila noc.""Liss půjdeš semnou za Arthurem. Musíme jí tím pádem najít, a jestli nebude u Arthura, půjdeme se spolu podívat do té chatky trošku v lese." Sdělím a podívám se na ní, jak sem vyslovil v lese, trochu nahodila vystrašená výraz. "Neboj Liss, já tě ochráním, semnou budeš v bezpečí mám tu nejlepší učitelku," prozradím a Lissa vydechne "Rose" usměje a kývne na souhlas a oba dva se vydáváme směrem ke kanceláři Arthura.